Tyto zkratky budete slýchat a vídat čím dál častěji: C2C, C2I a C2X. Půjde doslova o revoluci v dějinách automobilismu.
Auta si totiž začnou povídat mezi sebou, zvládnou i komunikaci se semafory a dalšími zařízeními a dokonce se domluví i s chodci nebo vozidly městské hromadné dopravy.
Pro úplnost vysvětlení: C2C rovná se Car-to-Car. Neboli Automobil-Automobil, C2I je car-to-Infrastructure (Automobil-Infrastruktura) a C2X je Car-to-X (Automobil-Ostatní účastníci silničního provozu).
Vývojem této komunikace se zabývají všechny špičkové automobilky.
Takto na to jde BMW. Bavoři vyvíjejí projekt tak, aby mezi sebou komunikovaly automobily (a motocykly) různých výrobců. Systém v současnosti pracuje s kmitočtem 2,4 GHz na principu ad-hoc sítě, tedy sítě tvořené podle potřeby. Komunikační dosah je přibližně 600 m.
Konkrétní automobil si vždy vybírá informace, které pro něj mají smysl (například jsou na trase navigačního systému), a filtruje je směrem k řidiči. Právě filtrace relevantních informací je jedním z nejnáročnějších úkolů při vývoji celého systému.
Tímto způsobem vzniká síť nezávislých prvků, která zvyšuje nejen bezpečnost jednotlivých účastníků, ale současně také dokáže s předstihem informovat o případných nebezpečích nebo o dopravní situaci. Tím se jednak minimalizují rizika, která číhají na automobil a jeho posádku, ale současně se i cestování může urychlit a stát pohodlnější.
Chodci dostanou transpondér
Pozornost je samozřejmě směřována na nejzranitelnější účastníky silničního provozu, tedy chodce.
Například program Amulett počítá s tím, že chodci dostanou transpondér, který dokáže komunikovat se systémy automobilů. Z propočtů vzájemné polohy, směru pohybu a rychlosti systém vozu dokáže rozpoznat riziko střetu. O něm následně řidiče informuje pomocí Head-Up displeje. Řidič tak dokáže zareagovat ještě dříve, než inkriminovaného chodce či dítě uvidí. Ve vzdálenější budoucnosti se uvažuje například o integraci transpondéru do mobilních telefonů. Tento příklad ilustruje komunikaci C2X.
Připravovaný asistent průjezdu křižovatkou pak dokáže řidiče upozornit například na potenciálně nebezpečně rychle se přibližující automobil nebo motocykl z boční ulice, do níž není vidět, a to i v situacích, kdy se jedná o hlavní či vedlejší ulici (pro rozpoznání systém využívá kamery pro čtení dopravních značek a dat navigačního systému). Jde o komunikaci C2C.
Odbočování doleva je dalším příkladem komunikace mezi vozidly (C2C). Vůz v tomto případě dokáže při odbočení z hlavní silnice doleva na silnici vedlejší ohlídat, upozornit a případně i samočinně zastavit v situaci, kdy se v protisměru blíží jiný automobil či motocykl. Protijedoucí dopravní prostředek může v této situaci pro výstrahu začít blikat dálkovými světly.
Auto odešle signál o nebezpečných podmínkách
Asistent semaforu může mít dvě roviny, v obou se jedná o komunikaci typu C2I. V prvním případě může semafor automobilu a samozřejmě také řidiči sdělit, za jak dlouho přepne z červeného na zelené světlo. Automobil tím může například optimalizovat činnost funkce Auto Start Stop a dalších systémů vozu. Řidič se naopak může připravit na rozjezd. Druhou oblastí komunikace vozidel se semafory je asistence pro zelenou vlnu. Řidič jejím prostřednictvím dostává nápovědu, jak rychle by se měl pohybovat, aby stihl na dalším semaforu zelenou a nemusel zbytečně akcelerovat a následně brzdit.
Upozornění na nebezpečí bude další významnou funkcí. Například zvládne upozornit okolní účastníky provozu na námrazu (vysílající vůz zjistí, že vozovka je kluzká díky spuštění ESP či dalších elektronických asistentů vozu) a podobně. Také se řidič může včas dozvědět, že se k němu blíží vůz záchranné služby a odkud.
