Ve své době budilo toto auto skoro tak velkou pozornost až úžas, jako později slavný Citroën DS 19. Tento aerodynamický vůz se světu představil v roce 1937, tedy před 75 lety. Navazoval na předcházející kopřivnický automobil stejné koncepce - typ 77. Dva prototypy Tatry 87 sice vznikly už o rok dříve a sériová výroba začala až v roce 1938, přesto je možno rok 1937 brát jako oficiální rok zrodu této automobilové legendy.
Dodnes je Tatra 87 zejména pro své tvary a celkovou koncepci konstrukce obdivována na nejrůznějších veteránských přehlídkách a soutěžích. V mezinárodním měřítku jde určitě o nejvyhledávanější veteránský vůz celé československé automobilové historie.
Kdo byl Hans Ledwinka
- Narodil se 14. února 1878 v rakouském Klosterneuburgu
- Zemřel 2. března 1967 v Mnichově
- V kopřivnické továrně působil s krátkými přestávkami od roku 1897 až do roku 1945
- Zavedl koncepci automobilu s centrální nosnou rourou a vzduchem chlazeným motorem
- Po druhé světové válce byl za spolupráci s Němci odsouzen
- Po propuštění z vězení odešel do Německa
- Je členem síně slávy evropských automobilových konstruktérů
Jejím duchovním otcem je Hans Ledwinka, rakouský rodák a dlouholetý zaměstnanec Nesselsdorfer Wagenbau-Fabrik-Gesselschaft, kde se dokonce podílel už v roce 1897 na výrobě prvního československého automobilu typ Präsident.
Před dvěma roky se v anketě listu New York Times stala Tatra 87 veteránským automobilem roku v USA. Je také ve sbírce mnoha prestižních automobilových muzeí i soukromých osobností, například moderátora Jay Lena.
Němci ji měli v oblibě
Tímto autem ale jezdil i egyptský král Faruk, spisovatel John Steinbeck, závodnice Eliška Junková, letecký konstruktér Ernst Heinkel a generál Erwin Rommel.
Největší ohlas však měla Tatra 87 v letech 1947-50, kdy s ní cestovatelská dvojice Hanzelka a Zikmund podnikla výpravy do jižní Ameriky a Afriky.
Osobní automobily Tatra se mohly v Kopřivnici vyrábět i po okupaci Československa nacisty. Ovšem brzy vyšlo najevo, že si silnou a rychlou Tatru oblíbili důstojníci Wehrmachtu a řada jich při haváriích nalezla smrt. Na vině ale nebyl vůz, nýbrž obvykle alkohol a přecenění řidičských schopností. Tatra 87 byla totiž schopna vyvinout rychlost až 160 kilometrů v hodině, což byla v té době rychlost na sériově vyráběný vůz dosti značná. Proto byla výroba Tatry 87 tehdy zastavena a mohla pokračovat až po válce. V mezidobí mohla kopřivnická automobilka produkovat pouze náklaďáky.
Do roku 1950 se jich vyrobilo přes tři tisíce.
Předchůdcem byla Tatra 77
Důvodem rychlosti "aerotatry" byla nízká hmotnost a skvělý součinitel aerodynamického odporu. Vývoj karosérie této tatry i jejího předchůdce (modelu 77) probíhal v aerodynamickém tunelu, kde se jinak připravovala letadla. Motor byl uložen vzadu, pod žebrovitou kapotou, z jejíhož středu vybíhá velká stabilizační ploutev.
Proto k dosažení těchto rychlostí stačil i poměrně slabý osmiválcový třílitrový motor o výkonu 75 koní. Teprve v posledním roce výroby se do vozu dostal motor pro budoucí "šestsetrojku", který měl 95 koňských sil. S ním pak auto jelo i přes 170 kilometrů v hodině.
Přitom zákazníci si pochvalovali i nízkou spotřebu. Ta se u tohoto automobilu pohybovala kolem 12 litrů na sto kilometrů, zatímco vozy konkurence spotřebovávaly během stejně dlouhé jízdy běžně 20 litrů benzínu.
Po válce byla také modernizována karosérie, původně vyčnívající světlomety byly zapuštěny do kapoty. Pak už se k ní ale běžní občané těžko dostávali, byla přednostně určena pro potřeby vládních orgánů. A tak v ní bylo možné spatřit například Antonína Zápotockého i samotného Klementa Gottwalda.
Výbava automobilu byla poměrně bohatá a odpovídala zařazení do luxusnější třídy. Například skla byla bezpečnostní, sedadla umožňovala lůžkovou úpravu a dodávalo se i autorádio.
