Šest desítek let sloužila Route 66 jako veledůležitá dopravní tepna. Na konci června 1985, tedy právě před čtvrtstoletím, však statut dálnice ztratila. nahradilo ji hned pět nových silnic.
Přesto ji znají i lidé v Evropě. Především z literatury a filmů. Nazývána byla Matkou cest, Hlavní třída Ameriky či Cesta slávy. Zahrála si ve filmu Bezstarostná jízda a znají i děti z animovaného snímku Auta.
O vybudování východozápadní diagonály se zasloužil měl podnikatel Cyrus Avery (říká se mu otec Route 66). Na jeho popud se v roce 1921 začalo uvažovat o stavbě silnice, která měla zejména přitáhnout pracovní sílu na západ země.O pět let později, v listopadu roku 1926 byla otevřena trasa vedoucí z Grand Parku v Chicagu do Los Angeles (od roku 1936 do Santa Moniky).
Skoro 4000 kilometrů
Silnice měřila 3940 kilometrů, procházela třemi časovými pásmy a osmi státy (Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie). Nejkratší úsek (21 km) je v Kansasu a nejdelší (784 km) v Novém Mexiku. Nikdy nekončila u oceánu. Její konec byl na dnešní křižovatce Lincolnova bulváru a bulváru Olympic v kalifornském městě Santa Monica.
Route 66 protínala velká města. Například Chicago, Springfield, Oklahomu, St. Louis, vedla přes kalifornskou poušť Mojave i přes několik indiánských území,. Také přes to, které patřilo kmeni Navajů v Novém Mexiku.
Málo se ví o tom, že původně měla nést číslo 60, což si přál otec zakladatel Avery. Stejné pojmenování si však přáli stavitelé pro silnice v jiných částech USA. Nakonec tedy Avery navrhl číslo 66, i když se s takovým označením nepočítalo. Nakonec určitě zvolil dobře. Dvě šestky mají magické kouzlo a navíc se skvěle pamatují.
Asfalt dostala v roce 1938
V době hospodářské krize (to byla ještě štěrková, kompletní asfaltový povrch dostala až v roce 1938) po ní mířily tisíce lidí, kteří přišli v Oklahomě, Texasu či v Kansasu o práci za novou obživou do Kalifornie.
Každým rokem počet aut na Route 66 stoupal, a protože po ní jezdily i kamióny a silnice na mnoha místech kopírovala členitý terén přibývalo nehod. Dokonce získala i přívlastek krvavá.
Za druhé světové války znovu mířily tisíce lidí po Route 66 na západ. V Kalifornii potřebovaly podniky zaměřené na válečnou výrobu pracovní síly dálnici ale využívala k přesunům i armáda.
Po válce se začala stávat Route 66 turistickou atrakcí a a kolem dálnice přibývaly motely a restaurace. Dokonce vůbec první podnik McDonald´s vyrostl právě zde - v kalifornském San Bernardinu.
Jednu silnici nahradilo pět dálnic
Soumrak zlatých časů začal pro Route 66 přicházet v polovině padesátých let, kdy prezident Dwight Eisenhower podepsal zákon o novém systému amerických dálnic. Eisenhowerovi se totiž během jeho evropské válečné mise zalíbily německé dálnice a trasa Route 66 byla postupně upravována tak, aby se vyhnula velkým městům. Také se poněkud narovnala. Některé úseky byly rozšířeny na čtyři pruhy, podél jiných byly vybudovány zcela nové silnice.
Jenže před čtvrt stoletím její roli převzalo pět nových dálnic. Ty z velké části vedou v její trase, přesto ale zůstala část označovaná dnes jako Historic Route 66 zachována jako památník zašlých časů.
Nyní je rájem motorkářů, cyklistů a romantiků všeho druhu. Z Čech se na ní vypravují lidé s velorexy, trabanty a pochopitelně také s americkými motocykly Harley-Davidson.
Nejdelší souvislý dochovaný úsek Historic Route 66 leží ve státě Arizona a ve města Kingman má silnice své muzeum.
