Praha - Za osm let od vstupu Česka do Evropské unie a více než dvacet let od listopadu 1989 se Česku podařilo předběhnout pouze jedinou z původní patnáctky členských zemí. Alespoň podle klíčového ekonomického ukazatele - hrubého domácího produktu na hlavu.
Vyrovnání se alespoň průměru těchto zemí může podle analytiků trvat ještě další desítky let. Česku se zatím podařilo dohnat jen Portugalsko, nicméně po Slovinsku je nejlepší ze zemí bývalého východního bloku.
Nemluvě o tom, že pouze vysoký HDP na hlavu nemusí sám o sobě nic znamenat.
Předběhli jsme Portugalsko, Malta zase nás
Roční HDP na hlavu, tedy podíl celkové hodnoty vyprodukovaného zboží a služeb na obyvatele, v Česku loni podle Eurostatu činil 20 tisíc v PPS (standardech kupní síly). V této jednotce se HDP na osobu vyjadřuje proto, aby byla zajištěna srovnatelnost různých cen za zboží a služby v jednotlivých zemích.
Průměr současných 27 členských zemí Evropské unie představoval 25 100 v PPS, v případě EU15 pak 27 500 v PPS. Dosahovali jsme tedy přibližně na 79,7 procenta hodnoty pro EU27 a 72,7 procenta v případě EU15.
Méně mělo ze staré Evropy pouze Portugalsko, a to 19 400 v PPS. Třeba u Německa se ale jednalo o 30 300, u Itálie o 27 000, u Nizozemska a Rakouska přesáhl HDP na osobu v PPS 32 tisíc. Dokonce i krizí zasažené Řecko mělo více než Česko, a to 20 700.
Lépe na tom jsou i některé ze zemí, které vstoupily do EU v roce 2004 společně s námi. Konkrétně Kypr (23 tisíc v PPS), Malta (21,1 tisíce v PPS) a Slovinsko (21 tisíc v PPS). Malta přitom před osmi lety měla ještě nižší HDP na hlavu než my.
Na schopnost řešit problémy nemá HDP vliv
Podle Michala Kozuba z Home Credit by se ovšem vazba mezi HDP na hlavu a životní úrovní v dané zemi neměla přeceňovat. Důležitou roli také hraje, jak produkt vznikl nebo jaká je jeho struktura.
Například nejvíce zadlužené země - takzvaní PIIGS (resp. Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko, tedy s výjimkou Portugalska) - vyprodukují na člověka více než Česko.
"To, že má země vysoké HDP na hlavu, nevypovídá o tom, že se dokáže se svými problémy vypořádat," zdůrazňuje Kozub. Ohrozit ji mohou toxická aktiva, vysoké náklady na dluh nebo jednoduše spekulační bublina.
"Pokud se meziročně zvedne HDP na hlavu, tak to samozřejmě neznamená, že si všichni polepšili o stejný podíl," souhlasí Tomáš Volf z Citfin.
Znamená ale vysoká úroveň ukazatele, že je stále ještě prostor pro škrty, protože si lidé "pořád žijí lépe než třeba my"? Kozub tvrdí, že nikoliv a že úsporná opatření s tím, jak je HDP vysoký, nesouvisí. "To je stejné jako opravovat hodinový strojek podle toho, jestli je pět hodin odpoledne nebo půlnoc," přirovnává analytik.
Ztrácíme dech?
Navzdory tomu, že co do HDP na hlavu stále klopýtáme daleko za původní členskou patnáctkou Evropské unie, zůstává Kozub optimistou.
"Pozitivní zprávou je, že po Slovinsku je Česko nejlepší ze zemí bývalého východního bloku," komentuje analytik s tím, že nesmíme zapomenout, z jaké výchozí pozice jsme startovali.
Nikdo navíc podle něj nemůže čekat, že se naše ekonomika srovná se starou Evropou během několika let. "Toto je běh na dlouhou trať, která trvá ne roky, ale desetiletí," věří Kozub.
Důležité také není pouze samotné procento, jakého náš HDP na obyvatele dosahuje, ale také rychlost, jakou sbližování s EU probíhá. Jenže ta u nás v posledních letech klesá. "Česko usnulo na vavřínech a dynamika spadla," komentuje analytik Home Credit.
Tomáš Volf ze společnosti Citfin pomalé tempo, kterým původní patnáctku doháníme, považuje za zklamání - čekalo se od nás prý mnohem víc. "Bylo to v době, kdy česká ekonomika rostla o pět až sedm procent ročně," dodává analytik.
Za to, že doháníme Evropu pomaleji, si ale podle něj můžeme sami, protože jsme i v době nadprůměrného růstu generovali vysoké schodky státního rozpočtu a zvyšovali zadlužení.
Co namísto HDP
Ačkoliv růst HDP řada politiků či ekonomů považuje za zaklínadlo, jeho vypovídací hodnota není samozřejmě absolutní.
Tento makroekonomický ukazatel totiž neobsahuje řadu významných informací. Například nezahrnuje ekonomické aktivity, při nichž nedochází k peněžním tokům - například sousedskou výpomoc. Dále nevypovídá o tom, jak je v daném státě rozdělené bohatství, ani co se děje v šedé ekonomice. Především ale neříká, jak vysoký přínos která aktivita má.
Více o kritice a využití HDP čtěte zde:
I když ale ekonomové o chybách HDP vědí, stále jej považují za nejlepší ze známých ukazatelů. Kdyby ale mohli navrhnout další faktory, podle kterých určovat, jak se lidé skutečně mají, byly by to konkurenceschopnost nebo stabilita právního prostředí.
"Proto řada firem zakládá své sídlo například v Nizozemsku," uvádí Kozub. Že je tamní podnikatelské prostředí mnohem důvěryhodnější, potvrzuje i společnost Akont. Ta mapuje daňové ráje, do kterých čeští byznysmeni nejčastěji utíkají.
Srovnávat také lze, s jakou náročností a rychlostí je možné v dané zemi založit firmu - protože to vypovídá o kvalitě státní správy. O tom, jak velké příjmové nůžky ve společnosti existují, pak nejlépe vypovídá Giniho koeficient.
Podle Volfa by se spolu s HDP vždy mělo koukat i na další ukazatele, například reálné mzdy, vývoj nezaměstnanosti nebo zadlužení. Právě tím totiž může být vyšší růst HDP "vykoupen". "Zemi to v dlouhém horizontu posouvá spíše zpět, jelikož dluhy vás vždy doženou," uzavírá analytik.
