Praha - Energetický regulační úřad má první výsledky rozsáhlého prověřování solárních elektráren,  spuštěných v době vrcholícího solárního boomu v roce 2010. Výsledky jsou alarmující. Podle vyšetřovatelů, najatých šéfkou ERÚ Alenou Vitáskovou, dostaly stovky elektráren koncem roku 2010 licenci neoprávněně. V řadě případů šlo o podvod.

Kvůli podezření z machinací při licencování podal ERÚ na Nejvyšší státní zastupitelství už dva balíky podnětů k šetření, další tam chce poslat v pondělí. S nejpodezřelejšími případy se ERÚ obrací rovnou na policii.

"Podali jsme řadu trestních oznámení, přesný počet ale nechceme sdělit," říká mluvčí ERÚ Jiří Chvojka.

Paradoxní je, že kvůli podobnému licenčnímu podvodu je trestně stíhána i sama Vitásková. Státní zástupce se ji chystá poslat před soud kvůli licencím na dvě elektrárny ocelářského magnáta Zdeňka Zemka, spuštěným rovněž na Silvestra roku 2010. V případu je obviněno celkem devět lidí, jako poslední policie obvinila právě Vitáskovou, protože podle ní zabránila tomu, aby podvodně povolené elektrárny o licenci přišly.

Vitásková jakékoliv pochybení odmítá. "Trvám na tom, že v této kauze postupuji a vždy jsem postupovala správně a v souladu se všemi zákony," říká.

Podezřelé jsou i parky firmy ČEZ

Podle informací Aktuálně.cz se počet trestních oznámení, podaných Energetickým regulačním úřadem kvůli podezřelým solárním zdrojům, blíží čtyřicítce.

Mezi podezřelými zdroji jsou i velké elektrárny, které za miliardy korun kupoval od ne zcela průhledných vlastníků v době solárního boomu polostátní ČEZ. Především největší tuzemský solární park u Ralska za pět miliard korun, který dostal licenci v samém závěru roku 2010, pouze pár hodin před tím, než vypršel nárok na vysokou výkupní cenu.

Obří instalace však nebyla zcela hotova ještě týdny po udělení licence, jak tvrdili lidé z dodavatelských firem, najatých na tuto gigantickou stavbu. Jejich svědectví před časem podrobně popisovaly Hospodářské noviny. ČEZ veškerá podezření odmítal.

Nyní se ale ukazuje, že stejné pochyby jako média, sdílí i Energetický regulační úřad, jenž průběhu licenčního řízení prověřoval.

ERÚ se zatím zaměřil jen na solární parky, u nichž se už dříve objevily různé pochybnosti.

"V první fázi se při prověřování soustředíme na elektrárny, u nichž jsme dostali podněty k šetření od ministerstva průmyslu, od občanů a od lidí ze solární branže. Nebo na případy, kdy držitel licence chodí nahlížet do licenčního spisu," vysvětluje šéfka ERÚ, podle níž nahlížení do spisu signalizuje, že si podnikatel není jistý, že má všechno v pořádku.

Její speciálně k tomuto účelu vytvořený tým "Rychlé šípy" zatím provedl kontroly téměř 200 zdrojů, jež dohromady čerpají podporu kolem sedmi miliard korun ročně.

"Zhruba u 90 procent kontrolovaných elektráren se potvrzuje, že skutečně jsou s licencí nesrovnalosti a problémy. Pokud se to potvrdí, už jen to bude znamenat úsporu asi pěti miliard korun ročně," řekla Vitásková.

Podvody pokračují i po udělení licence

Kromě kontrol licencí se však vyšetřovatelé ERÚ soustředí ještě na jednu oblast: na nesrovnalosti mezi kapacitou elektrárny a vykazovanou výrobou. Pokud je totiž produkce elektrárny vyšší, než jak by odpovídalo technickým parametrům zdroje, může jít o podvod.

Energetický regulační úřad porovnal u některých elektráren produkci, jakou vykazovaly v roce 2011, jejich technickou kapacitu a počet hodin slunečního svitu v dané lokalitě (ten má ve svých statistikách Český hydrometeorologický ústav). A naráží na záhadu: vypadá to, že solární panely naplno jedou i v noci nebo za deště.

"Nelze vyloučit, že v některých případech provozovatelé manipulují s měřidly nebo jinak uměle navyšují výrobu," říká Vitásková. Možností, jak uměle navyšovat produkci "zelené" draze dotované elektřiny je ale víc. Provozovatelé elektrárny mohou prostě odebírat ze sítě proud za běžnou, nedotovanou cenu, prohnat ho přes měřidla své elektrárny a vykazovat ho jako vlastní produkci. Rozdíl v ceně platí spotřebitel a stát.

Další cestou k neoprávněnému zisku je tajně rozšířit elektrárnu spuštěnou v roce 2010 o nové panely. Na celou instalaci se tak vztahuje vysoká výkupní cena z roku 2010, i když část je nová a správně má mít její produkce výkupní cenu mnohem nižší. Podobně funguje i výměna původních panelů z doby solárního boomu za kvalitnější a výkonnější zařízení.

Podnikatel tak má z roku 2010 povolení třeba na dvoumegawattovou elektrárnu, ve skutečnosti ale provozuje zdroj s mnohem vyšším výkonem a tedy i produkcí. Samozřejmě bez patřičných povolení a licence.

Zatímco pochybnosti kolem licencí může řešit sám Energetický regulační úřad, kvůli podezřením z podvodného falešného navyšování produkce solárních parků je třeba provádět detailní kontroly. K těm ale není oprávněn Energetický regulační úřad, nýbrž Státní energetická inspekce, jíž ERÚ svá zjištění o nesrovnalostech dokumentace a slunečního záření posílá.