Praha - Internetem se šíří nová hrozba pro mladé dívky, které nejsou spokojené se svým vzhledem.
Mladé anorektičky a bulimičky si píší blogy, ve kterých si navzájem radí, jak nejlépe hladovět, cvičit, sestavovat jídelníček, zvracet nebo se vymlouvat ze společné večeře s rodiči.
V takzvaných pro ana blozích se také navzájem psychicky podporují a zveřejňují na nich i fotografie extrémně štíhlých dívek, které jsou pro ně inspirací pro hubnutí.
Jak řekla v rozhovoru pro Aktuálně.cz Michaela Bartáková z Občanského sdružení Anabell, které se zabývá pomocí a podporou osobám s poruchami příjmu potravy, takové blogy jsou svým vzhledem velice přitažlivé, a tak mezi mladými dívkami nakažlivé.
A.cz: Kdo je pro ana blogy nejvíce ohrožený?
Tyto blogy nepředstavují riziko pouze pro jejich aktivní "uživatelky", ale též pro ostatní mladé dívky, které svůj volný čas tráví na internetu a na podobné stránky narazí. Blogy jsou vytvořeny většinou velmi líbivou formou; jsou lákavě barevné, se srdíčky, motýlky či mašličkami. Též již zmíněné "thinspiration" fotky jsou velmi "vábivé". Do kolotoče hubnutí a diet se tedy může velmi snadno dostat i dívka, která rozhodně hubnout nepotřebuje. Dalo by se říci, že podobné blogy působí jaksi "nakažlivě", může jít o módu, o snahu zalíbit se, dělat a chovat se jako ostatní - být tedy "in" a mít též ten "úžasný" blog s barevnými obrázky, jídelníčky a rozkošnými medvídky. Do nejrizikovější skupiny určitě patří dívky ve věku kolem 12 až 14 let, které mohou být nespokojené se svým vzhledem, jsou citlivé, tráví hodně času o samotě, například u internetu, aktivně se nevěnují žádnému koníčku. Rodiče by se měli samo sebou takto mladým dívkám věnovat; měli by se zajímat, jak tráví volný čas, v rodině by se mělo dbát na společné stolování - alespoň při večeři či o víkendu a v rodině by se měla budovat příjemná atmosféra bez větších stresů či napětí. Rodiče by rozhodně neměli mluvit o svých dietách či si stěžovat na svoji postavu, naopak zdravým kladným sebehodnocením by měli jít svým ratolestem příkladem.
A.cz: Myslíte si, že by provozovatelé stránek, na kterých dívky své blogy píší, měli proti jejich vytváření a šíření nějak zasáhnout?
Provozovatelé stránek by měli velmi obtížnou práci, pokud by museli každý blog pravidelně kontrolovat, zda se na něm nevyskytuje tzv. patologický obsah. Řešení vidíme v nahlášení nevhodného obsahu stránek provozovateli třetí stranou. Bude pak na jeho zvážení, zda blog opravdu uzná za nebezpečný a zdraví škodlivý.
A.cz: Koho nejčastěji porucha příjmu potravy postihuje?
Poruchou příjmu potravy nejčastěji onemocní dívky a ženy ve věku od 12 do 25 let. To však neznamená, že poruchou příjmu potravy (dále jen PPP) nemůže onemocnět například třicetiletý muž. Co se týká sociálního prostředí, lze říci, že PPP jsou do jisté míry onemocnění civilizační. PPP se tedy spíše vyskytují ve vyspělejších zemích západního typu, kde je dostatek potravin.
A.cz: Co bývá hlavním důvodem, proč se člověk rozhodne nepřijímat potravu?
PPP jsou závažné psychické onemocnění, jedná se o psychiatrickou diagnózu. Téměř vždy jde o určitou konstelaci vlivu různých sociokulturních a rodinných faktorů, nepříznivých životních událostí, osobnostních rysů, vývojových a biologických faktorů. V osobní a rodinné anamnéze pacientů s mentální anorexií a bulimií se můžeme setkat s některými nespecifickými rizikovými faktory, které se ale často vyskytují i u jiných duševních poruch. Poukazuje se zejména na negativní sebehodnocení, alkoholismus a depresivitu rodičů. Většina autorů dnes zdůrazňuje koexistenci mnoha různých faktorů a hovoří o bio-psycho-sociální podmíněnosti PPP. Pod biologické faktory lze zahrnout např. věk, pohlaví a tělesnou hmotnost. Pod psychologické faktory spadají osobnostní rysy a specifické poruchy osobnosti. A kulturními faktory se míní převážně všeobecně přítomný tlak reklam, časopisů a podobně, který nás nutí být dokonalými, štíhlými a za každých okolností šťastnými.
A.cz: Dají se anorexie a bulimie odhalit už ve svých počátcích?
Ano, PPP se dají odhalit i na svém úplném začátku, vyžaduje to však velkou všímavost okolí, převážně rodičů. Prvními příznaky PPP často bývají, výkyvy na váze či náhlé zhubnutí, přemáhání chutě k jídlu, nadměrné cvičení, užívání projímadel, vyvolané zvracení, přehnaná orientace se na zdravou výživu, počítání kalorických hodnot jídel, popírání podváhy, strach z přibrání na váze, z tloušťky, váha ovlivňující sebevědomí dítěte, u dívek ztráta menstruace, mizení jídla z ledničky, přejídání a tak dále. PPP lze předcházet vhodnou výchovou a celkovým rodinným klimatem, které by mělo být přívětivé, upřímné a přiměřeně podporující k samostatnosti a sebevědomí dětí. Děti často napodobují své rodiče, zde je tedy nutné upozornit na diety maminek, ale též někdy i otců, kteří svoji touhu zhubnout přenášejí na své děti. Matky často nevečeří nebo si vezmou pouze zeleninový salát a často mluví o svých "špecích" a nutnosti zbavit se celulitidy. Děti pak tyto tendence přirozeně kopírují, hubnutí považují za normální věc, o kterou se přeci každý dospělý snaží.
A.cz: Co má rodič udělat, pokud zjistí, že jeho dítě má anorexii nebo bulimii?
Vždy bych doporučovala vyhledat odbornou pomoc. Léčba PPP vyžaduje dlouhodobou psychoterapeutickou péči. Pokud má rodič podezření, že jeho dítě trpí PPP, měl by vyhledat nejlépe psychoterapeuta či psychiatra, který může stanovit přesnou diagnózu a doporučit vhodnou léčbu.
A.cz: Lze poruchy příjmu potravy zcela vyléčit?
Ano, lze. Vyžaduje to však mnoho úsilí, a to jak ze strany nemocného, tak ze strany rodičů, kamarádů, ale i odborníků. Léčba je často dlouhodobá, může trvat až několik let, než se jídelníček, ale hlavně psychický stav nemocného dostane do pořádku.
