Praha - Veřejná debata o americké základně je především hrou emocí. Rozumné argumenty jdou stranou.
Tvrdí to ředitel STEM Jan Hartl a odvolává se na výsledky výzkumu, který jeho společnost provedla koncem dubna za vládní peníze.
Tři čtvrtiny občanů připustily, že jejich postoj k radaru vychází ze "všeobecného pocitu", jen čtvrtina tvrdí, že se rozhodla na základě věcných argumentů a znalosti věci.
Proto není podle Hartla obtížné využít pravidlo "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" a získat o radaru přesně takové výsledky, jaké zadavatel potřebuje. "Jediné slovo v otázce změní způsob odpovědi, stačí třeba jen změnit kontext," zdůrazňuje sociolog.
Pocity se mění i během týdne
Hartl tím nepřímo vysvětlil rozdílné výsledky, které o vztahu Čechů k radaru přinesly minulý týden společnosti Median a SC&C.
V souvislostech:
Nejdříve premiér Mirek Topolánek zveřejnil výsledky SC&C, podle kterých 39 procent Čechů radar vítá a 53 procent odmítá. Prezentoval je jako důkaz, že lidem chystaný radar přestává vadit.
V neděli publikovala ČT výsledky Medianu, podle kterého je pro radar jen 18 procent Čechů a 65 procent je proti.
Rozdíl mohl vzniknout kontextem, ve kterém byla otázka položena. SC&C nejdříve kladla sugestivní otázky, jestli se Česko dokáže bránit mezikontinentálním raketám, Median si "proradarovou" předehru odpustil.
Procenta podle objednávky
"Debata o radaru připomíná období před vstupem do NATO," připomíná Hartl. Také tehdy bylo možné vykázat přesně tolik příznivců vstupu, kolik objednávající politik potřeboval.
"Na různě formulované otázky, jestli vstoupit do NATO, jsme dostávali souhlasné odpovědi od 27 do 64 procent lidí," říká Hartl.
Blogeři o radaru
| Lubomír Zaorálek: Proč nepřijela Condoleeza Riceová? | |
| Ivan Gabal: My, protiraketoví kutilové v Čechách a na Moravě |
Podobně se dají průzkumy veřejného mínění ovlivňovat vždy, když lidé nevědí, o co jde a spoléhají se na emoce. Sociolog míní, že dnes tak lidé hodnotí všechny důležité otázky vnitřní politiky, včetně zdravotnictví a penzí. Je to podle něho důkazem, že neprobíhá kvalitní veřejná debata, která by lidem dodala kvalitní informace a argumenty.
Lhostejná většina
Z výzkumu STEM vyplývá, že o něco víc než polovina občanů hodnotí výstavbu radaru jako problém a nepříjemnost, která se jich však příliš netýká.
Skupiny skalních příznivců a odpůrců radaru jsou zhruba stejně silné a dohromady zahrnují 40 procent občanů.
Při takovém rozložení je možné získat paradoxní výsledky. Například CVVM pravidelně zjišťuje, že radar odmítají skoro tři čtvrtiny Čechů.
Naproti tomu STEM využil období po bukurešťském summitu Severoatlantické aliance k tomu, aby se občanů zeptal: "Smířil(a) byste se s vybudováním protiraketového radaru na našem území, pokud by bylo jasné, že je to důležitá součást obrany NATO a závazek naší země vůči našim spojencům v NATO?" Smířilo by se 67 procent dotázaných Čechů.
U příznivců stran vládní koalice by radar v rámci Severoatlantické aliance připustily víc než čtyři pětiny, neprotestovaly by ani tři pětiny voličů ČSSD a téměř polovina příznivců KSČM.
