Praha - Rakouské školství, náš vzor, hlásají české vlády. Zatímco ale Nečasův kabinet usiluje o zavedení školného, naši sousedé od něj ustupují. Ani za osm let tam nepřesvědčilo o své výhodnosti.
Některé prvky z rakouského systému si navíc Česko upravilo "na naše podmínky", což se týká zejména politizace vedení vysokých škol.
Odkazem na kvalitu rakouského školství přitom argumentuje ministr Josef Dobeš (VV), který je nyní pod palbou kritiky kvůli svým připravovaným reformám.
Otevřít vysoké školy. Všem
Školné bylo na rakouských školách zavedeno v roce 2001, jednalo se o částku 363,36 eur (tedy něco přes devět tisíc korun) za semestr. Průměrná čistá mzda tam přitom tehdy činila 2 235 eur (tzn. asi 55 875 korun).
V České republice se zatím počítá s horním limitem školného ve výši deseti tisíc korun za semestr, přičemž průměrná čistá měsíční mzda u nás je přibližně o dvě třetiny nižší - v porovnání s Rakouskem by tak u nás mělo být školné asi dvaapůlkrát vyšší.
Rakouští sociální demokraté ve spolupráci se Zelenými a Svobodnými však během poslední schůze sněmovny v září 2008 rozhodli o jeho zrušení. Od prvního ledna 2009 tak přestali platit školné studenti z Rakouska a ostatních zemí Evropské unie.
Ze stolu ho smetly studentské nepokoje a vládní sociální demokracie (SPÖ), která ze zrušení školného udělala jeden ze stěžejních bodů svého programu.
Nadále však platilo pro ty studenty, kteří překročili běžnou dobu studia a nebo pocházeli ze zemí mimo EU. Nakonec však rakouští politici rozhodli o zproštění také těchto skupin od školného - platit přestanou od letního semestru 2012.
Jedním z hlavních důvodů protestů českých vysokých škol je potom snaha o omezení nezávislosti jejich rozhodování a otevření cesty k politizaci správních orgánů škol.
Z porovnání systémů obou zemí se ukazuje, že možnosti politiků zasáhnout do chodu vysoké školy budou v Česku po schválení připravovaného věcného záměru mnohem širší než u našich jižních sousedů.
Rektor by podle věcného záměru měl být jmenován prezidentem republiky na návrh akademického senátu. Samotný návrh přitom bude předkládán prostřednictvím rady vysoké školy a ministerstva.
Rada bude mít právo vyslovit s tímto jmenováním nesouhlas, nicméně v předloženém návrhu není popsán další postup, pokud k tomu dojde. Ten bude zřejmě až součástí paragrafovaného znění.
V Rakousku je oproti tomu rektor jmenován přímo univerzitní radou, a to na základě výběru ze tří kandidátů nominovaných akademickým senátem. Kromě rektora volí rada také prorektory, a to na základě rektorovy nominace a komentáře senátu.
Správní rady univerzit jsou v Rakousku složeny z pěti, sedmi nebo devíti členů, kteří by měli být zároveň významnými osobnostmi akademického a kulturního života nebo byznysu. Z účasti v radě jsou však vyloučeni všichni politici, včetně těch, kteří nějakou z politických funkcí zastávali v předcházejících čtyřech letech.
"Polovina" členů rady je zvolena akademickým senátem, druhá polovina potom ministerstvem - do lichého počtu si svého kolegu potom tito jmenovaní členové rady volí sami.
Zabránit "trafikám" a zapojit studenty
V Česku by oproti tomu měla členy rady jmenovat vláda, a to po třetinách na základě návrhů rektora, akademického senátu a ministerstva - účast v radě aktivním či bývalým politikům přitom nijak omezena není.
V obou zemích má rada ve své moci schvalování rozpočtu univerzit, a to na základě návrhu rektora.
Akademický senát by měl být nově složen pouze ze třetiny studenty - ti doposud představují přibližně polovinu senátorů. V Rakousku je oproti současnému stavu v Česku mnohem menší - tvoří ho osmnáct až dvacet šest senátorů.
V případě prvního počtu je polovina senátorů zvolena z řad profesorů, po čtyřech členech je vybíráno mezi docenty a studenty a poslední senátor je vybrán mezi neakademickými zaměstnanci vysoké školy.
V Česku má být jeho funkce zejména kontrolní, iniciativní a poradní, veškerá důležitější rozhodnutí musí být učiněna ve spolupráci s radou, která tak tvoří v podstatě výkonný orgán univerzity.
Podstatným rozdílem oproti Česku je, že v Rakousku je možné členství pouze v jednom z vrcholných vedoucích orgánů univerzity.
