Praha - Finanční potíže polské národní ropné a chemické skupiny PKN Orlen by mohly otevřít cestu ruskému Lukoilu do České rafinérské, kterou nadpoloviční většinou ovládá Unipetrol.
Jsou o tom přesvědčeni Otakar van Gemund a Will Conroy, nezávislí novináři specializující se několik let na vývoj ropného průmyslu ve střední a východní Evropě.
"Polský převrat" v Unipetrolu
Informaci jim poskytl vysoce postavený zdroj spojený s prosincovým přesunem strategického rozhodování z Unipetrolu do mateřské společnosti Orlen, který někteří lidé v Unipetrolu označili za "polský převrat".
Zdroj si nepřál být jmenován, jeho identitu však redakce Aktuálně.cz zná.
Fakta:
Ruská energetická invaze
- Ruská společnost TVEL začne od roku 2010 dodávat palivo jaderné elektrárně Temelín a nahradí tak americký Westinghouse. Gazprom už ovládá Vemex, druhého největšího českého dovozce plynu s Ruska, jehož podíl na českém trhu se za dva roky zčtyřnásobil na 12%.
- Samotný Lukoil zase získal bez výběrového řízení kontrakt na dodávku 20% paliva pro pražské letiště a patří mu tady 50 čerpacích stanic. Předmětem dohody s Orlenem může být i síť 175 čerpacích stanic patřících Shellu.
- Lukoil stojí i o českou společnost Mero, které patří jediné dva ropovody v Česku a velké zásobníky strategické suroviny.
Novináři se opírají i o zprávy ING a Erste Group, které varovaly, že Orlen může využít zdravou účetní bilanci Unipetrolu, aby napravil svou vlastní špatnou finanční situaci. Tu v březnu agentura Fitch Ratings snížila na "junk" neboli odpad.
Česká rafinérská je největším zpracovatelem ropy v Česku. Je společným podnikem společností Shell, Eni a Unipetrolu, kterému v ní patří 51,23%. Shell teď chce podle van Gemunda a Conroye prodat svůj 16,3% podíl.
Před "polským převratem" chtěl akcie od Shellu koupit Unipetrol, který na něj má s italskou Eni předkupní právo. Eni je ale podle novinářů podobně jako Orlen ve finančních potížích.
Litevská rošáda?
"Nebuďte pak překvapeni, když Orlen nechá Rusům volnou cestu," řekl nejmenovaný zdroj. V Orlenu podle něj doufají, že za to získají protislužbu v Litvě.
Tam totiž Orlen koncem roku 2006 od ruského Jukosu získal kontrolu nad tamní národní ropnou společností a jedinou rafinérií v Pobaltí Mažeikiu Nafta. Moskva si přála, aby rafinérii ovládla opět ruská společnost a vzápětí proto oznámila, že ropovod Družba je ztrátový a zastavila rafinérii dodávky ropy.
Mažeikiu tak musela přejít na dražší dodávky ropy po moři, což tvrdě dopadlo na výnosnost této nové pobočky Orlenu.
"Orlen je v zoufalé finanční situaci. Unipetrol se stal jeho pobočkou bez jakékoliv nezávislosti. Všechno, co Varšava zašeptá, bude schváleno," řekl zdroj.
Tiskový mluvčí Orlenu Dawid Piekarz ale "česko-litevský" scénář ve stylu "něco za něco" kategoricky odmítl."Nezvažovali jsme a nezvažujeme poskytnutí jakékoliv podpory kterékoliv ruské straně v jejím vstupu na český trh," sdělil novinářům Piekarz.
Zmíněný scénář v dnešních Financial Times zpochybnil i viceprezident Lukoilu Leonid Fedun. „Některé země ve východní Evropě mají extrémně vysokou úroveň politického antagonismu směrem k Rusku. Hovořit teď o investicích v Polsku a Litvě je proto směšné," řekl.
Podle obou novinářů může mít plánovaná dohoda středoevropský rozměr a zapojeno do ní může být více prokremelských společností. Conroy dnes však připustil, že odpor politiků a veřejného mínění ve střední a východní Evropě ji může komplikovat.
Minulý týden například Kremlu nakloněná ruská ropná společnost OAO Surguneftgaz koupila 21,2% akcií Maďarské petrochemické skupiny MOL od rakouské OMV, což v tamním parlamentu vyvolalo bouři nevole.
Lukoil a Šlouf
Van Gemund s Conroyem také připomněli nárůst ruského vlivu v české energetice (viz infobox Ruská energetická invaze) a vrátili se i k listopadové noční schůzce šéfa Lukoilu Vagita Alekperova s prezidentem Václavem Klausem v jeho hradní vile, o které informoval týdeník Respekt.
Klausův mluvčí Radim Ochvat tehdy schůzku odmítl komentovat.
Týdeník Respekt také upozornil na blízké vztahy Lukoilu s lobbistou Miroslavem Šloufem. "Lukoil si zjevně vybral Českou republiku jako základnu pro rozsáhlou vlnu investic v celé střední Evropě," napsal server Transitions Online zabývající se děním v postkomunistických zemích.
