"Ano, je to třídní boj," připouští Rousbeh Taheri, hlavní iniciátor akce Vyvlastnit (firmu) Deutsche Wohnen a spol. "Ale my jsme ho nezačali," zdůrazňuje zároveň.
"Radikálnost našich požadavků je reakcí na radikálnost trhu," říká a poukazuje na to, jak prudce v Berlíně, ale i dalších německých městech v posledních letech rostly ceny nájmů. V německé metropoli za posledních deset let stouply o zhruba 90 procent.
"Je tu poptávka po bydlení, které se dá zaplatit, ale není tady žádná taková nabídka," tvrdí Taheri, podle něhož jde o jasné selhání trhu, které se projevuje i tím, že pro řadu rodin i s dobrými příjmy je shánění adekvátního bydlení čím dál tím větším problémem. Taheri na to upozorňuje už léta a v minulosti s kolegy organizoval protesty nebo setkání s politiky. Změnilo se podle něj ale jen málo.
"Z této zkušenosti se naše hnutí radikalizovalo," vypráví. "Došli jsme k tomu, že velké koncerny se nedají výrazně změnit, že je potřeba změnit majitele." Konkrétně iniciativa cílí na vyvlastnění všech firem, které v Berlíně mají více než 3000 bytů. Celkem by bytů mohlo být kolem 243 000, i když, jak zahraničním novinářům řekl Taheri, není vždy snadné vyznat se ve vlastnických strukturách nadnárodních společností.
Mají podporu poloviny Berlíňanů
Právně se iniciativa, kterou podle některých průzkumů podporuje více než polovina Berlíňanů, opírá o článek 15 německé ústavy, který počítá s možností vyvlastnění půdy, přírodního bohatství nebo prostředků produkce na základě zákona a za náhradu. V dějinách spolkové republiky sice tento článek prakticky nikdy nebyl aplikován, řada právních expertů se ale domnívá, že by to v tomto případě bylo možné, i když by se pak Berlín zřejmě nevyhnul řadě soudních sporů.
Výrazně menší už je shoda na otázce, jestli by to bylo také dobré. Politici křesťanských a svobodných demokratů (CDU a FDP), kteří jsou v Berlíně v opozici, mají iniciativu za velmi nebezpečnou a varují před ohrožením základů tržního hospodářství. Proti se po určitém váhání postavil i berlínský primátor Michael Müller ze sociální demokracie (SPD).
Řada kolegů z jím vedené koalice SPD, Levice a Zelených naopak iniciativu podporuje. I oni ale vidí možnosti takového kroku jako je vyvlastnění za náhradu, po němž by byty spravovalo město spolu s nájemníky, výrazně střízlivěji než Taheri a jeho kolegové. Náhrada pro firmy by se totiž podle jejich prvních odhadů pohybovala v pro Berlín závratné výši 36 miliard eur, zatímco iniciátoři kampaně hovoří "jen" o sedmi až 13 miliardách eur. Podle jejich názoru je totiž možné ve prospěch společnosti vyvlastnit majetek i za výrazně nižší náhradu, než jaká by odpovídala tržím cenám.
Kdo pak bude stavět?
Ke kritikům iniciativy patří přirozeně také firmy, kterých by se týkala, ale i někteří ekonomové. Například Harald Simons z lipské univerzity považuje za absurdní představu, že by společnost Deutsche Wohnen, na níž je kampaň primárně zaměřena, mohla výrazněji ovlivňovat průměrnou úroveň nájmů v Berlíně, když vlastní jen 6,8 zdejších nájemních bytů. Také se ptá, jaká firma by po takovém vyvlastnění chtěla ještě v Berlíně investovat do stavby nemovitostí.
Taheriho a jeho spolupracovníky ale ani tato kritika neodrazuje. Už v sobotu začnou se sbíráním 20 000 podpisů, které jsou potřeba, aby se iniciativou oficiálně začala zabývat radnice. Ve druhém kroku budou potřebovat kolem 180 000 podpisů, aby mohlo být vypsáno referendum. To by se pak mělo uskutečnit v polovině příštího roku.
Taheriho plány tím ale nekončí, ve střednědobém horizontu by rád, aby "v rukou tržního hospodářství nebyla většina berlínských bytů".
