Praha - Větší důraz na regionalitu, návrat k tradičnímu pečivu a co nejlepší servis zákazníkům. Takový je plán jedničky na pekárenském trhu, firmy United Bakeries, jak se vrátit k zisku.
V čele s výkonným ředitelem Ivanem Flekem, který se do United Bakeries vrátil po devíti letech, chce firma zákazníkům připomenout tradiční značky Odkolek nebo Delta a znovu je naučit na lokální tradiční pečivo.
„Obnovíme výrobu slavných znojemských dalamánků," láká v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz na jeden z připravovaných výrobků Ivan Flek.
Aktuálně.cz: United Bakeries má v České republice stále pozici největšího pekárenského řetězce. V závěsu za vámi se drží Penam Andreje Babiše, se kterým jste se chtěli ještě loni spojit. Jaký byl pro vás loňský rok?
Ivan Flek: V roce 2012 jsme dosáhli obratu ve výši 2,67 miliardy korun, zatím co o rok dříve to bylo 3,16 miliardy. Meziročně logicky klesla také EBITDA, a to ze 490,27 milionu na 315,22 milionu korun. Výroba se nám pak snížila ze 124 tisíc tun na 105 tisíc.
A.cz: Jak se vám daří v současné době? Obrací se situace k lepšímu?
Musím bohužel říci, že společnosti se daří hůř než v loňském roce. Ještě loni se průměrné měsíční tržby pohybovaly okolo 240 milionů korun, teď jsme spadli na zhruba 200 milionů. Samozřejmě v souvislosti s poklesem obratu se nám zhoršil i hospodářský výsledek. Od začátku roku jsme tedy ve ztrátě.
A.cz: Co podle vás stálo za zhoršením výsledků? Podílela se na tom i nevydařená fúze s Penamem?
Faktorů, které se na našich současných výsledcích podílely, je hned několik. Jedním z nich je právě pokus o sloučení s Agrofertem pana Andreje Babiše. Sloučení vypadalo první rok velmi slibně, zdálo se, že se čeká jen na rozhodnutí Antimonopolního úřadu. Druhý rok se fúze začala dostávat do křečí a nakonec to v říjnu loňského roku skončilo krachem.
Do toho se proti nám obrátil do té doby náš největší odběratel, Ahold. Ten jak nás, tak Penam odstavil od dodávek běžného čerstvého pečiva, což v pekařině dělá až 75 procent obratu. To byl taktéž významný faktor propadu.
A.cz: Ahold se začal bát vaší dominance?
Na trhu to v poslední době oproti minulosti vypadá tak, že stěžejními hráči jsou United Bakeries a Penam. A tito dva hráči se chtěli jednu dobu dokonce spojit. Ostatní se proti nám tedy určitým způsobem vymezili. Řetězce se obávají, aby ta síla nebyla příliš velká, aby nezůstaly odkázány pouze na nás a nemusely spolupracovat za každou cenu. Takže z toho důvodu Ahold patrně zvolil filozofii regionality. Pojďme podporovat svého šerifa. Tím pádem jsme přišli o velký podíl na trhu. Tržby nám kvůli tomu klesly o pětinu. Pořád jsme ale největší, i když nám Penam dýchá na záda. Bohužel to, co člověk poztrácí po tisícovkách, získává zpět po stovkách. Takže ten proces, dostat se zpátky na hladinu a znovu do černých čísel, bude trvat řadu měsíců.
A.cz: Zastavme se ještě u nevydařené fúze s Agrofertem…
Když Agrofert prováděl due diligence, měl bohužel prostor seznámit se se vším, co potřeboval. Včetně všech obchodních detailů, smluv, cen, obchodních podmínek.
A.cz: Částečně jste tím přišli o své know-how...
Přišli jsme samozřejmě o ten trh. I naši obchodní partneři říkali, budete tady ještě, nebo jste již Agrofert? Jakou máte perspektivu jako Odkolek nebo jako Delta? Zkrátka jsme naše partnery znejistěli. Samozřejmě nám ani nepomohla medializace fúze. Říkalo se, Babiš si sáhl zase pro další sousto. Přišli jsme také do značné míry o svoji tradiční aktivitu. Tedy obchodní, inovační a vývojovou. Kdykoli jsme chtěli něco koupit, nový stroj nebo zavést nějakou novou produktovou řadu, tak nám budoucí potencionální kolegové říkali, to nedělejte, to my si uděláme sami, až to tu převezmeme. Firma tak z vnějšího pohledu ustrnula. Naštěstí se ukazuje, že neustrnuli lidé. Takže teď tahají ze šuplíků nápady, které tam dva roky štosovali.
A.cz: Motivaci ztratil i váš předchůdce, Jan Jedlička?
Už jsem jednou zažil proces, kdy nás chtěli prodávat. Trvalo to asi čtyři měsíce. Pak přišla krize a fúze se nekonala. Musím říci, že to období bylo pro zaměstnance velmi depresivní. Lidé ztráceli motivaci dělat cokoli, co má delší časový horizont než jeden týden, jelikož nevěděli, zdali ve firmě za týden ještě budou. Takže obdivuji všechny kolegy, kteří ten proces fúze s Agrofertem přežili v dobré mysli. Někteří se rozhodli pokračovat, někteří v sobě tu motivaci nenašli. To byl právě patrně případ pana Jedličky. Takže marketingový ředitel převzal obchod a já jsem se po devíti letech vrátil zpět do firmy.
Zpět na domácí půdu
A.cz: Neuvažujete teď naopak o tom, že byste sami převzali nějaký z menších pekárenských řetězců nebo nějakou specializovanou firmu?
Myslím si, že ne. Naopak specializovanou výrobu jsme v minulosti opustili. Ukázalo se, že jak se Evropa otevřela, začali nám konkurovat sousedé. My jsme kupříkladu zprovoznili linku, která vyráběla patnáct tisíc kusů za hodinu. Vzápětí se v Polsku objevila linka s výrobou padesát nebo sto tisíc kusů za hodinu. Čili byli samozřejmě produktivnější a levnější. Do naší skupiny patří v současné době třináct regionálních pekáren. Právě na ty se chceme nyní soustředit. Naší hlavní činností jsou dodávky čerstvého pečiva, tato klasika je pro nás typická. Takže v tuto chvíli neuvažujeme o žádných akvizicích ani prodeji firmy. Chceme se soustředit na co opravdu největší pokrytí České republiky a stabilizovat se.
A.cz: Jak máte rozloženou síť pekáren? Jste schopni pokrýt celou Českou republiku? Nebo máte i nějaká prázdná místa?
Naše pekárny jsou rozmístěny tak, aby v podstatě pokryly celou Českou republiku. Trošku máme možná dál na Vysočinu. Na Jihlavsku a Havlíčkobrodsku máme nejblíže Pardubice nebo Brno, což není úplně praktické. Ale jinak se nám daří všechny další oblasti pokrýt. Rozhodně máme nejhustší síť pekáren na tuzemském trhu. Například Penam je hodně koncentrovaný na Moravě. Tady v Čechách zas tak přítomen není. Dovoluji si s malou nadsázkou říci, že jsme po České poště největší logistická firma. Máme zhruba pět set, šest set aut, které po republice denně rozváží čerstvé pečivo.
A.cz: Pekaři si stěžují na velký tlak supermarketů na ceny rohlíků a běžného chleba. Daří se vám vyjednávat takové podmínky, abyste nemuseli vyrábět pod cenou?
Řetězce na ceny pečiva tlačily vždycky. Stejně jako my tlačíme na své dodavatele, aby nám dodávali mouku nebo droždí co nejlevněji a při co největší kvalitě. Čím je řetězec větší, tím má větší vyjednávací sílu. Když jsem před devíti lety z firmy odcházel, prodával se rohlík za zhruba korunu. To je skoro stejná cena jako teď. Mouka ale tehdy stála čtyři padesát, dneska stojí osm korun. Nafta stála dvacet pět korun a v současnosti stojí třicet pět. A to nemluvím o energiích. Nezbývá nám tedy nic jiného, než hledat vnitřní rezervy, abychom se udrželi nad vodou. Je pravda, že se pekaři shodují na tom, že letošní rok je jeden z nejhorších, co zažili. Situace sice není růžová, ale dodávky do supermarketů nám přeci jen zajišťují zisky. Máme u nich jistotu platební disciplíny.
A.cz: Ahold se k vám obrátil zády. Ostatní supermarkety sice ne, ale na druhou stranu začaly zákazníky lákat na dopékané pečivo, o které je velký zájem. Pociťujete odklon zákazníků od běžného pečiva?
My máme v portfoliu asi 650 výrobků, včetně různých gramáží. Je to několik stovek druhů včetně koláčového, šátečkového pečiva, různých cereálních programů, chlebů, běžného pečiva. Takže jde o dost široký sortiment. Dokonce také do Aholdu dodáváme spoustu balených výrobků. Celkově lze ale říci, že poptávka po pečivu se snížila. Lidé se již necpou chlebem se škvarky nebo pěti rohlíky ke svačině. Spíše volí jiné alternativy. Troufám si odhadnout, že spotřeba běžného pečiva v posledních letech klesla asi tak o pět až sedm procent. Jednak lidé skutečně méně nakupují a ten sortiment je mnohonásobně větší než před lety. A samozřejmě je zde vliv právě těch mražených polotovarů, které si sami prodejci rozpékají.
A.cz: Takže vám dopeky leží v žaludku?
Dopékané nebo rozpékané pečivo rozhodně zásadně rozšířilo sortiment. V současné době se dopékané pečivo v supermarketech na celkových prodejích podílí pětinou až třetinou. Zhruba před půl rokem vstoupila v účinnost vyhláška, podle které se musí v obchodech označovat. Nemyslím si ale, že by tím lidé našli nějaký argument pro to, nekupovat je. Je to také nebalené zboží a je to čerstvé zboží. Diskutovat o tom, zdali rozpečené vydrží déle, nebo ne, nemá smysl. Když si kupujete takovéto pečivo, tak si ho kupujete ne pro to, abyste jej jedla druhý den, ala jako čerstvé. Rohlík vás pořád stojí nejvíc dvě koruny, kaiserka, která má v podstatě stejné složení, až pět korun. Řetězce tedy využily toho, že jsou tyto dopeky oblíbené a že si mohou nasadit vysokou marži a na druhou stranu škrtit pekaře, protože je jich moc a všichni chtějí prodávat.
A.cz: Jak se například změnila kvalita rohlíků? Donutil vás tlak na ceny sáhnout po levnějších surovinách?
K jisté změně složení došlo již před dvaceti lety v souvislosti s privatizací průmyslových pekáren a nástupem řetězců. Samozřejmě nešlo o zásadní změnu ingrediencí. Ta receptura je pořád stejná. Mouka, voda, droždí, sůl. Ještě na začátku devadesátých let se do rohlíků dávala troška sušeného mléka, aby byl vláčnější. Ta trocha tuku, která tam je, byla patrně dříve o něco kvalitnější než teď. Hodně se samozřejmě změnily receptury u ostatního pečiva. Na trhu se objevila řada cereálních výrobků. Například značka František Odkolek má asi deset druhů chlebů s různými semínky, otrubami. Změn doznalo i jemné pečivo. Přeci jen, když si dnes zákazníci koupí koláče za patnáct dvacet korun, chtějí, aby marmeláda byla kvalitní, aby povidla byla skutečně povidla. Tam bych řekl, že k posunu došlo docela výrazně, a to k lepšímu.
Jsme regionální
A.cz: Znamená to, že už si i Češi potrpí na kvalitní a zdravé potraviny?
Řekl bych, že to jde v takových vlnách. Vždycky se jednou za dva roky objeví trend zdravě se stravovat, pak mírně ochladne. Celkově má ale zájem o zdravé potraviny rostoucí tendenci. Vidíme to na našem cereálním programu. Dorůstá nám další generace, už ani Husákovy děti nechtějí šest knedlíků s bůčkem a koukají na to, jak se najíst nějak rozumně. Lidé si tedy zvykají na to, že si dají třeba nějaký salát a k tomu krajíček cereálního chleba nebo něco podobného.
A.cz: Jsou pro vás kromě České republiky zajímavé nějaké další trhy, kde byste se rádi uplatnili?
Chtěli jsme být, proto i ten název United Bakeries, firma středoevropského formátu. Měli jsme společnou výrobu ve Varšavě, působili jsme v Maďarsku na několika místech, na Slovensku na několika místech. Poté, co se otevřely hranice, jsme se docela silně snažili uspět na německém trhu. Nicméně se ukázalo, že ty zahraniční trhy nejsou tak impozantní jako náš domácí. Byly to v podstatě takové osamělé ostrůvky, které těžko přežívaly a neměly prostor pro expanzi. Nakonec jsme se tedy začali soustředit výhradně na Českou republiku. Chceme se zaměřit na to, abychom obchody zásobovali co nejrychleji a nejkvalitněji. Většina našich dojezdových tras je do třiceti kilometrů. Chceme zákazníkům připomenout, že jim jsme schopni přivézt až pod nos takové čerstvé výrobky, na které jsou zvyklí.
A.cz: Říkáte, že spotřeba pečiva v posledních letech klesá. Lidé si stále více zvykají na dopékané pečivo ze supermarketů. Jak chcete Čechy přimět, aby dávali přednost výrobkům od United Bakeries?
Rozhodně se budeme prezentovat více regionálně. Nechceme zůstat marketingově jen u názvu United Bakeries, ale chceme využít tradice našich silných značek, jako je Odkolek nebo Delta. Někteří politici typu Víta Bárty nás označili za velkou mocnou pekárnu, která dělá oproti malým pekařům hnusné rohlíky. Ne, neděláme, děláme je oba stejně, často i na úplně stejném zařízení. To je jako bych tvrdil, že jeho M2C strážní jsou hloupější a neschopnější než ti z malých bezpečnostních agentur.
Chceme tedy zdůraznit, že naše pekárny byly a jsou regionální, což možná trochu zapadlo vznikem United Bakeries a naší nadnárodní strategií.
A.cz: I přes vaši dřívější celoevropskou orientaci si tedy jednotlivé pekárny zachovaly svou typickou chuť pečiva?
Ano. Například u nejběžnějšího chleba Šumava jsme i v minulosti měli třináct mírně odlišných receptur podle místních chutí. Víme, že regionální chutě se liší, někde mají rádi více žitný, kyselejší, jinde preferují světlejší chléb s vyšším podílem pšeničné mouky, někde mají rádi lesklou kůrku, jinde matnou a tak dále. I to je známka regionality našich pekáren.
A.cz: Jakým způsobem hodláte zákazníkům připomenout, že nejste jen průmyslovou velkopekárnou, ale máte své pekárny téměř ve všech regionech? Oprášíte například nějaké lokální výrobky?
V současné chvíli dodefinováváme strategii. Během léta začneme připravovat obaly a tisknout. Standardní značky, jako je Odkolek a Delta, zůstanou, k tomu ale přibude ještě dalších třináct značek. Musíme tedy ještě přesně zformulovat, jak budeme jednotlivé pekárny označovat. Patrně to bude Žatecká pekárna, Znojemská pekárna, Prácheňská pekárna. V Praze bude možná pekárna Odkolek, protože to byla značka, kterou Pražané znali. V Brně pak byla zavedená Delta pekárna Brno.
Chceme také obnovit tradiční pečivo. Pekárny tak budou vytvářet kromě výrobků Odkolek a Delta i lokální sortiment. Například Znojemská pekárna měla kdysi velmi slavné dalamánky, jejich výrobu chceme obnovit. Asi to bude Znojmo vyrábět pouze pro Znojmo, nebude s tím cestovat někam například do Brna. Takže návrat ke kořenům, návrat k tradici. To je teď naší marketingovou filozofií.
A.cz: Prozradíte, na jaké další tradiční výrobky se mohou zákazníci těšit?
Jednotlivé pekárny, jejich management, technologové, obchodníci připravují spoustu regionálních výrobků, ale odtajníme je až při uvedení na trh, abychom neodhalovali karty konkurenci.
A.cz: Změna strategie vás bude určitě něco stát. Kolik plánujete do obrody regionálních značek investovat?
Nebudou to horentní sumy ve stovkách milionů korun, to si nemůžeme dovolit. Více než na inzeráty sázíme na kvalitu našich produktů a výborný servis, který jsme schopni nabídnout, na mravenčí práci šéfů pekáren a obchodních zástupců, ale i na zdravý selský rozum obchodníků. Existují obchody, které dovážejí čerstvý chléb a rohlíky z desítek kilometrů vzdálené pekárny, která má přívlastek regionální, zatímco naše pekárna je vzdálena pár stovek metrů a je schopná zavážet čerstvé pečivo několikrát denně.
A.cz: Říkáte, že se připravujete na tisk nových obalů. Ty budete muset změnit i v souvislosti s chystaným zákonem o potravinách. Jak se stavíte k povinnosti zveřejňovat na obalech produktů více informací o jejich složení a vše psát větším písmem?
Musím říci, že se toho dost obávám. Teď jsem viděl návrh a úplně jsem se zhrozil. Chodský koláč, který je asi tak veliký jako moje dlaň, se čtyřmi druhy náplní, ozdobený růžičkami měl přes celou plochu etiketu. Takže v podstatě zničený výrobek. Pokud budeme nuceni například právě koláče takto balit, může to zcela určitě výrazně snížit poptávku. Když tu práci pekařů neuvidíte, nekoupíte to. Jsem samozřejmě pro, aby měl zákazník k dispozici všechny informace, ale mám pocit, že právě pekařina je v tomto atypická. Nyní tedy děláme návrhy, počítáme výživové hodnoty, které se dříve neuváděly. Naštěstí na to máme ještě více než rok. Doufáme, že se situace změní k lepšímu. Že to třeba nebude mít takový dopad u čerstvých výrobků.
A.cz: Má pro vás smysl zavážet pečivo i menším prodejcům? Například Michelské pekárny musely kvůli vysokým palivovým nákladům odstřihnout od dodávek některé lokality v okolí Prahy. Jak jste na tom vy?
Dostali jsme se trochu do extrému tím, že jsme se začali soustředit spíše na velké řetězce. Samozřejmě pro nás bylo ideální přijet do Alberta, vyložit pečivo a vrátit se na základnu. To jsme ale museli přehodnotit. Podcenili jsme v podstatě síť těch malých prodejen nebo vesnických obchodů, které odebírají sice málo, ale je jich hodně. Když nám takhle vypadl Albert, měli jsme problém. Teď se tedy vracíme i k těm menším. Důležité je zvolit si správně trasu. Jednotlivé zastávky už nehrají takovou roli. Vozíme tedy teď úplně všude po České republice, jsme logisticky silní. Michle se dostala asi právě do situace, kdy musela začít vyhodnocovat.
A.cz: Vy jste samozřejmě také museli začít výrazně kontrolovat náklady. Bylo s tím spojeno i nějaké propouštění?
V uplynulém kvartálu jsme propustili několik desítek lidí. Bylo to zhruba osmdesát lidí z celkových 1500. Snažili jsme se to většinou řešit odchody do důchodu nebo propouštěním agenturních zaměstnanců.
Nové vedení, návrat k zisku
A.cz: Do United Bakeries se vracíte po devíti letech. Majitelé skupiny bratři Paříkové do vás vkládají velké naděje. Kam chcete skupinu pomocí nové strategie posunout?
Cílem pro letošní rok je v podstatě vymazat období příprav na fúzi s Agrofertem, vymazat ty ztráty. Společnost v posledních letech před fúzí docela dobře prosperovala. Na cestách po síti našich pekáren jsem byl teď docela překvapen, kolik se investovalo do nových technologií. Řekl bych, že jsou v dobré kondici, i přes to, že všichni pekaři včetně Svazu pekařů a cukrářů pláčou, jak jsou na tom špatně. Chtěl bych tedy, aby se ty investice zúročily a my byli zase v černých číslech.
Do konce roku bych se rád vrátil na hranici čtvrt miliardy korun v měsíčních tržbách. To bychom chtěli vybojovat právě novou marketingovou strategií a čerstvostí. Takže mohu říci, že práce je opravdu hodně. Zatím jsem mírný optimista. Období posledních dvou let bylo pro firmu opravdu hrozně dlouhé a nepříjemné. Ale zůstal zde v drtivé většině opravdu namotivovaný tým, který čekal na to, až přijde někdo s trochou elánu a s nápady. Myslím, že by se nám to mělo povést.
A.cz: Firma byla tedy i přes kritické období schopna investovat? Kam peníze šly? Jakou sumu máte vyčleněnou na letošní investice?
V minulých letech jsme nejvíce investovali do technologií, které vedly k automatizaci výrobních procesů. Zejména jsme se zaměřili na mísící a dávkovací centra pro přípravu surovin. Instalováno bylo například nové mísící centrum v Brně, Liberci, Rumburku či v Brandýse nad Labem. Za zmínku stojí také pořízení průběžné pekařské pece s novou technologií pečení STIR v pekárně Rumburk. Celková výše investic do nových technologií byla loni zhruba 98 milionů korun.
V letošním roce, se nám podařilo ve spolupráci s firmou Probaeq spustit výrobní linku na chléb v pekárně Uničov. Dále letos plánujeme dokončit modernizaci řídicího systému moučného hospodářství v naší největší pekárně v Praze. Mezi zajímavé investice by měla patřit také instalace chlebové linky ve Strakonicích a nové linky běžného pečiva v pekárně Brno, tyto investice jsou v plánu na druhou polovinu letošního roku. Celkem bychom měli letos podle plánu do hmotného majetku investovat 79 milionů.
