Slavné pražské vily

1/14 Přehled fotografií
Rodinný dům pro spisovatele Vladislava Vančuru projektoval místní stavitel Václav Vejvoda. Ve zbraslavské vile byla ordinace pro lékařskou praxi manželky Ludmily Vančurové i spisovatelova pracovna ve druhém patře, nad vlastním bytem.
Předseda první československé vlády Karel Kramář (1918 až 1919) si svou vilu, kterou věnoval především své milované ženě, postavil na impozantním místě s výhledem na celou Prahu i Pražský hrad.
Vilu pro premiéra Karla Kramáře navrhl rakouský architekt Bedřich Ohmann (1858 až 1927), který v Praze projektoval první secesní objekty a impozantní místo nad Vltavou, na jedné z nezastavěných hradčanských bašt.
Projekt střešovické vily objednal u svého kolegy ze Spolku výtvarných umělců Mánes, architekta Otakara Novotného, malíř a grafik Václav Špála (1885 - 1946).
Jedinou stavbou v pražské výstavní kolonii rodinných domů na Babě, na jejímž projektu se podílel zahraniční architekt, byla vila stavebního inženýra Jiřího Paličky a jeho manželky Emilie. Původní plán vily vypracoval roku 1928 holandský levicový architekt Mart Stam (1899 - 1986), který svými radikálními funkcionalistickými stanovisky ovlivnil na přelomu 20. a 30. let směřování mezinárodního avantgardního hnutí. Vnitřní zařízení vily navrhl architekt Ladislav Žák.
Vila Kinských Praha 5 Architekt: Heinrich Koch Mladý kníže Rudolf Kinský měl ještě život před sebou, když začal s budováním předměstské vily (villa suburbana) na úpatí Petřína, již za městskými hradbami. Hlavní a nejdůležitější stavbou parku byla samotná vila, vybudovaná v antickém duchu. Autorem stavby byl absolvent vídeňské Akademie Heinrich Koch (1781 až 1861), rodinný architekt Kinských.
Antonín Černý (1896 až 1976) patřil ke generaci architektů, kteří do praxe vstoupili v době již jasně vedoucí nové architektury. Jeho projekt nového obchodního centra pro Bratislavu z konce dvacátých let představil nečekaně vyspělé funkcionalistické cítění s důrazem na novou poetiku střídmé architektury. Až těsně po druhé světové válce si mohl Černý postavit vlastní dům, přitom v cenném místě, jižní strana Matějské ulice je poslední, která ještě nabízí výhledy na Prahu. Vila dobře vstoupila do původní urbanistické koncepce Baby.
Dientzenhoferův letohrádek z roku 1729, známý dnes jako Portheimka, byl pozoruhodnou stavbou svým moderním půdorysným řešením, ve zdrobněné formě navázal na francouzský typ vilové architektury, tzv. maison de plaisance. Zahradní průčelí letohrádku prozrazuje rozvržením hmot, kompozicí, ale i detaily, použitými ve vyrovnaném poměru, velkého génia.
Architekt a designér nábytku a užitného umění Rudolf Stockar (1886 až 1957) celý život neúnavně propagoval bydlení po vzoru anglických zahradních měst.
Svou vlastní vilu si Rudolf Stockar postavil v duchu anglických zahradních měst jen kousek od Pražského hradu.
Rodinný dvojdomek na Královských Vinohradech obývali bratři Čapkové od počátku dvacátých let.
Dům v pražské Podbabě vznikl na místě zdevastované staré stavby z 19. století, ze které zbyla jen jihozápadní část vnější zdi. Se jménem architekta Ladislava Lábuse jsou spojovány charakteristiky typu „asketický racionalismus", v jeho objektech je rozpoznáván „výraz odlehčeného skandinávského neofunkcionalismu". Charakter domu je postaven na protikladech přírody a civilizace, izolace a otevřenosti.
Podivná vila podle návrhu architekta Michala Hlaváčka je tak trochu neviditelná a vůbec ne malá. Její výstavba se uskutečnila v letech 2006 až 2007 doslova uprostřed tradiční vilové zástavby na pražském Smíchově. Vila je přístupná vlastně jen suterénním tunelem, jímž se vstupuje nebo vjíždí, takže poskytuje dokonalé soukromí i exkluzivní výhledy na Prahu, i když z trochu jiného pohledu a bez historického jádra.
Minimalistická vila vznikla v architektonickém studiu D3A (Stanislav Fiala, Tomáš Prouza, Jaroslav Zima) na přelomu let 2000 a 2001. Vila v Nebušicích představuje dvoupodlažní stavbu se zapuštěným přízemím. Vila byla projektována mimo jiné pro uspokojení potřeby stavebníkovy rodiny.  Projekt vznikl za spolupráce inženýrů Víta Mlázovského a Jiřího Václavů, spoluautorkou interiérů je architektka Daniela Polubědovová.