Praha - Svou hmotnou pozůstalost vyřídil zesnulý státník a dramatik Václav Havel takřka celou tím, že ji buď prodal nebo převedl na svou manželku Dagmar (podrobněji v infoboxu).
Tak trochu havlovský paradox se ale objevil v jeho pozůstalosti nehmotné, tedy hlavně v autorských právech.
V krajním případě se totiž může stát, že obnovenou poptávku po Havlově díle nebude mít nějaký čas kdo uspokojit.
Příliš pravděpodobné to sice není, český literární byznys ale vleklé spory o autorská práva zná a nový zájem o Havlovo dílo už na právní vakuum narazil.
"Volal mi teď jeden žurnalista, že by chtěl zveřejnit Moc bezmocných, a co ho to bude stát," vybavuje si ředitel občanského sdružení Dilia Jiří Srstka, Havlův dosavadní agent v oblasti literárního díla. "Já mu říkám: Nic, protože já vám to svolení dát nemohu."
Poptávka po Havlově slavném prohlášení z roku 1978 tak narazila na nezanedbatelné právní komplikace.
Kolem Havlova díla je teď třeba chodit "velmi opatrně"
"Poté co Václav Havel zemřel, nemůžeme my ani Aura-Pont dávat souhlas k jakémukoliv užití jeho díla, protože je mrtvý," připomíná Srstka, že v podobné situaci jako Dilia se ocitla i agentura, která dosud zastupovala Havlovo dílo dramatické.
Důležité ale je, že dokud nebudou určeni Havlovi oprávnění dědicové, nemá toto právo nikdo.
Pokud někdo Havlovo dílo navzdory tomu v tomto mezidobí použije mimo už "běžící" smlouvy, vystaví se riziku, že proti němu později případný dědic podnikne právní kroky.
V Havlově případě to sice není pravděpodobné, u zesnulého spisovatele Jaroslava Foglara se ale podobný spor vede už několik let.
Majetek po rodině Havlových
Výběr nemovitostí, které po roce 1989 patřily Václavu Havlovi (nebo v nich měl vlastnický podíl):
- Palác Lucerna (Praha) - Pražský palác Lucerna bratři Václav a Ivan Havlovi získali v roce 1992 v restituci. Ivan svou půlku daroval manželce Dagmar, která pak chtěla odkoupit druhou část od tehdejšího prezidenta Václava Havla. Ten ale svůj podíl v roce 1997 prodal společnosti Chemapol Reality (C.H.R) za 200 milionů korun; až o dva roky později prodala podíl firma za 145 milionů korun Dagmar Havlové. Podíl v Lucerně ale zahrnul konkurzní správce C.H.R. do majetku firmy. Havlová s tím nesouhlasí, letos v dubnu Městský soud v Praze nepravomocně rozhodl, že sporná polovina nemovitosti do konkurzu nepatří. Palác stále čeká na velkou rekonstrukci.
- Dům na Rašínově nábřeží (Praha) - Bratři Havlové získali dům na Rašínově nábřeží, ve kterém Václav Havel strávil velkou část života a v jehož sousedství vyrostl v letech 1993 až 1996 známý Tančící dům, v restituci. Podíly obou bratrů později získal Ivan Havel.
- Střešovická vila (Praha) - Dům v pražských Střešovicích koupil Havel ještě s první ženou Olgou v srpnu 1993; cena se odhadovala na 30 milionů korun. Manželé Havlovi se do domu, jehož interiéry upravil architekt Bořek Šípek, nastěhovali v dubnu 1995. Letos Havel převedl vilu na svou manželku Dagmar. Dnešní cena vily se odhaduje na 60 milionů.
- Chalupa v Hrádečku - Chalupu v Hrádečku u Trutnova koupil Václav Havel v roce 1967 na inzerát v novinách. Od 70. let se stala dějištěm řady divadelních představení, koncertů či místem setkání spisovatelů a dalších umělců nebo disidentů. V této chalupě, kterou letos celou převedl na svoji manželku Dagmar, Havel prožil i poslední chvíle svého života. Její cena se odhaduje na 20 milionů korun.
- Vila na Barrandově (Praha) - Bývalou rezidenci argentinského velvyslance s jedinečným výhledem na Prahu prodali bratři Havlové v roce 1993 společnosti Charouz Holding.
- Vavrečkova vila (Zlín) - Václav Havel spolu s Ivanem zdědili třetinu vily, která patřila jejich dědečkovi z matčiny strany (Havlova matka Božena se za svobodna jmenovala Vavrečková a byla dcerou slavného Hugo Vavrečky, který významně zasáhl do rozvoje Baťova impéria ve Zlíně). V roce 1996 věnoval Václav svůj podíl městu Zlín, které bylo spoluvlastníkem, s tím, že bude sloužit školským nebo sociálním účelům. Několik let tam sídlila škola, v roce 2004 město vilu prodalo dřevařské firmě CE Wood. Téměř šest milionů z ceny připadlo nadaci Vize 97 manželů Havlových.
- Barrandovské terasy (Praha) - Také známý pražský prvorepublikový výletní podnik bratři Havlové restituovali, Ivan později převedl svůj podíl na manželku Dagmar. Stejný krok v roce 1997 učinil i Václav Havel (ve stejné době projevila zájem o budovy i jeho švagrová). V roce 2000 nakonec získala Dagmar Havlová-Veškrnová i někdejší Ivanův podíl. Její plány na rekonstrukci dlouho uzavřeného podniku ale nevyšly a v roce 2004 je prodala. Areál však stále chátrá.
- Statek u Žďárce - Podle médií také vlastnil Václav Havel napůl se svým bratrem statek u Žďárce nedaleko Tišnova. Letos v září údajně převedl svůj podíl na manželku Dagmar.
- Dům v Portugalsku - Přízemní vilu na jihu Portugalska koupil Václav Havel s manželkou Dagmar v roce 2000. O pět let později dům prodali.
- (Zdroj: ČTK)
Děděná autorská práva jsou navíc vzácným případem, kdy v českém právním řádu platí princip retroaktivity. Tomu, kdo je poruší, proto hrozí postih zpětně od té doby, kdy k jejich porušení došlo.
Dokud nebude znám okruh oprávněných dědiců, je proto slovy ředitele Srstky kolem Havlova díla potřeba nakračovat "velmi opatrně." Příjmy z Havlových autorských práv se podle něj pohybují v řádech statisíců korun.
Kolem autorských práv je dočasné vakuum
Autorská práva se dědí úplně stejně, jako cokoliv jiného. Mají ale dvě podskupiny.
Ta první se týká nároků z licenčních smluv, které byly uzavřeny před smrtí autora a ještě "běží." Té druhé podskupině se v notářské hantýrce říká "absolutní autorská práva", která se neoceňují a vztahují se na veškerá možná budoucí užití díla.
První skupiny se smrt Havla jako autora nijak nedotkla.
"Máme například uzavřenou pětiletou smlouvu s americkým nakladatelstvím Random House na vydání anglického překladu jeho knihy Prosím stručně. Tuto smlouvu jsme uzavřeli před třemi lety. Ještě dva roky tedy poběží a půjdou z ní nějaké tantiémy. Nikdo neví jaké, ale jsou to konkrétní aktiva dědictví," vysvětluje Srstka.
Pak jsou tu ale ona absolutní autorská práva. Ta trvají 70 let po smrti autora. A právě na ně se právní vakuum vzniklé po Havlově smrti vztahuje.
"Do té doby, než je znám okruh dědiců, kteří neodmítli dědictví, nemůžete s těmito absolutními autorskými právy vůbec nic dělat. Protože neexistuje osoba, která by mohla dát svolení k užití děl," vysvětlil Srstka.
Připomeňte si výjimečný život Václava Havla ve fotografiích
Okruh dědiců bude znám, až notář svolá první jednání. Termín zatím podle Srstky znám není.
První skupinou dědiců jsou dědicové ze zákona. Protože Václav Havel neměl děti, v úvahu připadá jen jeho choť Dagmar.
Pokud Václav Havel zanechal závěť a zmiňuje v ní další dědice, budou k notáři povoláni i tito takzvaní závětní dědicové. Často se stává, že závěť odkazuje jen nějakou konkrétní část majetku a zbytek pozůstalosti, na kterou se závěť nevztahuje, se pak dědí zákonnými dědici.
Audience u notáře
V Havlově případě by jako závětní dědicové připadaly v úvahu například Knihovna Václava Havla nebo Nadace Vize 97.
Například spisovatel Ladislav Fuks, mimo jiné autor novely Spalovač mrtvol, neměl žádné potomky ani jiné zákonné dědice, a v závěti tak každé své dílo odkázal jiným závětním dědicům.
Až bude jasno, kdo má na dědictví nárok, položí notář každému otázku, zda dědictví přijímá nebo ne. Pokud ho dědicové přijmou, pak se pozůstalost projednává tak dlouho, dokud se nevynese rozhodnutí, komu co patří. Už v tomto momentu, kdy je okruh oprávněných dědiců znám, se s njimi dá vyjednávat o svolení k novému užití Havlova díla.
V krajním případě se spor o autorská práva může vléct roky, často soud v takovém případě jmenuje správce dědictví. který dává svolení k užití děl a k nakládání s hmotným majetkem zůstavitele za dědice. Tak to třeba bylo po smrti Jaroslava Foglara, jehož potomek se s jeho nadací o práva pře už zhruba sedm let.
Vzpomeňte, jak Praha posmutněla v den Havlovy smrti, v neděli 18. prosince
V Havlově případě se podle Srstky dá předpokládat, že všechno bude vyřízeno rychle. Snad tedy bude pro Havlova autorská práva platit přinejhorším časová lhůta z dialogu jeho hry Audience.
"Záleží, jak moc to divadla hrají. Někdy dostává člověk hodně peněz, jindy zase nic," odpovídá Ferdinand Vaněk v podání samotného Havla na otázku, "co ty jeho hry nesou."
"Celej měsíc nic?" diví se vzápětí Pavel Landovský v roli sládka.
"Někdy i několik měsíců."
"Takže to má taky svý mouchy. No jo, jako všechno. Ale stejně, sou to paradoxy."
