Zeman by neměl vynechávat své nepřátele. Také zvu na akce lidi, kterých si nevážím, říká rektor Zima

Adéla Skoupá Adéla Skoupá
8. 3. 2018 21:00
Společnost je po parlamentních a prezidentských volbách výrazně rozdělená. Zaměstnanci Karlovy univerzity budou jezdit do regionů a diskutovat s lidmi o současných problémech, řekl v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz rektor UK Tomáš Zima, který byl ve středu inaugurován na další funkční období. Popsal také chystané změny na půdě univerzity či napjaté vztahy vysokoškolských rektorů s prezidentem Zemanem.
Rektor UK Tomáš Zima.
Rektor UK Tomáš Zima. | Foto: Archiv UK

Po prezidentských volbách bylo patrné, že je společnost rozklížená. Některé univerzity se to snaží urovnat, zakopávat příkopy ve společnosti. Třeba ta olomoucká vyšle do regionů dobrovolníky z řad studentů práv, medicíny nebo třeba sociologie, aby se s lidmi bavili a pomáhali jim s problémy, které je tíží. Máte za Univerzitu Karlovu v plánu něco podobného?

Je nepříjemné, že se společnost rozděluje. Bohužel ji řada lidí rozděluje zcela účelově. Někteří se neumějí smát a mít radost z toho, že svítí slunce, jsou zdraví, jejich rodině a přátelům se daří. Potřebují s něčím stále bojovat. Dřív byl svět bipolární, rozdělený na dva znepřátelené bloky, ruský a americký. Poté, co se toto uspořádání rozpadlo, někteří lidé nevědí, kam se přiklonit. Je to nebezpečná hra s ohněm, který nás může zadusit.

Myslíte si, že David Cameron chtěl brexit? Nechtěl, ale došel s referendem tak daleko, že si Britové vystoupení z Evropské unie odhlasovali. Jenže s rozdílem půl procenta. Mnoho lidí, kteří pro brexit hlasovali, na tom prodělá. Je to velké memento a varování i pro nás.

Takže i společenskou situaci v Česku vidíte jako důsledek politických vlivů?

Je to důsledek politických hrátek těch, kteří chtějí z různých důvodů vyvolat nenávist. Pak se jim to může vymknout z ruky. Podívejte se jen na debatu o vystoupení z Evropské unie. Ti, kteří chtějí naši zemi postavit mimo EU, hrají s veřejností falešnou hru, občanům se neříká pravda. A lidé si to často neuvědomují. Je třeba říci jim poctivě: Milý Františku Nováku, nebudeš si moct jezdit přivydělávat do Německa jako zedník, nebudou ti sem Němci jezdit do hospody. Až pojedeš do Německa, budeš stát na hranici tři hodiny, než ti dá někdo razítko. Nemluvě o clu. To opravdu chceme?

Naše ekonomika je malá, je postavena na vývozu do zemí EU. Ti, kteří si myslí, že se před námi v zahraničí posadí na zadek, když cena výrobků stoupne jen o několik procent, se zásadně mýlí. Nahradí nás někdo jiný, kdo nabízí levnější zboží. Naroste nezaměstnanost a budeme rezervací uprostřed Evropy. Toto se musí lidem říkat, o tom je nutné vést intenzivní veřejnou debatu. Neredukovat hloupě diskusi na to, že je tu nějaká vyhláška Evropské komise o křivém banánu.

Má univerzita konkrétní plány, jak působit ve společnosti?

Ano, jsme a budeme v této věci aktivní. Jedním z klíčových nástrojů je podle mě diskuse, komunikace. Každý člověk ve společnosti má svoji jedinečnou roli, nikdo nesmí být vystrkáván na okraj. Chystáme cesty do regionů po celé zemi. Chceme se tam společně s kolegy setkávat nejen se zástupci akademické sféry, ale především s lidmi z nejrůznějších oblastí i profesí a vést s nimi dialog. Zajímá mě, jak vnímají současné dění, co od nás očekávají, jak vnímají roli vysokých škol a univerzit, jak se dívají na vzdělávání.

Za důležitá témata pro veřejnou diskusi považuji nejen otázku Evropské unie a naší role v ní, ale také historii, zdraví, otázku ekologie a mnohé další. Letošní rok je zaměřen na osmičková výročí a připomínáme si také výročí 670 let od založení Univerzity Karlovy. Naším mottem je letos "Univerzita republice, republika univerzitě". I proto považuji cesty do regionů za důležité.

Neměly se elity zajímat o okolní svět dřív?

Myslím si, že důležitá je vždy poctivá komunikace a tady úplně dobře vedena nebyla. Chce to intenzivní kontakt s lidmi, naslouchat jim. Musí to být vzájemná interakce, ne jednostranná.

Nedávné předávání dekretů rektorům provázely zmatky ze strany prezidentské kanceláře, nakonec nové dekrety rektorům místo prezidenta Miloše Zemana předával ministr školství Robert Plaga a akt neproběhl na Hradě, ale v Karolinu. Neobáváte se v následujícím volebním období dalšího vyhrocení už tak dost napjatých vztahů mezi rektory a prezidentem?

Neobávám se ničeho, ale je škoda, že takové vztahy panují. Myslím, že je potřeba příkopy ve společnosti zakopávat a dál nepřilévat olej do ohně. V minulosti byly přitom náznaky, že se hrany ohladí, měl jsem s prezidentem i několik schůzek. Pak přišlo nepozvání pánů rektorů Beka a Gruberhoffera na Hrad, pak nejmenování tří profesorů. Vztah je teď na mrtvém bodě, kam se dostal ne úplně naší vinou. To, že ctíme solidaritu, je mušketýrské heslo "jeden za všechny, všichni za jednoho".

Vy prezidenta na akce univerzity zvete?

Pana prezidenta zvu na významné akce v Karolinu, on se vždycky slušně omluví. Beru to jako komunikaci mezi úřady, které by spolu měly umět profesionálně komunikovat bez ohledu na to, kdo je vede. Nechci se moc pitvat v minulosti, ale oslavy 28. října jsou oslavy státního svátku, jedním z vrcholných představitelů státu je prezident. A ten se musí oprostit od toho, že na oslavy nezve třeba i své nepřátele nebo oponenty. Já také podepisuji za univerzitu zvací dopisy na naše akce některým představitelům, i když si jich nevážím. Něco jiného je třeba oslava mých narozenin.

Sám neuvažujete o tom, že byste vstoupil do politiky? Že byste například kandidoval do Senátu nebo později na post prezidenta?

V současné době se plně se věnuji Univerzitě Karlově, kde jsem byl podruhé zvolen rektorem. Intenzivně také pracuji na tom, abychom zlepšili kvalitu českého vysokého školství a vědy. S tím je spojena řada jednání a spoluvytváření politiky zejména v těchto oblastech. Tak jako dosud se samozřejmě budu vyjadřovat k aktuálním otázkám života u nás i v zahraničí.

Řidič MHD bere jako docent

Rektoři českých vysokých škol se na svém nedávném zasedání shodli, že chtějí od státu každoročně navýšit rozpočet pro vysoké školy o tři miliardy korun. Na co je vysoké školy hlavně potřebují?

Loni se po mnoha letech povedlo zvýšit rozpočet vysokých škol o tři miliardy korun a padl příslib, že trend by měl pokračovat do budoucna. Je to první vlaštovka a důležitý krok, protože kvalitní vysoké školství se bez dlouhodobě udržitelného financování dělat nedá. Velká část ze tří miliard půjde na zvýšení platů, které jsou v oblasti vysokého školství často skutečně žalostné.

Ve veřejném sektoru včetně regionálního školství platy v posledních letech narůstají zhruba o deset až patnáct procent. To ale pro vysoké školy neplatí. Zaměstnanci vysokých škol, jejich učitelé a vědci jsou z tohoto systému vyňati, protože vysoké školy mají zcela jinou kapitolu ve státním rozpočtu.

Stává se paradoxem, že učitel, který učí budoucí učitele, má menší plat než učitel na základní nebo střední škole, nemluvě o soukromém sektoru. Nebo se podívejte třeba na služby, které poskytuje město. Viděl jsem teď reklamu, že nástupní plat pro řidiče MHD je 35 tisíc. To je průměrný plat docenta na Univerzitě Karlově.

Na prvním místě je tedy zvýšení platů?

Kolem 60-70 procent výdajů vysokých škol jsou mzdové náklady. Pokud nebudeme mít kvalitní učitele, nebudeme konkurenceschopní a nebudeme moci kvalitně vychovávat budoucí generace. Vnitřní dluh českého vysokého školství se pohybuje kolem osmi až 12 miliard, a pokud se bude postupně navyšovat rozpočet, za několik let se dostaneme do slušnější poloviny zemí OECD a naši učitelé budou solidně ohodnoceni.

Mluví se také o doktorandech. Letos stát po dlouhé době navýšil stipendium, které na ně školám posílá, ze sedmi na víc než 11 tisíc korun. Přejete si další navyšování stipendií pro doktorandy?

Stipendia pro doktorandy je třeba ještě navýšit, teď jsou na úrovni minimální mzdy. Jestliže vám je 25 let, studujete pět let vysokou školu a dostanete minimální mzdu, není to dobrá vizitka státu. Na druhé straně je třeba říct, že ne u všech doktorandů je úspěšnost studií vysoká, to ale není jen jejich vina, mohou za to i jejich školitelé a univerzity. Je třeba mít nepodkročitelné minimum stipendia a pak jej doktorandům navyšovat podle kvality jejich práce. Aby se milníky jako státní zkouška nebo třeba publikace v časopise promítaly do výše stipendia. Měl by tam být tento motivační prvek.

Zároveň by řada doktorandů uvítala od škol větší jistotu. Například by byli rádi, kdyby je školy zaměstnaly. Chystáte se to u vás změnit?

Co se týká úvazků pro doktorandy, situace je zde různá. Jsou studenti na vysoké škole, kteří jenom studují, a jsou studenti, kteří k tomu mají pracovněprávní vztah. Vydělávají si na brigádě, chodí do advokátní kanceláře, do nemocnice. To je jejich svobodné rozhodnutí. Řada doktorandů je v tuto chvíli zaměstnána na ústavech, kde mají úvazky na projektech. Ty by měly jít primárně z projektů - z grantů a dalších nástrojů. Zkušení doktorandi, kteří se podílejí i na výuce, pak mají buď dohodu o provedení práce, nebo úvazek jako asistent, lektor. Vím, že to tak funguje, ale určitě to nemůže být standardní pro všechny.

Kritizuje se i to, že je doktorandů v Česko mnoho. Oproti západním zemím, kde činí asi čtyři procenta ze všech studentů vysokých škol, v Česku je to 7,5 procenta. Mělo by se přísněji vyhodnocovat i to, kdo se přijme do studia?

Podíl je u nás vyšší, ale nepovažuji to za dramatický problém. Měli bychom dát lidem šanci, aby mohlo studovat co nejvíce těch, kteří splní podmínky. Je ovšem třeba být velmi přísný a po prvním roce vyhodnotit, kdo má na to, aby pokračoval dál. Návrh na ukončení studia je u doktorandů podáván opravdu v ojedinělých případech, zřídka ukončí studenti sami. Diskutujeme nyní proto o nastavení přísnějšího hodnocení, které bude prospěšnější jak pro kvalitu studia doktorandů, tak pro vzdělávací instituci a společnost.

Obory by měly spolupracovat

Co se tedy bude měnit u vás na univerzitě?

Velmi intenzivně aktualizujeme práva a povinnosti různých aktérů v doktorském studiu. Mnoho let máme platformu biomedicínských oborů mezi fakultami, kde se sjednocují pravidla pro studium, přijímací řízení, obhajoby a podobně. Po tomto vzoru chceme takových platforem vytvořit 10 až 11, které budou spojovat různé přírodovědné, didaktické, historické obory, aby oborové rady sdílely stejnou metodiku pravidel a hodnocení. Pečlivě začínáme sledovat úspěšnost našich studentů. I děkani a děkanky ode mě dostali úkoly v této oblasti.

Jaké?

Provedeme reálné a odpovědné hodnocení studentů. Budeme intenzivně pracovat se školiteli, chceme přeuspořádat některé věci, aby byly v prvním ročníku jasné konkrétní cíle v individuálním plánu. Nechci paušalizovat, jsou vynikající oborové rady a školitelé, kde jim studenti absolvují za čtyři roky, ale v globálních číslech to není ideální stav. Máme i doporučení z mezinárodního hodnocení univerzity, které proběhlo v loňském roce, a jedno z nich bylo věnovat se více evaluaci doktorských studií.

Jak chcete zajistit lepší kvalitu doktorandů?

Musíme se jim více věnovat. Na zahraničních univerzitách školitelé vnímají, že to student musí za čtyři roky dokončit. U nás je doktorské studium ve velmi individuálním až volnějším režimu. Chceme, aby se nad tím lidé zamýšleli, aby studenty hodnotili a pak abychom se věnovali studentům, na které budou mít školitelé kapacitu.

Studenti sociálněvědních a humanitních oborů si stěžují, že se musí víc snažit, aby si vydělali.

To je myslím jen takové klišé. Například v Grantové agentuře Univerzity Karlovy, kde je úspěšnost žádostí 35 procent, jsou koše rozdělené úplně stejně. Je zde celá řada projektů, které jsou zaměřeny do humanitních oblastí. Studenti se musí dívat po příležitostech ze zahraničí, musí začít více publikovat v zahraničních časopisech. Tam vidím velké rezervy.

Vypadá to, že se po dlouhé době uvolní peníze od státu na opravu vysokoškolských kolejí. Potřeby studentů se mění - chtějí často bydlet v samostatných pokojích, zároveň levně. Jak s tím naložíte?

To je takový věčný rozpor - chci bydlet krásně, ale levně. To je stejné, jako když chce mít někdo vynikající šunku, ale chce za ni zaplatit deset korun. Buď je šizená a není dobrá, nebo za deset korun není. Je pak otázkou každé vysoké školy, jak se s touhle nesnadnou rovnicí vypořádá.

Naší univerzitě se daří ceny ubytovacích služeb dramaticky nezvyšovat a už mnoho let jsou konstantní. A to jsme na koleje a menzy nedostávali a nedostáváme žádnou dotaci od státu. Funguje to tak, že co si koleje vyberou od studentů, případně co dostanou od univerzity, mohou investovat do rekonstrukcí. Pro opravy našich objektů proto využíváme i dotační programy, jako je například Zelená úsporám.

Snažíme se koleje rekonstruovat etapovitě a postupně. Část kolejí je nyní už v dobrém stavu, dokončuje se rekonstrukce na Hvězdě, kde vznikl blok pro rodiny s dětmi se školkou.

Daří se nám zvyšovat standard, pokoje jsou většinou dvojlůžkové nebo jednolůžkové. Zároveň jsme do jednorázových úprav investovali peníze z prodeje některých objektů.

Vítám, že ministerstvo školství konečně uvolní peníze na opravy kolejí a menz, kde jsme připraveni mít spoluúčast asi kolem 40 procent. Je to dobrá zpráva pro vysoké školy i studenty. Teď bude záležet na tom, o jakou částku půjde.

Na opravy kolejí potřebujeme stamiliony ročně

Jaké jsou vaše potřeby?

Jedna z nejzanedbanějších kolejí, která vyžaduje generální opravu, je Švehlova kolej. To je čtvrt bloku na Vinohradech, šest pater, obrovská stavební masa. A nutná je zde komplexní rekonstrukce, která si vyžádá stovky milionů korun. Mluvíme přitom pouze o jedné koleji, podobně rozsáhlou rekonstrukci vyžadují minimálně další dvě. Bohužel, problém se dlouho neřešil a opravy se zanedbávaly. Vybrané peníze za ubytování od studentů na podobné rekonstrukce zdaleka nestačí. Aby měly opravy smysl, potřebujeme na ně ročně minimálně 200-300 milionů korun.

Nebráníte se tomu, že by do této oblasti vstoupil soukromý sektor? Že by třeba odkoupil některé koleje a provozoval je sám?

Možnost to asi je, ale zatím se nikdo neobjevil a konkrétní nabídku na spolupráci v této věci nemám. Pokud vím, soukromé subjekty si raději postaví budovu samy.

 

Právě se děje

Další zprávy