Právě dnes je tomu 75 let, co se na mezinárodním autosalonu v Amsterodamu představil Land Rover. Terénní klasik, celé dekády sloužící v afrických národních parcích, vesnicích v podhůří Himalájí, u australských hasičů, skotských energetiků stejně jako ve švýcarské horské službě. A dodnes se těší úctě tisíců vyznavačů dobrodružství mimo asfalt.
Vojensky znějící přízvisko Defender, obránce, by dnes mohlo svádět ke hledání kořenů Land Roveru mezi hrdiny druhé světové války. Vedle radaru, Spitfiru a Winstona Churchilla.
Ve skutečnosti označení Defender přišlo až začátkem devadesátých let a válečná technika naopak posloužila jako inspirace. Konkrétně Jeep Willys, jehož převratnost spočívala v tom, jak malý vůz mohl být vybaven pohonem všech kol. Většina britských válečných vozidel podobného ražení vycházela z lehkých náklaďáků a podobně tomu bylo i v dalších zemích.
Obratnost a robustnost amerického originálu po válce zaujala celý západní svět. I vedení automobilky Rover vyzvalo v září 1947 vývojové inženýry, aby navrhli univerzální auto ve stylu Jeepu. V dubnu stál předsériový vůz na výstavním stánku.
Nakonec i název Land Rover vycházel ze slovní hříčky, podobně jako umělé slovo Jeep vycházející ze zkratky GP - general purpose, víceúčelový. Sloveso "to rove" znamená toulat se, Land Rover je tulák krajinou.
S Jeepem Willys se shodoval i bytelný rámový podvozek s tuhými nápravami a dlouhými zdvihy kol. V poválečném nedostatku se konstruktérovi Maurici Wilksovi povedl husarský kousek. Na podvozek i hliníkové panely karoserie použil odřezky z těžkého a leteckého průmyslu.
Obešel tím investici do drahého lisovacího nářadí a udržel základní cenu na 450 librách. V dnešních cenách by to bylo třináct tisíc liber, současná Škoda Fabia stojí v Británii o tisícovku víc.
Benzinová šestnáctistovka ze silničního Roveru P3 poháněla zadní kola, předek mohl řidič připnout na tvrdo bez diferenciálu. Podobně spartánsky bylo vyřešeno vše ostatní včetně plátěné střechy a světlometů uchycených blízko k sobě v masce chladiče.
Britská armáda projevila zájem až o rok později, když už Rover vyrobil osm tisíc aut. Vyžádala si některé úpravy jako silnější motor a redukční převodovku. Především pro potřeby armády se začala vyrábět prodloužená celokovová karoserie s pevnou střechou. Civilní zákazníky nelákala, protože na rozdíl od otevřené základní verze podléhala vysoké dani z luxusního zboží.
Prakticky pojatý vůz vyhovoval potřebám poválečného rozvoje a rychle se setkal s úspěchem. Do konce padesátých let bylo vyrobeno čtvrt milionu aut a prodáno do stovky zemí.
Včetně Spojených států, kde měl přitom silnou pozici původní Jeep. Ten si navíc vzali za vzor i učenliví Japonci. Už v roce 1951 se objevila Toyota Land Cruiser a následoval ji Nissan Patrol.
Rover ovšem získal neocenitelnou reklamu, když si "lanďáka" oblíbila královská rodina. Snímky z pikniků v přírodě nebo sledování dostihů z kapoty i střechy vozu dnes už patří k legendám.
Citelnou modernizací prošel Land Rover v roce 1979, kdy dostal širší nápravy a vinutá pera místo listových. Dospod se nastěhoval pohon všech kol se třemi uzavíratelnými diferenciály z luxusního Range Roveru a spolu s ním i 3,5litrový osmiválec.
Ten byl ovšem žíznivý a základní čtyřválce příliš slabé, což byla celé dekády Achillova pata Defenderu. Pokus doplnit diesel o turbodmychadlo napoprvé skončil praskajícími hlavami i písty. Australský dovozce začal sériově nabízet motory Isuzu.
Jinde začali zákazníci přebíhat k Toyotě i Nissanu. Nejdříve na Blízkém východě, v Africe a nakonec i doma v Anglii. Po roce 1980 se ke konkurentům přidal i Mercedes-Benz třídy G.
V roce 1989 se mezi luxusní Range Rover a spartánský Land Rover vklínil třetí model Land Rover Discovery. Proto v automobilce usoudili, že by i chudý základ měl mít další jméno a volba padla na Defender.
Nevyrovnaná nabídka motorů, chudé vnitřní vybavení, vyšší hladina hluku i dílenské nedodělky připravovaly Land Rover o prodeje. Jistého zlepšení se dočkal až po roce 2000, kdy okázale staromódní styl začal paradoxně získávat na přitažlivosti.
Jakmile se ovšem kolem roku 2012 ukázalo, že emisními normami už se starý nezmar neprokouše a jeho výroba skončí, zájem zákazníků dramaticky stoupl. Závěr do roku 2016 doprovodily limitované edice, po nichž se jen zaprášilo.
S řadou modernizací se tedy klasický Land Rover udržel na trhu neuvěřitelných 68 let, o deset let déle než Volkswagen Brouk (1945 až 2003). Za tu dobu se prodalo přes dva miliony vozů, což je na danou třídu úctyhodné číslo.
Ekonomicky přesto nešlo o úplný trhák. Britský časopis Autocar odhaduje, že Mercedes-Benz dokázal na pověst vyšší kvality nalákat bonitnější zákazníky a prodávat jim lépe vybavená "Géčka" za dvojnásobnou cenu.
Automobilka Rover za tu dobu pětkrát změnila majitele. Ze samostatné firmy se v roce 1967 stala součástí konglomerátu British Layland. Z něj byla koncem osmdesátých let vyvedena do British Aerospace a v roce 1994 prodána BMW. Tato fúze však nevydržela a Land Rover byl prodán Fordu, od nějž ho v roce 2008 získala indická skupina Tata.
Nakonec byl Land Rover Defender úběžníkem pozoruhodně dlouhé vlády královny Alžběty. Prodávat se začal pět let před její korunovací a skončil šest let před jejím úmrtím.
Nástupnický model Defender II představený na podzim 2019 technologicky poskočil o několik generací. Má samonosnou hliníkovou karoserii, nezávislé zavěšení kol, všechna myslitelná elektronická udělátka a vyrábí se na Slovensku v Nitře.
