Podle ministerstva obrany se Wellemin narodil 24. března 1923 v Praze v židovské rodině. Měsíc poté, co Němci vyhlásili protektorát, odešel tehdy sedmnáctiletý Viktor se svým o čtyři roky starším bratrem Adolfem do emigrace. Dostal se až do Palestiny a v červenci 1942 oba bratři vstoupili do formující se československé jednotky na Blízkém východě.
Jeho prvním bojovým nasazením byla obrana Haify, poté pod velením generála Karla Klapálka bojoval u Tobruku. Po přesunu do Velké Británie absolvoval výcvik u motorizované jednotky ve Skotsku a zúčastnil se bojových operací u Dunkerque, kde byl těžce raněn do levé ruky. V říjnu 1945 se vrátil do osvobozeného Československa, kde zjistil, že jeho rodina byla nacisty vyvražděna. Jako západní voják byl následně z armády propuštěn.
Dnes zemřel ve věku 97 let Viktor Wellemin, poslední československý pamětník bojů u Tobruku a v r. 1944 účastník bojů u Dunkerque. Za své zásluhy obdržel mj. medaili Za chrabrost, britské vyznamenání Africa Star nebo Záslužný kříž ministra obrany ČR II. stupně. Čest jeho památce! pic.twitter.com/TCUfOu3TtM
— Lubomír Metnar (@metnarl) August 19, 2020
Za své zásluhy obdržel řadu vyznamenání včetně medaile Za chrabrost, vojenské medaile VB-SV a britského vyznamenání Africa Star. V roce 2015 obdržel Záslužný kříž ministra obrany ČR III. stupně a v roce 2017 Záslužný kříž ministra obrany ČR II. stupně. V roce 2015 se stal laureátem Ceny Paměti národa.
"Pro Letecký klub generála Janouška je to velká ztráta, protože Viktor byl pro nás vzorem svou laskavostí, skromností, životním optimismem a energií, kterou nás dokázal vždy povzbudit," uvedli za letecký klub Jaroslav Klacek a Pavel Rákosník. Poznamenali, že při pravidelném měsíčním setkávání členů klubu Wellemin "rád pro dobrou náladu zahrál na harmoniku a ochutnal i skvělou whisky".
