Ostrava - Stovky nezaměstnaných se nyní domáhají u neziskových organizací práce dobrovolníků, aby si odpracovali povinných dvacet hodin.
Bez toho by podle nového zákona platného od ledna po půlročním pobírání dávek v hmotné nouzi přišli o více než tisíc korun.
"Potřebuji si odpracovat dvacet hodin," slyší lidé z neziskových organizací, kteří roky budují v Česku zatím jen slabé povědomí o tom, že práce pro druhé zadarmo by měla patřit k samozřejmostem civilizované společnosti.
Proti smyslu dobrovolnictví
Motivace "potřebuji si odpracovat" je pro organizátory dobrovolnictví těžko přijatelná. "Je to v podstatě proti smyslu dobrovolnictví," říká předseda občanského sdružení ADRA Jan Bárta. Dobrovolník má být totiž ten, kdo ze své dobré vůle, ve volném čase a bez nároku na odměnu dělá něco pro druhé a má z toho navíc pocit štěstí.
A na dveře organizací, které dobrovolnictví organizují, teď klepou dlouhodobě nezaměstnaní lidé, které chce stát donutit pracovat. Dvacet hodin si mají odpracovat veřejnou službou pro obec anebo dobrovolnickou službou, což zajišťují nestátní neziskové organizace.
Obce nejsou povinny veřejnou službu zřizovat. A ty, které ji zřídily, mají zatím práci jen pro málo lidí. Například ostravský obvod Slezská Ostrava, který veřejnou službu zřídil jako jeden z prvních a pochvaluje si ji, má práci pro zhruba dvacet lidí. Povinnost se v obvodu týká šesti set lidí. Mnohé obce nemají ani to.
Dobrovolník
- Dobrovolník je každý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jiných lidí nebo organizací.
- Dobrovolnictví bylo v Česku i v jiných postkomunistických zemích devalvováno politikou totalitních režimů, které řadu společenských činností postavily na principu dobrovolného, ale přitom povinného, socialistického kolektivismu.
- Pod neziskovými organizacemi, které jsou akreditovány pro organizování dobrovolnické činnost, je kolem 12 tisíc dobrovolníků.
Jak pracovat nedobrovolně dobrovolně?
Úředníci řeknou nezaměstnaným, kteří v červenci zjistili, že dostali méně peněz: bohužel, pro vás nic nemáme. A to třeba i proto, že nejsou schopni ze zdravotních důvodů dělat náročnou fyzickou práci venku. Pošlou je do neziskové organizace.
Ty zásadně neberou lidi, kteří mají záznam v trestním rejstříku. Takže někteří lidé, kteří by i dobrovolníky být chtěli, jsou automaticky vyloučeni.
Navíc zájemci musí mít potvrzení od doktora, že jsou psychicky způsobilí. A to ještě neznamená, že uspějí v osobním pohovoru, při kterém musejí prokázat sociální cítění a chuť nezištně pomáhat. Přicházejí přitom proto, že nechtějí přijít o peníze.
"Prošla jsem výběrovým řízením, vybraly nás dvě z dvaceti," řekla Eva Martincová z Ostravy-Hrabůvky. Nezaměstnaná vyučená kuchařka vykonává dobrovolnickou službu prostřednictvím občanského sdružení S.T.O.P. tak, že se věnuje dětem ze sociálně vyloučené lokality v Ostravě-Přívoze.
"Hraji si s dětmi, líbí se mi to," říká Eva Martincová. Do dětské klubovny v Riegrově ulici dochází desetkrát za měsíc, slouží vždy tři hodiny.
Daleko více je těch, které neziskové organizace k dobrovolnické službě nevyberou.
"Předtím, než novela zákona na lidi dopadla, jsme vybírali devět z deseti lidí, kteří chtěli práci dobrovolníka. Teď vyhoví jen asi dva z deseti," konstatuje šéf dobrovolnického centra sdružení ADRA ve Frýdku-Místku Michal Čančík.
"Dá se říci, že nezaměstnaných, kteří se teď ucházejí o dobrovolnickou službu, vyhoví pět až patnáct procent," potvrzuje Jiří Tošner, předseda občanského sdružení Hestia, jehož součástí je i Národní dobrovolnické centrum.
Neziskové organizace nápor zájemců o dobrovolnickou službu zatěžuje. Na druhé straně však uznávají, že se mezi nimi najdou i lidé, kteří se pro práci dobrovolníka hodí a najdou v ní smysl. Přitom nebýt nového zákona, vůbec by je to nenapadalo.
Byli donuceni, ale jsou skvělí
"Obrátilo se na nás zatím kolem tří set lidí, vybrali jsme asi padesát. Vybíráme pečlivě. S každým vedeme dlouhé osobní hovory. A je pravda, že se mezi nimi našli skvělí lidé," říká vedoucí Dobrovolnického centra sdružení ADRA v Ostravě Dagmar Hoferková.
Zájemce posílá například do domovů důchodců. Dobrovolníci chodí s důchodci na procházky, povídají si s nimi, předčítají jim, hrají s nimi hry, doprovázejí je na úřady.
"Přišlo k nám asi deset lidí. Asi čtyři zůstali. I když i oni přišli původně proto, že si chtěli odpracovat povinné hodiny, stali se z nich skvělí dobrovolníci. Jsme nadšeni, jak to s našimi klienty umí," popisuje sociální pracovnice ostravského Domova pro seniory Magnolie Monika Stehlíková.
Lidé, kteří se dobrovolnictví věnují, se shodují, že novela zákona, která mění podmínky pro získání dávky pomoci v hmotné nouzi, je nedořešená. "Není to úplně špatné, ale nezaměstnanost to nevyřeší. A mnoho lidí čeká frustrace z toho, že je nikde do služby nevezmou," tvrdí Michal Čančík ze sdružení ADRA.
Dobrovolníci a pohrdání
Na druhé straně to podle nich může dobrovolnictví i pomoci. "Čas to prověří. Má to svá proti i pro. Především v tom, že se mohou najít skuteční dobrovolníci. A to je velmi pozitivní," říká ředitel sdružení ADRA Jan Bárta.
Michal Čančík dodává, že to třeba povede i k tomu, že se bude o dobrovolnících více vědět. "I na úřadech práce se mnozí dobrovolníci setkávali s pohrdáním, když hlásili, že pracují zadarmo jako dobrovolníci. To by se teď mohlo změnit," uvedl.
Dobrovolnictví se v Česku, podobně jako v jiných postkomunistických zemích, rozvíjí teprve posledních deset let. "V posledních letech se už kromě studentů humanitních oborů začínají o dobrovolnictví zajímat také lidé starší, třeba i z řad bílých límečků," říká Tošner.
Dobrovolníci jsou nepřehlédnutelní zejména po povodních, když pomáhají uklízet. Dobrovolníci pracují také v nemocnicích, ústavech, domovech důchodců, docházejí domů ke starým osamělým lidem, aby jim dělali společnost.
Kolik jich bylo před novelou zákona, nikdo přesně neví. Pod akreditovanými občanskými sdruženími jich bylo podle Jiřího Tošnera loni evidováno kolem dvanácti tisíc. Ale zdaleka to prý nejsou všichni.
