K takovým závěrům došlo ve své analýze ekologické Hnutí Duha. Ze studie tak například vyplývá to, že z jedné tuny materiálů se v Česku vyrobí 185 eur hrubého domácího produktu.
To je šestkrát méně, než odpovídá průměru patnácti starých zemí Evropské unie, třikrát méně než nejhorší z nich (Finsko) a také méně než Slovensko, Maďarsko, Polsko i Slovinsko.
Miliony tun surovin
"Přitom i evropské ekonomiky jako celek jsou ještě dvojnásobně surovinově náročnější než Japonsko," uvedl jeden ze spoluautorů studie Ivo Kropáček.
České hospodářství každoročně spotřebuje přes čtyři miliony tun průmyslových hnojiv, necelých 13 milionů kubíků dřeva, více než milion tun papíru nebo čtyři miliony tun cementu.
Ve velké míře jde přitom o neobnovitelné suroviny, především stavební materiály a fosilní paliva. "Pouze asi 16 procent české spotřeby materiálů pochází z obnovitelných přírodních zdrojů (biomasa), kam spadají zemědělské komodity, dřevo včetně papíru," uvádí se v analýze Hnutí Duha.
Ekologové to, že firmy v Česku příliš nevyužívají recyklovaných materiálů, dokládají na příkladu stavebních a demoličních odpadů. Zatímco v Česku se recykluje a znovu používá necelých třicet pět procent těchto materiálů, v některých evropských státech je to až osmdesát procent.
"Využitelného odpadu je přitom více než dvojnásobek celoroční těžby stavebního kamene v celé Chráněné krajinné oblasti České středohoří," uvedl Ivo Kropáček.
V Česku se ročně vytěží kolem šedesáti milionů tun stavebních surovin a vápence, těžaři například chtějí na desítkách nových míst v celé zemi těžit štěrkopísek.
Recykluje se málo
Dalším příkladem plýtvání se surovinami je podle Hnutí Duha využití hliníku. Spotřeba energie při recyklaci kilogramu hliníku je dvacetkrát nižší než při jeho výrobě z přírodní suroviny.
V Česku se podle posledních dostupných údajů spotřebovalo zhruba 130 tisíc tun hliníku. Tisíce tun se používají na výrobu hliníkových obalů. A recykluje se pouze malá část těchto obalů.
"Vyhozených 11,5 kilotuny by přitom stačilo na výrobu 270 tisíc průměrných osobních automobilů Škoda, asi 62 procent roční produkce celé automobilky," uvedlo ve studii Hnutí Duha.
Na to, že se v zemi málo využívá recyklovaný materiál, upozorňují i mezinárodní organizace. Zpráva OECD varuje, že "využití a recyklace je v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi EU na nižší úrovni u řady kategorií odpadů".
Za suroviny česká ekonomika utrácí miliardy ročně. Čistý dovoz železné rudy v roce 2005 byl 6,8 milionů tun a české firmy za něj utratily 12,7 miliardy korun.
Za dovážený hliník a výrobky z něj zaplatily české firmy 7,6 miliardy korun, za měď a výrobků z něj 9,7 miliardy, import ropy a benzínu (včetně energetického využití) pak dosáhl hodnoty asi 90 miliard korun.
"Vysoká spotřeba surovin zvyšuje náklady českého průmyslu, a snižuje tak jeho konkurenceschopnost," uvedlo Hnutí Duha.
Energetická náročnost českého průmyslu je podle ministra životního prostředí Petra Kalaše o 75 procent vyšší než v Evropě.
Česko škodí světu
Nová studie Hnutí Duha navazuje na předchozí zjištění ekologů týkající se vlivu české ekonomiky na životní prostředí v celosvětovém srovnání.
Spotřeba české ekonomiky vytváří totiž globálně větší ekologickou zátěž než například holandská, rakouská, německá či italská. Česko se řadí mezi třetinu zemí Evropské unie s největším dopadem na globální přírodní zdroje, jako jsou například tropické deštné pralesy.
Česko dováží nejvíce kávy z Vietnamu. Tamní vláda přitom pěstování kávy výrazně podporuje. To také znamená, že se na ohromných plochách likvidují původní pralesy a zakládají se kávové plantáže. Jen v provincii Dac Lac to znamenalo vykácení 74 tisíc hektarů lesa.
Ještě větší český podíl na devastaci tropických pralesů představuje dovoz palmového oleje, který se používá v margarinech, zmrzlinách, čokoládě, instantních polévkách, sušenkách, brambůrkách, ale také v mýdlech, šamponech a další kosmetice.
