Praha – Poslední zásadní bílé místo příběhu o zneužití vojenské rozvědky se zaplnilo. Deník Insider vyčetl z policejního spisu, že agenturou, která na žádost Jany Nagyové sledovala vládní úředníky Jiřího Pertla a Alenu Hegrovou, měla být podle vyšetřovatelů "s nejvyšší mírou pravděpodobnosti" společnost TORO Security. Přesto v souhrnu z vyšetřování jméno konkrétní agentury není.
Nejprve v krátkosti připomeňme celý příběh. Jana Nagyová původně s žádostí o sledování zmíněných úředníků oslovila svou asistentku Evu Štánskou a šéfa Úřadu vlády Lubomíra Poula. Sekretářka premiéra Nečase měla totiž podezření, že Pertl a Hegrová zneužívají služební vozidlo k soukromým účelům. Poul ani Štánská však nebyli při sledování úspěšní.
Po jejich "selhání" se tak Nagyová obrátila na Vojenské zpravodajství, které už dříve špehovalo Nečasovu první manželku Radku. Úkolem pověřila pravou ruku ředitele Milana Kovandy Jana Pohůnka. Kovanda s Pohůnkem se však shodli na tom, že sledování nemůže provádět armádní rozvědka, a tak Pohůnek kontaktoval svého známého Bohumila Zajíčka, bývalého důstojníka zpravodajství, toho času bezpečnostního ředitele společnosti ČD Telematika.
Zajíček poté sondoval mezi několika bezpečnostními agenturami, zda jsou schopny sledování zajistit, a nakonec si jednu z nich vybral. Člověk, kterému podklady od Nagyové ke sledování úředníků předával, se mu prý představil pouze jako Černý, Zajíček o něm podle svých slov ani víc nechtěl vědět. Oba muži se setkali podle Zajíčkovy výpovědi asi třikrát, vždy v nákupních centrech v Praze. Schůzka probíhala vždy stejně – Zajíček předal peníze (dohromady celkem 125 tisíc korun z prostředků rozvědky) a od Černého dostal flash disk s výstupy ze sledování úředníků.
Jak probíhalo sledování Jiřího Pertla a Aleny Hegrové? Proč se policii nepodařilo stoprocentně potvrdit totožnost sledovací agentury? I na tyto otázky naleznete odpovědi v plném znění článku deníku Insider, který si můžete přečíst ZDE.
