Čistě technicky C40 žádnou revolucí není. Je to do velké míry o šest centimetrů nižší kupé verze "krabičkovitějšího" crossoveru XC40. Ten se však nabízí se spalovacími motory, jako plug-in hybrid i čistý elektromobil. "Cé čtyřicítka" od něj převzala pouze elektrické pohonné ústrojí.
Stejně jako u XC40 jsou na výběr dvě verze. Základem je 170kW varianta s jedním synchronním elektromotorem a pohonem předních kol. Ve verzi Core začíná na 1 229 000 korunách. Pro ty, kteří chtějí něco silnější, je tu pak testovaná dvoumotorová verze. Ta má celkový výkon 300 kW, 660 Nm a její cena startuje na 1 394 000 korunách.
Další specifikace je jednoduchá. Volvo auto nabízí ve třech úrovních výbavy, již v té základní ale je vše podstatné. Verze Recharge Plus přidává za 65 000 korun mimo jiné lepší filtr klimatizace, adaptivní tempomat s hlídáním slepého úhlu nebo bezklíčové odemykání. Vrcholná Ultimate je pak o 97 500 korun dražší než Plus a najdete v ní navíc prémiové audio Harman/Kardon, tepelné čerpadlo pro vyšší efektivitu vytápění interiéru nebo elektrická a vyhřívaná sedadla.
Příplatků je všehovšudy pár. Nižší verze nabízí za 25 900 korun balíček vyhřívaných sedadel, volantu a tepelného čerpadla, připlácí se za tónovaná okna (10 300 Kč), matrixové světlomety (29 500 korun), dobíjecí kabely, barvy, atraktivnější litá kola a odlišný design interiéru. To je vše.
Proč se o tom rozepisujeme? Inu pro to, že tato jednoduchost je daná tím, že si svoji C40 sestavíte na internetu, odešlete objednávku prodejci a ten se vám pak ozve s dokončením objednávky. V zahraničí dokonce poslední krok odpadá a auto se dá objednat celé online. Sáhodlouhý ceník by v takovém případě jen komplikoval situaci. Podobným způsobem se mají prodávat všechna elektrická Volva. V rámci online prodeje jsou navíc pro auto k dispozici i balíčky služeb, servisu nebo pojištění. C40 se dá pořídit za hotové nebo na leasing.
Dalším bodem v plánu je eliminace koženého čalounění. I tady je C40 pionýrem. Je totiž prvním Volvem s interiérem, pro nějž nemusel položit život jediný býk, jediná kráva. Všechny materiály, ač působí jako kůže, jsou její synteticky nebo jinak přírodně vyráběnou náhražkou.
XC40 si přitom zachovává všechno, co jsme si se skandinávskou značkou dosud v případě interiéru spojovali. Působí kvalitně, příjemně, využívá netradiční barevné kombinace, jako jsou světle modré koberce a černá sedadla v testovaném autě, a je promyšlená.
Na svou velikost je totiž C40 uvnitř příjemně prostorná, má dost místa na zadních sedadlech i pořádný kufr, který důstojně vystačí i menší rodině. Pravdou však je, že pro tu bude lepší volbou právě příbuzná a o 40 000 korun levnější XC40, má sice jen o šest litrů větší kufr, ale díky vyšší stavbě se do ní pohodlněji nastupuje nebo montuje dětská sedačka.
Podobně jako příbuzný model XC40 pak i "céčko" nabízí celou řadu praktických odkládacích prostor a třeba odpadkový koš ve středové konzoli. Palubní deska byla jinak uklizená, auto nemá ani startovací tlačítko, prostě stačí sednout, připoutat se, sešlápnout brzdu a zařadit D. Vůz naběhne sám.
Během testu jsme si kvůli jednoduchosti a srozumitelnosti zamilovali palubní systém. Volvo je v Česku první automobilkou, která nabízí Android Automotive. Domovská obrazovka se čtyřmi pásy s navigací, telefonem, audiem a poslední použitou "jinou" aplikací sice připomíná starší Volva, ale pak už je všechno jiné.
Auto si při prvním nastavení spárujete s Google účtem, k navigaci zde slouží Google Mapy, které dnes nabízí asi nejlepší dopravní zpravodajství na trhu a nejchytřejší výpočet trasy, jenž se snaží odhadovat stav dopravy dopředu. Do auta se z počítače nebo mobilního telefonu samy přenesou poslední vyhledávané cíle, domovská adresa a další.
Kromě toho si můžete do vozu doinstalovat i nejrůznější aplikace. Google zatím podporuje především ty spojené s poslechem hudby, a tak jsme si hned nainstalovali Spotify. Android Automotive je prostě jakousi "über" verzí Android Auto, u níž ale nemusíte připojovat mobilní telefon.
Jeho výhody tím ale nekončí, protože kromě toho, že Volvo používá rychlou a responzivní dotykovou obrazovku, tak je svižný i celý systém a menu jsou příkladně jednoduchá. Většina nastavení se dá najít hned v základní úrovni.
Tomu ostatně pomáhá i to, že ve Volvu si nikterak nekomplikovali život nejrůznějšími jízdními režimy. Zapnout se dá off-road mód a intuitivní jednopedálové ovládání, kdy auto po uvolnění plynu samo zastaví jen s využitím rekuperace. Škoda ostřejšího nástupu této motorové brzdy při uvolňování plynu, vyžaduje to citlivější nohu.
Jinak je jízda s Volvem bezproblémová. Volvu se u elektrických modelů podařilo výtečně naladit podvozek. Jak C40, tak její praktičtější souputník XC40 dokážou tiše plout pod hladkém asfaltu a na tom rozbitém se jejich tuhý podvozek důsledně drží asfaltu a většinu nerovností redukuje na jemné žuchnutí.
V zatáčkách pak obě auta navozují především dojem profesorské jistoty. Jemně se naklání, ale stopu drží přesvědčivě. Od sportování tu odrazuje především vláčnější řízení.
Tomu se chtějí vzpírat oba elektromotory, díky 300 kW a 660 Nm působí auto snad až přemotorovaně. Dynamika je po vzoru Tesly dechberoucí, zrychlení z nuly na sto zabere méně než pět vteřin. Volvo vystřelí z místa jako vystřelené z praku a na předjíždění mu stačí i ty nejkratší úseky.
Jen spotřeba by mohla být lepší, pod dvacet kilowatthodin na sto kilometrů jsme se v zimních podmínkách dostali jen při klidné jízdě po okreskách a městě. Běžně jsme i po dálnici jezdili spíše za 25-27 kilowatthodin. To znamená, že reálný dojezd na jedno nabití není ani tak slibovaných 415 kilometrů, ale spíše 300.
Situaci pro C40 totiž zachraňuje velká baterie s využitelnou kapacitou 75 kilowatthodin. Ta má však také svoji nevýhodu. Volvo není žádný rekordman v rychlosti dobíjení, když slibuje nejvyšší výkon až 150 kW a naplnění z 10 na 80 procent za 33 minut. Třeba korejská konkurence v podobě Hyundai Ioniq 5 to zvládá díky 800V palubní síti rychleji.
C40 tak má jisté elektromobilní rezervy, ale jako kompletní balíček je to velice, velice atraktivní auto. Jako všem Volvům posledních let mu to sekne, je pohodlné, má povedený interiér a skvělý palubní systém. Kvůli spotřebě a rezervám v dobíjení to není nejlepší elektromobil na dlouhé cesty, ale o ten se Švédové stejně budou chtít nejspíše pokusit až s většími modely.
Volvo C40 Recharge Twin Ultimate
Motor: 2x synchronní elektromotor, pohon všech kol
Celkový výkon: 300 kW
Točivý moment: 660 Nm
Nejvyšší rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 4,7 s
Kapacita baterie: využitelná 78 kWh (75 kWh celková)
Spotřeba: 20,7-22,3 kWh/100 km
Dojezd: 415-444 km (dle WLTP)
Objem zavazadlového prostoru: 413 l vzadu + 31 vpředu
Cena: od 1 556 500 Kč (test. vůz 1 649 100 Kč)
Základní cena je přitom stanovena na úrovni prémiové konkurence, C40 vyjde na podobné peníze jako Audi Q4 e-tron a je levnější než Mercedes EQA. Bát by se ale mohlo ambiciózní korejské konkurence. Takový Hyundai Ioniq 5 je větší, prodává se za podobné peníze, a i když není tak pohodlný, nabízí větší užitnou hodnotu a lépe nahradí spalovací vůz. Jen mu chybí prestižní značka.
