Možná si pamatujete na loňskou reportáž, kdy jsme zkoušeli práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy a kromě zážitků a zkušeností si přivezli i díru ve dveřích vozu a hrozbu účtu za vyčištění skladu vytopeného fritovacím olejem. Usedli jsme i za volant příměstského autobusu a nechtěně vozili lidi zadarmo a jezdili i o půl hodiny dřív. Nyní spolupracovník Aktuálně.cz usedl do luxusního autobusu, aby zajistil přepravu lidí v rámci ME ve veslování.
První výpravu mám vyzvednout v hotelu Duo na pražském Proseku ve čtvrtek v devět hodin ráno. Poučen z předchozích nezdarů přijíždím do hotelu už v půl osmé. Jenže v tu dobu se zde šikují autobusy napěchované asijskými turisty, takže nemám kde zaparkovat.
Zachraňuje mě menší chlapík v oranžové vestě s vysílačkou v ruce. "Hele, vole, tykej mi, já jsem Rambo," odpovídá mi na otázku, kde můžu zaparkovat, a urychleně lifruje jeden polský autobus. V recepci místo delegáta nacházím jen prázdný stolek s cedulkou ME - doprava, takže se raději vracím do autobusu. Naštěstí německá výprava si mě sama našla, takže můžeme vyrazit.
V cestě mi ale stojí závora a automat, který bere jen mince, a ještě maximálně dvacetikorunu. V peněžence mám ale jednu padesátku a jenom papírovky. Sprintuji proto zaplatit do recepce, kde je ale stejně dlouhá fronta lidí jako autobusů, které už nervózně troubí. Moc dobře vím, jaké maléry se dějí ve stresu, naštěstí první cestující vykládám podle plánu v deset hodin v Račicích.
Další výpravu, polskou, mám odvézt ve 12:30 do hotelu Pyramida v Praze na Dlabačově. Do autobusu jdu půl hodiny před odjezdem, abych vychladil interiér prohřátý snad na 50° C. Skleněná střecha dělá své. Co chvíli mi na okno ťuká nějaký závodník, jestli náhodou nejedu do toho či onoho hotelu. Autobusů je zde opravdu hodně a mezi nimi poletuje jeden z organizátorů a s vypětím všech sil se snaží lidi usměrňovat do toho správného.
Iveco Magelys
Magelys, který se může pochlubit prestižním titulem Coach of the Year 2016, patří do kategorie luxusních zájezdových autobusů s vysokou podlahou. Na délku měří 12,2 m, je vysoký 3,6 m a ve zkoušené verzi PRO pojme až 53 cestujících. Pohání ho naftový šestiválcový motor Cursor 9 s objemem 8,7 l o výkonu 400 koní, který spolupracuje s 12stupňovou automatizovanou převodovkou ZF. Spotřeba se pohybuje mezi 24 až 27 l/100 km podle obsazenosti a profilu trati.
Kvůli opravě D8 a nehodě na souběžné komunikaci autobusy nabíraly i hodinové zpoždění. Znám objížďku, jenže jak poznávám za chvíli, není ideální pro autobus. Úzké silničky ještě zvládám, když se ale ve Velvarech před autobusem doslova vztyčuje provizorní most, na který bych se bál najet i s osobákem, začínám se i ve vychlazeném interiéru potit.
Nafoukám měchy vzduchového pérování na maximum, abych co nejvíc zvedl příď, a most opatrně přejíždím. Cestující se nestačí divit, kde jsou. Když je pak vysazuji před hotelem a omlouvám se jim za neplánovanou prohlídku českého venkova, místo protestů a nadávek děkují, že jsme přijeli tak rychle.
V 16 hodin mám vyzvednout v hotelu Aura v Čakovicích ruský mužský tým. Jenže když tam s vypětím všech sil nacouvám, nikde nikdo. Jelikož jsem v autobuse sám, sprostě nadávám ještě v Roudnici nad Labem. Jak se ukázalo, chyba byla na ruské straně, která se neobtěžovala nahlásit změnu dopravy.
Ranní nadšení se vytrácí, jsem unavený a povážlivě se mi krátí povolený pracovní výkon (řidič může jezdit maximálně 9, resp. 10 hodin s přestávkami a za den smí pracovat maximálně 15 hodin). A když i rozhodčí, které mám odvézt do Holešovic, přicházejí o hodinu později, jsem už vysloveně nevrlý. Domů dorážím totálně vyřízený v deset hodin.
Ráno začíná ještě hůř, než skončil večer. Rozhodčí mi zasáhli do života. Luxusní Magelys se jim natolik zalíbil, že si ho vyžádali i na zbytek mistrovství. To mimo jiné znamená i hodně brzké vstávání, protože v Račicích musejí být už v sedm ráno. Takže budík zvoní v půl páté. Přijdu před autobus a blokují ho dodávky. Skoro dvacet minut sháním jejich řidiče a sprostě přitom řvu. Časová rezerva je v háji a přes Prahu letím jako zběsilý. Žasnu, co autobus zvládne. Zpoždění naštěstí doháníme, takže rozhodčí vystupují v sedm hodin a mistrovství Evropy může začít.
Zbytek dne je klidný. Zato sobotní pohodu opět narušuje ruský tým. "Co je to za zemi, kde nemáte v autobusech wi-fi," reagují podrážděně na mou odpověď, že Magelys internet může mít, ale tenhle ho nemá. Až doposud byli všichni, kdo s autobusem jeli, nadšeni ze skleněné střechy, komfortních sedaček a pohodlného pérování. Na nedělní směnu už nenastupuji, za tři dny toho mám opravdu plné zuby.
