Objevte Zapomenutá místa Prahy

1/40 Přehled fotografií
Michelská vodárenská věž, Michelský vodojem, Michelská vodárna nebo Vršovický vodojem jevěžovitá vodárenská stavba, která se nachází v Praze v horní Michli na Zelené lišce v Hanusově ulici nedaleko od hranice s Krčí. Stavbu z neomítnutých cihel s měděnou střechou, která se nachází v těsném sousedství někdejší Janečkovy zbrojovky a pozdější továrny pro výrobu motocyklů značky Jawa, navrhl významný český architekt Jan Kotěra. Byla postavena v letech 1906 až 1907. Až do roku1975 stavba sloužila svému původnímu účelu, totiž přívodu vody z Podolské vodárny v Podolí do vodárenského komplexu na Vinohradech a do Vršovic. Dnes tomuto účelu slouží pouze podzemní vodojem.
Praha má mnoho železničních nádraží, ovšem ne všechna slouží osobní dopravě. Jedním z nich je i Nákladové nádraží Žižkov. Toto hlavové nádraží vznikalo v letech 1931 - 1936 dle projektů Dr. Ing. Karla Caivase a Ing. arch. Vladimíra Weisse. Charakteristickým prvkem je funkcionalistická budova tvaru písmene U, jejíž strany jsou navzájem propojeny mosty s výtahovými šachtami. Provoz zde byl ukončen v roce 2002, budovy jsou ovšem stále využívány jako skladové prostory, kolejiště pak slouží k odstavování nákladních vozů. Vzhledem k umístění a rozsáhlosti celého areálu je nákladové nádraží terčem zájmu developerů, kteří zde chtějí vystavět byty, hotely, obchody a kanceláře.
Nejmenší dům - dnes už jen jako spojovací "chodba" dvou domů sousedních se nachází v Anežské ulici, kousek za Haštalským náměstím.
Nový svět na Praze 1. Půvabná část města ještě před rekonstrukcí.
Plovárna pod barrandovskou skálou v Praze z roku 1930 byla prvním regulérním závodním padesátimetrovým bazénem v tehdejším Československu. Nepřežila ale pád skály, která se nad tribunami utrhla, a dnes zde smutně zarůstá.
Z Karlína se dá na Žižkov projít rychle a bez objíždění celého vrchu Vítkov. Poblíž Karlínského náměstí najdete tunel na Žižkov. Tunel je pro pěší a spojuje Thámovu ulici v Karlíně s Tachovským náměstím na Žižkově. Délka tunelu je 303 metrů, průměrná šířka 4,4 - 4,8 metrů a maximální výška je 3,40 metrů. Stoupání je 8,1% a celkový výškový rozdíl mezi Žižkovem a Karlínem je 28,89 metrů. Obezdívka tunelu je ze speciálních betonových kvádrových prefabrikátů. Technologie výstavby byla úplně nová díky tomu, že se kámen změnil na beton. Nový systém se velmi osvědčil a další podbné stavby se pak již dělaly betonové. Vybudován byl v roce 1953 a otevřen 19. 12. 1953. Dodavatelem tunelu byl národní podnik Baraba. Oficiálně udávané náklady činily 12 miliónů korun. Slavnostní plakát nad hlavou předsedy ONV Prahy 3 měl nápis "Tuneláři vítají..." Tunel dostal prezident Antonín Zápotocký jako svérázný dárek k 63. narozeninám.
Šporkova ulice na Malé Straně. Ulice byla nazvána podle paláce šlechtické rodiny Šporků (čp. 321/12), který hraběcí rodina vlastnila v 70. letech 18. století. Všechny stavby v blízkém okolí jsou vyvzdorovány na nepřístupném terénu. Výsledkem je malebný a klidný malostranský kout.
Pražský Semmering na Praze 5. Důvod výstavby této trati byl v zajištění přepravy uhlí od Kladna a dřeva od Lán do Prahy. Výstavba trati byla zahájena v červenci 1868. Vyměření trati provedl ing. Vilém Ast, výstavbu provedla firma Schön a Wesely. Celá trať z Prahy Smíchova do Hostivic měřila 19 km. Výškový rozdíl 180 m si vyžádal stavbu dvou viaduktů v Hlubočepích. První je dlouhý 115 m a 25 m vysoký, druhý je dlouhý 92 m a 22 m vysoký. Stavba mostů byla realizována v letech 1870 - 1872. Provoz na trati pro nákladní dopravu byl zahájen 3. července 1872, osobní doprava byla zahájena 16. září 1872. Dnes už není provoz na této trati tak čilý jako dříve, o čemž svědčí nevyužité zarostlé výhybny, opuštěné strážní domky a pohaslá návěstidla. Pořád si ale zachovává svůj dopravní význam a hlavně romantiku horské trati, která se vine mezi vápencovými skalami Prokopského údolí i šplhá na vysoké srázy nad Prahou.
Barrandovské terasy na Praze 5. Jedná se o komplex budov v jižní části Prahy, kterému dominuje funkcionalistická vyhlídková restaurace Terasy Barrandov od architekta Maxe Urbana. Jsou součástí urbanistického projektu Václava M. Havla na zahradní čtvrť na svahu kopce Habrová.
Bruselský pavilon na Praze 7 sloužil v roce 1958 jako československý stánek na světové výstavě v Bruselu. Po ukončení výstavy byl převezen do Prahy, znovu postaven na Letné a sloužil jako restaurace. V 80. letech minulého století přestal být využíván a začal chátrat. V současné době je v opraveném paviloně sídlo reklamní agentury Euro RSCG.
Dům v ulici Liliové na Praze 1. V současné době je dům po rekonstrukci a v této podobě ho již nikdy nespatříme. Ulice Liliová se nachází na Starém Městě a spojuje ulici Karlovu se severozápadním cípem Betlémského náměstí. Tato asi 190 metrů dlouhá ulice patří k jedněm z nejstarších v Praze. Stejně jako řada dalších v okolí bývalého dominikánského kláštera s kostelem svaté Anny byla označována jako U Svaté Anny. V době barokní pak dostala název Za Seminářem, podle bývalého jezuitského semináře v souběžné Husově ulici. Současný název se poprvé objevuje na počátku 18. století a definitivním názvem ulice se stal na jeho konci. Jeho původ není zřejmí, usuzuje se, že má co do činění s pořádkem, respektive nepořádkem který prý snad v ulici býval. Za zmínku stojí Čejkovský palác, dům U Voříkovských s renesančním portálem a domovním znamením, dům U Zlatého zajíce s raně barokním portálem a obnoveným domovním znamením, dům U zlatého hada, domovní znamení U Karmelitského Ježíška či patník na rohu Zlaté ulice.
Kaple pod Barrandovskými terasami na místě zvaném "na Křenkově" byla původně skladištěm střelného prachu, vybudovaném francouzkými vojsky 1742. Později sloužila jako skladiště materiálu pro dělníky ve zdejších Hergetových lomech. Na kapličku byla upravena v roce 1847 po neštěstí v lomu spolumajitelkou firmy Max Herget slečnou Marií Hergetovou podle návrhu emauzských Benediktinů. Je zasvěcena P. Marii Bolestné. Poprvé však zde byla sloužena mše až 9. září 1903. Úprava na kapli si vyžádala vyrovnání stěn přístavbou cihelné zdi. Kopule je chráněna proti vodě betonovou omítkou. V západní části kaple byl potom vylomen otvor pro okno. Na oltáříku byla kdysi socha P. Marie Bolestné v oblouku s nápisem: "Regina martyrum ora pro nobis". Dnes je vnitřek kaple zcela zdevastován a nápisy jsou nečitelné. Na průčelí je Kristův monogram a mozaikový nápis "Ave Maria, gratia plena" od Viktora Förstera.
Nejstarší pražská strojírna Rustonka byla založena bratry Thomasovými v roce 1832. O dvě desítky let později ji koupil Joseph John Ruston. Karlínská továrna produkovala kovové polotovary. Podílela se na stavbě nýtovaných kovových mostů, hal a střech. Jejími vlajkovými loděmi byly kotle, parní stroje a dokonce i opravdové lodě. V Rustonce byl vyroben parník Praha, který zahájil na Vltavě roku 1865 provoz Pražské společnosti pro paroplavbu. Zbyla jenom kotelna s komínem. Nejstarší zachovalou částí Rustonky byla kotelna s osmibokým komínem z poloviny 19. století. Ta nakonec jako jediná přežila i bourání továrního komplexu na Rohanském nábřeží mezi Palmovkou a Invalidovnou na přelomu let 2007/2008. V roce 1902 k ní byla přistavena strojovna. Roku 1912 koupily továrnu Elektrické podniky a zřídily v ní opravnu kolejových vozidel a kolejí. Kvůli tomu dostavěly truhlárnu, lakovnu a novou halu. O pět let později přibyla kovárna. Celá Rustonka pracovala ve službách městského přepravce až do roku 1994, kdy se Dopravní podniky zbavily své dceřiné polečnosti Pražské strojírny. V roce 2005 rozhodl Magistrát o výstavbě komunikace Pobřežní, která se stala záminkou pro likvidaci Rustonky. Spíš však šlo o uvolnění prostoru pro plány developerů.
Kurzwaren - Kolonialwaren Lütke na Praze 8. Mohlo by se zdát, že fotka byla pořízena v době dávno minulé, z místa dýchá nostalgie. Nicméně projíždějící moderní auto a graffiti nás vracejí zpátky do 21. století. Zapomenutá galanterie pana Lütkeho čeká na znovuobjevení pouhých pár minut chůze od stanice metra Florenc.
Secesní budova vyšehradského nádraží v ulici Svobodova pochází z let 1904-1905 a byla postavena pravděpodobně podle návrhu Antonína Balšánka. Ke svému původnímu účelu sloužila do roku 1960 a od té doby chátrá. V 80. letech byla snaha stavbu rekonstruovat, která ale skončila jejím poškozením. V roce 2001 bylo nádraží vyhlášeno kulturní památkou. Ve stejném roce si objekt od Českých drah pronajala společnost Nádraží s.r.o., která zde chtěla vytvořit multifunkční kulturní centrum s galerií, knihkupectvím, restaurací, barem, klubem a kinosálem. Nastaly však spory o vlastnická práva a smlouva o pronájmu byla prohlášena za neplatnou. Fiaskem skončila také snaha městské části o získání nádraží a jeho proměnu v kulturní a společenské centrum.
Zbraslavský pivovar vznikl v roce 1764. Nejdříve byl v majetku kláštera. Později měnil poměrně často majitele, koncem 19. století byl rozšířen a ve století 20. přestavěn. Po válce v roce 1946 přešel pod národní správu. V roce 1950 byl zrušen, vybavení bylo odstraněno a budovy začaly sloužit výrobě čajových směsí.
Nejužší ulice v Praze nemá jméno, vede z ulice U Lužického semináře do restaurace Čertovka a provoz v ní řídí semafor.
Jednou ze staveb charakterizujících Prahu 6 je zdánlivě nevýznamná zřícenina tyčící se nad Babskými skalami. O jejím původu jsou dosud pochybnosti. Existuje několik teorií, jak zřícenina vznikla. Nejrozšířenější je tvrzení, podle něhož jde o pozůstatek dávného viničního lisu, který zde byl postaven po roce 1622, kdy tu novoměstský měšťan Jindřich Žežule založil vinici. Podle jiné verze byla zřícenina nově vystavěna na počátku 19. století, přičemž při budování železničního koridoru ji dělníci přidali gotický oblouk. Oficiální materiály se k žádné z teorií doslovně nepřiklání, takže záleží na každém, zdali si v Babě představí někdejší viniční lis, či třeba kapli. Zřícenina je zajímavá nejenom za slunečného počasí, ale také v noci, kdy lze spatřít velmi pěkný pohled na osvícené město. Samotná Baba rovněž svítí, což k celkovém dojmu z procházky rozhodně přispěje. Samotná Baba patří mezi jednu z 89 maloplošných chráněných území hlavního města. Předmětem ochrany jsou zde teplomilná společenstva rostlin skalních stepí a vybrané druhy hmyzu. Za pozornost stojí příjemný lesík v blízkém okolí, kterým lze dojít například ke kostelíku svatého Matěje, odvážnější dokonce až do Šáreckého údolé. Ke zřícenině Baba je nejsnazší přístup ulicí Nad Paťankou, která vede až k samotné zřícenině. Objekt je volně přístupný.
Areál zámku Ctěnice na Praze 19. Osada Ctěnice patří od roku 1950 do katastru Vinoř. Ve středověku zdejší statky patřily Strahovskému klášteru, později kromě mnoha jiným majitelům také Valdštejnům. První zmínka o tvrzi je z roku 1372. V 16. století prošel objekt renezanční přestavbou. Na přelomu 18. a 19. století byl přestavěn rodem Windischgrätzů ve stylu baroka. Po II. světové válce byl objekt znárodněn, nastalo období chátrání. Poslední úprava pochází ze 20. století. Několik let zámek sloužil jako ubytovna, později vznikla kočárovna, kde se nachází cca 20 kočárů, bryček a saní z 18. - 20. století. V zámku je expozice o Habsburcích s názvem " Za císaře pána ... ".
Branické ledárny - ojedinělá technická památka Prahy 4. Pozdně secesní průmyslový areál v pražské čtvrti Braník, při pravém břehu Vltavy. Branické ledárny pocházejí z let 1909 - 1911, jejich nezaměnitelnou podobu jim vtiskl architekt Josef Kovařovič. Pro jejich výstavbu bylo vybráno jedno z nejstudenějších míst vltavského břehu. Dominantní budovou celého průmyslového areálu je vlastní lednice, jejíž exteriér je charakteristický vyváženým secesním dekorem. V jeho severní části se nachází vila, kde sídlila správa ledáren. Led zde byl uskladňován po celý rok. Pomocí nákladních povozů tažených koňmi byl následně distribuován do jednotlivých hospod v Praze a okolí. Provoz ledáren byl zastaven v roce 1954 v souvislosti s výstavbou Vltavské vodní kaskády, díky níž již Vltava téměř vůbec nezamrzá. Byť jsou Branické ledárny od roku 1964 chráněnou stavební památkou, plány na jejich revitalizaci jsou prozatím v nedohlednu.
Hanavský pavilon na Praze 7. Unikátní umělecko-technická památka se nachází v jihozápadní části Letenských sadů. Objekt pavilonu původně stál na nedalekém Výstavišti, kde tvořil součást expozice na legendární Jubilejní zemské výstavě v roce 1891. Autorem stavby v novobarokním stylu s výjimečným spojením užitých stavebních materiálů - skla, litiny a zdiva byl vídeňský architekt Otto Hieser (1850-1892) Litinová konstrukce stavby a četné ozdobné prvky byly vyrobeny v železárnách v Komárově u Hořovic, které tehdy vlastnil princ Vilém z Hanau, objekt měl na výstavě prezentovat um tamějších dělníků. Po skončení výstavy daroval princ objekt hlavnímu městu Praze, budova byla rozebrána a znovu vystavěna v prosinci 1891 na svém dnešním místě a byla pojmenována podle svého donátora. Pavilon začal sloužit Pražanům jako výletní restaurace. V letech 1967-68 prošel pavilon náročnou rekonstrukcí, poškozené především konstrukční prvky byly dle historických fotografií vyměněny. Koncem osmdesátých let byly také restaurovány litinové dekorativní součásti stavby. V současné době slouží pavilon jako restaurace, z terasy objektu se návštěvníkům naskýtá úchvatný pohled na velkou část Prahy.
Kaple sv. Máří Magdalény na Praze 1. Kruhová barokní kaple postavená roku 1635 pro vinaře a pro voraře plavící vory po Vltavě. V roce 1784 ji císař Josef II. zrušil; znovu byla obnovena roku 1908. V padesátých letech (1956) jí hrozilo zbourání, protože překážela při přestavbě nábřeží v souvislosti s výstavbou stalinova pomníku. Nakonec byla posunuta (jako první stavba v Československu) o 31 metrů proti proudu Vltavy. Posunovala se rychlostí 1 metr za 8 minut.
Klausova synagoga v Josefově na Praze 1, v ul. U Starého hřbitova. Je to jedna z nejstarších synagog pražského ghetta. Původní budova stávala na kraji židovského města. Vybudoval jí koncem 16. století Mordechaj Maisel. Dnešní budova Klausovy synagogy vznikla až po zhoubném požáru ghetta v roce 1689. Dostavěná byla v roce 1694. Při pozdějších novodobých úpravách byly interiéry přizpůsobeny výstavním účelům - je zde stálá expozice dějin hebrejských tisků a rukopisů.
Kostel sv. Františka z Assisi na Praze 4 byl postaven v roce 1941. Je to celodřevěná stavba s nízkými obvodovými zdmi a vysokou střechou. Na jižní straně objektu přiléhá sakristie a na střeše visí malý zvon, krytý stříškou ve tvaru domečku. Kolem je pozemek s parkovou úpravou.
Kostel sv. Máří Magdalény na Praze 6. Stavba stojí uprostřed Přední Kopaniny. Je to románská rotunda, okolo které je malý hřbitov. Neomítnutá stavba je z opukových kvádříků patrně z místního lomu. Postavena byla v 1. polovině 12. století. Po příchodu jezuitů patřil kostel až do roku 1779 tomuto řádu. Současná podoba je výsledkem novověkých úprav. Poslední rekonstrukce byla provedena v roce 2000.
Kostel sv. Petra na Poříčí, na Novém Městě, v Biskupské ulici. Románský kostel sv. Petrana Poříčí byl postaven ve 12. století. Některé románské prvky se dochovaly dodnes. Kolem roku 1400 byl kostel goticky přestavěn a rozšířen. Na místě, kde je dnes Petrské náměstí býval hřbitov. Kostel prodělal řadu pohrom - v roce 1648 byl poškozen švédskou střelbou, dvakrát vyhořel, roku 1757 jej poškodili Prušáci. V letech 1874 - 79 zadala městská rada architektovi Mockerovi velkou opravu kostela. Blízko kostela stojí fara, která patří k nejhezčím novorenesančním budovám v Praze. Zdobí jí sgrafitové obrazy českých patronů z roku 1894.
Historický kolotoč na Letné.Kolotoč je nejstarším dochovaným podlahovým kolotočem v Evropě. Vznikl roku 1892 a původně stával na Vinohradech, kde byl poháněn silou pod podlahou obíhajícího sluhy, který před sebou tlačil vzpěru podlahy. Na točně je umístěno 21 koní ve skutečné velikosti a 4 autíčka, točna je nyní poháněna elektromotorem. Od roku 1894 stojí kolotoč na Letné. Při každé jízdě vyhrával pro potěšení účastníků jízdy i okolo stojících - ten však někdo v roce 1994 ukradl. V současné době je kolotoč již několik let v rekonstrukci a čeká, až se najdou peníze na jeho dokončení. Fotografie byla pořízena v roce 1992.
Evangelický kostel v Braníku. Kostel v Braníku se nedá přehlédnout, i když se jeho stavba skrývá pod strmou skálou bývalého branického lomu. Dřevěný kostelík vybudovaný podle návrhu architekta Pavla Bareše byl otevřen slavnostními bohoslužbami 9. května 1948. Během let došlo k několika stavebním úpravám. Byla vybudována nová apsida podle návrhu architekta Davida Vávry, v roce 1976 získal sbor nové varhany. Původně provizorní kostelík pod branickou skálou stojí a slouží již přes 60 let.
Kubistický kandelábr na Novém Městě, u postranní brány do kostela P. Marie Sněžné. Sloup pouličního osvětlení s lucernou z umělého kamene, který svou úpravou připomíná zabroušený diamant. Ojedinělé dílo českého kubismu podle návrhu arch. Emila Králíčka (do nedávné doby bylo autorství přisuzováno známějšímu arch. Vlastislavu Hofmanovi) vzniklo na náklad majitele domu čp. 775-II jako součást úpravy prostoru.
Menhir Zkamenělý slouha stojí u rodinného domku č. p. 542 v Ládevské ulici, asi jeden kilometr severně od Vozovny Kobylisy. Jde o nejznámější klasický menhir na území dnešní Prahy je pravděpodobně pozůstatkem dřívějšího dolmenu (stolu). Dnes stojí už pouze jedna jeho "noha", druhá leží v zahradě za plotem téměř celá v zemi, ale desku a případnou třetí nohu se najít nepodařilo. Menhiry označujeme uměle vztyčené kameny. Jejich původ a určení jsou většinou neznámé. Na evropském kontinentu jich nalezneme na několik tisíc. Jde o památky z dob starých Keltů. O původu jména Zkamenělý slouha nemáme žádné informace, nedochovaly se o něm žádné pověsti. Jedná se o kolmo zapuštěný kámen buližník, lidově zvaný "prubířský kámen". Jde o sedimentární křemičitou horninu (silicit) tmavěšedé barvy, s jemnou kresbou světlých křemenných žilek. Vysoký je přibližně 3 metry.
Michnův letohrádek zvaný též Amerika - muzeum Antonína Dvořáka na Praze 2. Krásný barokní letohrádek postavil v letech 1715 - 1720 K. I. Dienzenhofer po svém návratu z Vídně, kde studouval evropskou architekturu.Objekt nechal vybudovat hrabě Jan Václav Michna z Vacínova pro svojí milenku. Michnův letohrádek byl využíván různě např. v roce 1926 tady byla restaurace zvaná Amerika. V současné době je v letohrádku muzeum Antonína Dvořáka.
Místodržitelský letohrádek na Praze 7 v Bubeneči. Nejstarší známá zpráva o Bubenči, který byl v dřívějších dobách nazýván Ovenec, se vztahuje k roku 1197. Na tomto území náležela část pozemků českým králům, kteří zde počátkem 14. století zřídili oboru. V této oboře byl na nejvýše položeném místě při jejím jižním okraji vystavěn v letech 1495 - 1502 lovecký zámek. Z původní stavby se zachovala věž se schodištěm zakončeným sloupem, na němž je kamenná plastika lva se štítem zdobeným monogramem krále Vladislava Jagellonského. Pravděpodobně po polovině 16. století byl původně gotický objekt přestavěn v jednopatrový renesanční zámek obdélníkového půdorysu. Při obléhání Prahy v r. 1648 se stal dočasným sídlem švédského generála A. Wittenberga, a proto nebyl nepřátelským vojskem poškozen. Časem zámek chátral, a protože se měl stát letním sídlem nejvyššího purkrabí, bylo počátkem 19. století rozhodnuto jej zrekonstruovat. V roce 1804 byl projektem přestavby pověřen profesor pražské techniky Jiří Fischer, vlastní přestavbu provedl Jan Filip Jöndl. Adaptace dala fasádě tohoto objektu novogotický ráz, ale interiéry ponechala bez zásahu. Od roku 1849 byl letohrádek propůjčován místodržícím jako jejich letní sídlo, a odtud dostal i své pojmenování. Dnes je v letohrádku umístěno oddělení novin a časopisů Národního muzea.
Pacoldova vápenka - zajímavá technická památka z druhé poloviny 19. století, postavená podle patentu profesora pražské techniky Jiřího Pacolda. Dvě tělesa šachtovitých věží umožňovala zpracování netříděného vápence. Vápenka byla v provozu až do druhé světové války. Později postupně chátrala a několikrát byla využita jako kulisa k natáčení filmu. Nachází se v Praze 5 - Velké Chuchli, při silnici do Slivence.
U Branek čp. 674 - funkcionalisticky pojatý projekt architekta Ladislava Machoně (1888 - 1973). Základní kámen byl položen dne 28. října 1931 a 15. května 1932 byla slavnostně otevřena velká moderní sokolovna s kinosálem. Celkový náklad včetně vybavení dosáhl asi dvou milionů korun. Po smrti Antonína Švehly v prosinci 1933 byla nazvána jeho jménem. Pojmenování nepřežilo poválečný režim, ale dnes se k němu sokolové opět vrátili. Kromě památkově chráněné budovy patří mezi unikáty datum založení Sokola v Hostivaři. Ručně psané Stanovy, podepsané Antonínem Švehlou st. byly sepsány dne 1. listopadu 1869, takže jsou "první mezi zakládajícími jednotami v Českých zemích za c. k. Rakouska za císaře Františka Josefa Habsburského". Ve Švehlově sokolovně také působil první zlatý olympionik (zlatá medaile ve šplhu na laně - VIII.olympijské hry v Paříží) Bedřich Šupčík.
Trmalova vila na Praze 10 byla postavena v letech 1902 - 1903 pro rodinu ředitele obchodní školy Františka Trmalu podle návrhu Jana Kotěry. Obytné funkci sloužil dům až do roku 1945. Od roku1950 připadl státu a byl využíván ke kulturním a vzdělávacím účelům. V letech 1998 - 2000 probíhala rekonstrukce. Obnoveny byly i zahradní stavby - altán a kůlna. Vsoučasnosti slouží jako galerie a koncertní síň. V zahradě se konají svatební obřady.Národní kulturní památka.
Vodárenská věž Vinohrady byla postavena v roce 1882 podle projektu Antonína Turka. Sedmiposchoďová věž je v posledním patře zdobena na nárožích sochami troubících andělů, v nejvyšším patře je vyhlídková terasa, která sloužila jako rozhledna. Věž byla součástí systému zásobování vodou města Královské Vinohrady. V roce 1962 byla vyřazena z provozu čerpací stanice a věžový vodojem a věž byla přestavěna na byty. Od roku 1991 je kulturní památkou.
Zámek Jenerálka na Praze 6. Bývalý hospodářský dvůr z konce 18. století neobarokně přestavěn na zámek. V zámku ve 2. polovině 18. století sídlila údajně část rakouského generálního štábu - odtud název Jenerálka. V roce 1922 se stal zámek domovem legionářů - invalidů. Za II. světové války po atentátu na R. Heydricha zde sídlily v dětském domově s vojenským drilem děti rodičů, kteří byli odvezeni do koncetračních táborů, nebo byli popraveni. V době socialismu zde sídlil n.p. Tesla a zámek chátral. Po roce 1989 koupila zámek baptistická církev a zřídila zde Mezinárodní baptistický seminář. V současné době se zde konaji i svatební obřady a část zámku slouží jako hotel.
Kostel sv. Jakuba Většího na Praze 1, na Starém Městě. Druhý nejdelší kostel v Praze ( po sv. Vítovi ) založil Václav I. roku 1232. Chrám vyniká krásným průčelím. Po požáru roku 1689 provedl barokní úpravu arch. Jan Šimon Pánek. V levé lodi je vzácný barokní náhrobek nejvyššího kancléře českého království Jana Vratislava z Mitrovic. Pověst vypráví o tom, že se tento šlechtic probral ze smrti - při pozdějším otevření kaple bylo nalezeno odhozené víko rakve a kostra nebožtíka ležela v rohu krypty. V kostele se konají nejen bohoslužby, ale i koncerty.
Negrelliho viadukt na Praze 7 a 8. Začátek viaduktu leží v části Nového Města, která spadá do Prahy 8. U Autobusového nádraží Florenc tvoří hranici mezi Novým Městem a Karlínem a pokračuje do Prahy 7 Holešovic - Bubenče. Hlavním inženýrem tohoto díla byl rakouský inženýr Alois Negrelli. Most byl dán do provozu v červnu 1850. Viadukt je dlouhý 1111 metrů a má 85 oblouků. Ve své době tato stavba neměla ve světě obdoby.