Praha - V sobotu 30. června v odpoledních hodinách zemřela po dlouhé těžké nemoci v pražské motolské nemocnici advokátka a polistopadová politička Dagmar Burešová. Redakci Aktuálně.cz to oznámila její dcera Zuzana Špitálská.
Jako ministryně spravedlnosti v letech 1989 až 1990 a předsedkyně České národní rady v období 1990 až 1992 patřila k předním osobnostem éry návratu Československa k demokracii.
O víkendu odešla do právnického nebe první dáma české justice JUDr. Dagmar Burešová. Výjimečná advokátka, první porevoluční ministryně spravedlnosti, předsedkyně České národní rady… Čest její památce! pic.twitter.com/HV4mLm4wHY
— ČAK (@CAK_cz) July 2, 2018
"O víkendu odešla do právnického nebe první dáma české justice JUDr. Dagmar Burešová. Výjimečná advokátka, první porevoluční ministryně spravedlnosti, předsedkyně České národní rady," informovala na Twitteru Česká advokátní komora.
Ovšem už za komunistické normalizace byla úspěšnou obhájkyní odpůrců režimu. Například v roce 1969 energicky obhajovala Libuši Palachovou ve věci ochrany osobnosti jejího syna Jana. Později zastupovala kolem sta osob stíhaných totalitním režimem, mezi nimi i Milana Kunderu, Ivana Medka nebo Karla Kyncla.
Statečná dáma a právnička
"Ženu statečnou kdo nalezne? Je nad perly vzácnější," píše se ve Starém zákoně. Čeští demokraté a disidenti z dob komunistického režimu statečnou ženu nalezli: byla jí Dagmar Burešová.
Odvahu projevovala od mládí. Dcera prvorepublikového advokáta Josefa Kubišty se ještě před maturitou v roce 1948 pustila jako skautka a odchovankyně masarykovských zásad do boje proti vzniku jednotné mládežnické organizace.
"Dášino nevyslovované, ale o to nespornější krédo znělo: zbabělost by měla být trestná," vzpomínal ve své knize Po Devětaosmdesátém někdejší disident a polistopadový premiér české vlády Petr Pithart.
Právnička, provdaná od roku 1950 za pediatra Radima Bureše, byla podle něj nejen odbornou jedničkou v pracovněprávních sporech mezi občany a státem, ale také odleskem lepších, elegantnějších časů první republiky.
"Dagmar - půvabná, křehká dáma, skoro vždycky se zářivým, vstřícným úsměvem. Spíš než ročníkem narození byla svou výchovou a noblesním, zároveň aktivně sportovním prostředím, které ji v dětství a v mládí obklopovalo, něčím jako opožděnou hvězdičkou zářící mezi mraky na nebi," píše Pithart.
Teprve film Hořící keř polské režisérky Agnieszky Hollandové z roku 2013 Čechům připomněl Burešovou i jako odvážnou bojovnici za čest upáleného studenta Jana Palacha. V roce 1969 se totiž neváhala ujmout zastupování matky Libuše Palachové v procesu s komunistickým poslancem Vilémem Novým, který šířil lživé teorie o Palachově smrti. Spor s totalitní mocí nešlo vyhrát.
Věc měla pro advokátku i následky - například výslechy na StB, zabavení cestovního pasu či nepřijetí mladší ze dvou dcer na gymnázium. Navzdory tomu Burešová v následujících letech zastupovala na sto osob stíhaných režimem, mimo jiné Milana Kunderu, Ivana Medka, Ladislava Sitenského či Karla Kyncla.
"Disidenty tenkrát houfně propouštěli z práce, a protože to podnikoví a kádroví právníci neuměli, byly první výpovědi neplatné. Já vyhrávala spory a postižení za mnou začínali chodit v zástupech," popisovala později.
Politička za demokraty
Když pak po převratu v listopadu 1989 Občanské fórum hledalo odborníky do vládních funkcí, logicky padlo mezi prvními jméno Dagmar Burešové. Pátého prosince byla jmenována ministryní spravedlnosti v republikové české vládě.
"Vzala tu funkci, ačkoli o úřadu nevěděla, jak přiznala, vůbec nic. Skoro po celé republice ale znala své lidi, soudce počestné i zbabělé, prodejné. A věděla celou svou osobností a svým dosavadním nasazením to hlavní: co je to spravedlnost," popisuje Pithart její klíčovou přednost.
V čele resortu Burešová prosadila mimo jiné výměnu devíti předsedů krajských soudů a spolu s Pavlem Rychetským vytvořila důležitý zákon o soudních rehabilitacích.
"Kdo, ne-li my. Kdy, ne-li teď," hlásaly v červnu 1990 billboardy Občanského fóra, z nichž shlížela na voliče i Burešová. V prvních svobodných volbách byla jedničkou OF na Ostravsku a jako poslankyně byla následně zvolena předsedkyní České národní rady.
V této roli se podílela například na vzniku velkého lustračního zákona, byť parlamentem neprošla její verze odmítající uplatňovat kolektivní vinu. Nepovedlo se jí prosadit ani zveřejnění jmen příslušníků StB a funkcionářů KSČ, kteří tuto komunistickou tajnou službu přímo řídili.
Po rozpadu OF v roce 1991 se Dagmar Burešová připojila k Občanskému hnutí, které však ve volbách roku 1992 propadlo. Navzdory 13 tisícům získaných preferenčních hlasů pražských voličů tak v politice skončila, a to nadobro. Comeback v podobě senátní kandidatury za KDU-ČSL v senátním obvodu Praha 4 v roce 1996 Burešové nevyšel.
Zůstala ale aktivní ve skautském hnutí. V něm byla po roce 1990 starostkou a čestnou starostkou. V letech 1998 až 2003 působila bývalá politička jako předsedkyně a v letech 2004 až 2005 jako místopředsedkyně správní rady Česko-německého fondu budoucnosti. V rámci soutěže Právník roku byla v roce 2007 uvedena do právnické síně slávy.
"Strach je přirozený," vrátila se Dagmar Burešová v roce 1992 v rozhovoru pro časopis Playboy k tomu, jak vnímala za normalizace spory s totalitním státem. "Jen hlupák nemá nikdy strach, protože nemá dost fantazie, aby si dokázal představit, co vše se může stát. Ale strach je třeba umět překonávat. V jeho překonávání se rodí statečnost. Dovedeno do důsledků, kdo ho nechce překonávat, není statečný, jen zbabělý," uvedla. Slova dnes velmi aktuální, "nad perly vzácnější", chtělo by se dodat.
Poslední rozloučení s Dagmar Burešovou se koná v Praze ve středu 11. července od 11 hodin ve velké obřadní síni strašnického krematoria.
VIDEO: O Dagmar Burešové a její obhajobě rodiny Jana Palacha vyprávěl i snímek Hořící keř.
