Brno - Lidé, kteří bydlí v bytech s regulovaným nájemným, je mohou využívat k podnikání. A to i bez souhlasu majitele domu.

Majitelé se přitom nemohou domáhat u soudů dalších peněz. A to ani v případech, kdy jejich byty nájemníci zaregistrují jako svoje podnikatelské sídlo. I v těch případech jsou nájemníci povinni platit pouze nájemné.

Rozhodl tak Nejvyšší soud, který se v precedenčním verdiktu postavil na stranu nájemníka, jehož majitel domu z Prahy zažaloval o 36 tisíc korun.

Zneužívání pozice nájemníka

Podle majitele nájemník zneužil své postavení v bytě s regulovaným nájemným tím, že byt využíval bez souhlasu majitele k podnikání. Muž se živil jako daňový poradce, byt si také zaregistroval jako místo k podnikání u živnostenského úřadu.

Majitel domu v žalobě uvedl, že byt poskytl pouze k bydlení a ne k podnikání. "Bylo porušeno moje vlastnické právo. Nájemci, kteří platí pouze regulované nájemné, mně byli vnuceni (majitel domu nemůže ukončit dlouhodobě trvající nájemní vztah), proto jsem nemohl v nájemní smlouvě dohodnout zákaz užívání bytu k podnikání," uvedl majitel domu v žalobě s tím, že taková situace je jednostranně výhodná pro nájemníka.

Obvodní soud pro Prahu 7 i Městský soud v Praze žalobu majitele domu zamítly.

Majitel domu se proto obrátil s dovoláním na Nejvyšší soud. Ten ale jeho argumenty neuznal a dovolání zamítl.

"Osoba oprávněná k užívání bytu může zaregistrovat na jeho adrese místo podnikání ve smyslu živnostenského zákona i pokud k tomu nemá vlastníkův souhlas. Proto jí takovým jednáním nevzniká ani bezdůvodné obohacení," rozhodl senát Nejvyššího soudu vedený předsedkyní soudu Ivou Brožovou.

Podle soudců existuje šest důvodů, proč je podnikání v bytech s regulovaným nájemným přípustné. "Soud nesdílí názor, že právo nájemce na užívání bytu je možno redukovat jenom na holé bydlení (jíst, sledovat televizi, sprchovat se, spát) a že by nájemce musel pronajímateli kompenzovat zisk z výdělečných aktivit provozovaných v bytě," uvedli soudci.

Podle nich se přece nevyžaduje souhlas majitele s tím, že si nájemník v bytě namaluje obraz, vymyslí vynález nebo napíše knihu.

Neobtěžují, majitel jim nemůže bránit

"Totéž platí, jestliže osoba vykonává zaměstnání z domova, překládá-li texty nebo vede-li účetnictví. Typovým znakem těchto aktivit zůstává, že neobtěžují vlastníka ani další nájemce nad přiměřenou míru a byt stále převážně slouží k bydlení," uvedli soudci.

Postup, kdy by k podnikatelským aktivitách v bytech byl nutný souhlas majitelů, by podle soudců Nejvyššího soudu vedl k situaci, kdy by majitelé domů svůj souhlas podmiňovali co největším podílem na zisku z nájemníkových aktivit.

"To by byl zásah do ústavně garantovaných práv na soukromí, neboť jak vlastní, tak i pronajatý byt představuje místo, kde se svoboda soukromí realizuje v nejsilnější míře, přičemž nelze po nájemci spravedlivě požadovat, aby za situace, kdy se k tomu výslovně nezavázal, informoval pronajímatele o svých soukromých aktivitách a skládal mu z nich účty," uvedl ve svém verdiktu Nejvyšší soud.

A podle Nejvyššího soudu takové podnikání, které neobtěžují další nájemníky a majitele domu, nevedou k bezdůvodnému obohacení nájemníků. "Nemůže vést k získání bezdůvodného obohacení, pokud si živnostník v soukromí bytu zapne počítač, začne překládat text nebo provede kontrolu účetních položek," rozhodli soudci.

Podle nich je sice pravda, že nájemníky v bytech s regulovaným nájemným se smlouvami na dobu neurčitou si často jejich majitelé nevybrali, ale ani z toho nemůže možnost ovlivnit podnikání nájemníků.