Kdo má rád moderní umění, pravděpodobně vyrazí spíše do Mnichova. Až do 16. února tam je k vidění výstava děl streetartového umělce známého pod pseudonymem Banksy. Naopak do Vídně se vypraví člověk, který preferuje přece jen větší klasiku: francouzsko-běloruského malíře Marca Chagalla. V historické galerii Albertina je k vidění asi devadesát obrazů ze všech období jeho života. Malíř se narodil v roce 1887 a zemřel v roce 1985.
Výstava je k vidění do 9. února, ze všech děl třeba jmenujme Narozeniny z roku 1915, Milenci z let 1913 a 1914 či Snoubenci nebo manželé na kohoutovi z přelomu 30. a 40. let. Tvorbou Chagalla se prolíná spousta stylů včetně expresionismu nebo kubismu. Jenže vstup na výstavu není nejlevnější, pro dospělého přijde na 19,9 eura - a to není úplně málo.
Navíc k tomu musíte přičíst i další věci, třeba parkovné. To krátkodobé na ulici ve Vídni od začátku roku mírně zdražilo, půlhodina vyjde na 1,3 eura, to je o pět centů více než loni. Nejvýše pak je možné parkovat na ulici dvě hodiny, což stojí 5,2 eura. To je o dvacet centů více než loni. Parkovací lístek se dá koupit v trafikách nebo automatech ve stanicích metra, na ulici ale klasické automaty nenajdete. Zaplatit se dá také pomocí SMS nebo specifické aplikace.
Je to trochu komplikovanější než jen naťukat registrační značku do automatu jako třeba v Praze, do centra ale na druhou stranu autem dojedete bez nutnosti mít ekologickou plaketu. Zatím. Na rozdíl od zmiňovaného Mnichova.
Druhou možností, kterou jsme nakonec využili také, jsou četné garáže, na které vás upozorňují ukazatele po celém centru města. Evidentně tam municipalita chce auta svádět. V jedné z nich - v Parkhaus Opernringhof - jsme za hodinu zaplatili 4 eura, denní tarif je pak 40 eur, pokud tam auto necháte zaparkované více než deset hodin. Ceny se ale podle garáží odlišují.
A i když vyrazíte do rakouské metropole jen na jeden den, těch deset hodin v ní klidně strávíte. Klasická lákadla budou asi cestovatelům dobře známá, přesto nejde nezmínit místa jako barokní komplex Belveder s kolekcí děl Gustava Klimta, palác Schönbrunn nebo zábavní park Prater.
Budete-li se chtít držet jen v nejužším centru, pak určitě stojí za návštěvu katedrála svatého Štěpána, Habsburky vybudovaný komplex Hofburg a případně některý z četných parků. I teď v zimě je tam velmi živo. Kulturní zážitek může umocnit návštěva státní opery, případně některého z koncertů klasické hudby, kterých je denně v méně či více honosných prostorech různě po městě několik.
Nebo snad raději než hudbu ochutnáte Mozartovy koule? Prodejen s marcipánovými sladkostmi je v centru rovněž spousta, zamířit můžete též na rakouské speciality: vídeňský řízek nebo Sacherův dort. Nedaleko galerie Albertina například do vyhlášeného Café Mozart, které inspirovalo Grahama Greena při psaní scénáře k filmu Třetí muž. To kdybyste chtěli mít kulturní zkušenost ve Vídni kompletní.
My jsme do Vídně vyráželi z Opavy, odkud je to většinu času po dálnici asi 320 kilometrů, kolem tří a půl hodiny cesty. Připomenout lze zdražení rakouské dálniční známky: nejčastěji asi využijete jednodenní, která nově stojí 9,3 eura (dříve 8,6 eura), případně desetidenní, která nově stojí 12,4 eura (dříve 11,5 eura).
Koupit ji můžete jak online na webu Asfinag - ten komunikuje i česky a platnost známky lze na rozdíl od minulosti udělat okamžitě -, tak fyzicky a vylepit si ji na okno. Kdo zapomene, na hraničním přechodu v Mikulově mu koupi známky vývěsky a cedule důrazně připomenou. Za jízdu bez známky přitom hrozí pokuta od 300 do 3 tisíc eur.
Na cestu do Vídně jsme vyrazili omlazenou Kiou Sorento s naftovým čtyřválcem 2.2 CRDi o výkonu 143 kW v kombinaci s osmistupňovým dvouspojkovým automatem a pohonem všech kol. Především obě poháněné nápravy se při pohybu po zasněžených zimních cestách zatraceně hodí.
Zároveň je takřka dvoutunové SUV až překvapivě úsporné, protože cestou z Vídně i zpátky většinou po dálnici si řeklo dohromady o 7,7 litru nafty na 100 km. K tomu je potřeba připočíst takřka nekonečné množství vnitřního prostoru. Auto bylo obsazené čtyřmi dospělými, ani ti vzadu si nestěžovali na komfort či prostor. Naopak mají k dispozici vlastní výdechy klimatizace nebo vyhřívání sedadel, což je dané zvoleným výbavovým stupněm Top. A kdybyste si snad po cestě udělali kamarády, v kufru může mít Sorento za 25 tisíc korun ještě další dvě místa k sezení.
Méně příjemný je snad jen vyšší aerodynamický hluk, daný ale stavbou karoserie a použitím zimních pneumatik. V centru velkého města naopak přijde vhod panoramatická kamera, respektive upozornění třeba i na chodce v mrtvém úhlu při couvání. Připravte si ale, bez příplatkové třetí řady sedadel nebo čalounění kůží Nappa, 1,5 milionu korun.
