Praha - Český hokejový národ má velké dilema. Klíčový čtvrtfinálový zápas mistrovství světa hrají čeští hokejisté od 14:45, tedy v pracovní době velké části národa.
Co s tím? Oželet napínavý duel, potajmu pokukovat po televizi, aspoň jedním okem sledovat online reportáž na internetu nebo mít ve sluchátkách puštěné rádio?
Zaměstnanci to řeší různě.
"Mám naštěstí dva monitory a rozdvojenou plochu, takže na jeden si pustím hokej a v nudných pasážích, až povedeme po třech gólech Plekance a dvou Židlického, na druhém i něco udělám," směje se programátor středně velké firmy. "Případně se půjdu mrknout do zasedačky na velký LCD monitor," dodává.
Zaměstnavatel prý sledování hokeje "neřeší". "Protože všude kolem mě jsou lidi s volnou pracovní dobou, tak to, že někam na dvě hodiny zalezou, je každému jedno."
Podobně to vidí i zaměstnanec nejmenovaného státního úřadu. "Musí nám dát počet hodin do měsíce, takže když by někdo dneska odešel na dvě hodiny někam sledovat hokej, tak je to jedno, nemá-li samozřejmě pracovní schůzku, nebo projekt před odevzdáním."
A bude se tedy u nich hokej sledovat? "Vlastně asi ani ne, tady to skoro nikoho nezajímá. Máme tu kolegu, ten si byl ochoten přitáhnout z domova televizi, když se něco důležitého hrálo, ale ten je teď v nemocnici se zlomenou nohou, takže má na sledování klid," dodává s úsměvem.
Smutek na Staroměstském náměstí po prohraném semifinále na MS 2012:
Zaměstnavatelé: Sledujte, ale nezanedbávejte práci
Zaměstnavatelé oslovení redakcí Aktuálně.cz jsou většinou ke sledování hokeje v pracovní době tolerantní, postih za něj nehrozí. Zdůrazňují však: Zaměstnanec tím nesmí zanedbat své pracovní povinnosti.
Tak je tomu třeba ve firmě Telefónica O2 Czech Republic, která mimo jiné poskytuje přímé přenosy extraligy přes internet.
"Sledování čtvrtfinálového utkání vždy závisí na individuální domluvě zaměstnance s jeho nadřízeným - zaměstnanci mohou zápas průběžně sledovat na internetu, na který má většina z nich přístup, ale nesmí to samozřejmě nijak ovlivnit chod společnosti a především to nesmí mít vliv na zákaznickou péči," říká Lucie Jungmannová, jež má v Telefónice na starosti interní a mediální komunikaci.
"V předchozích letech jsme pro zaměstnance organizovali společné sledování hokeje v televizi umístěné v jídelně, pokud se jednalo například o finálové utkání na MS nebo na olympiádě," dodává.
Nárůst žádostí o dovolenou nebo sickday v souvislosti s hokejem prý firma nezaznamenala.
Plzeň na hokejové vlně: Ať se koukají, neřešíme to
Benevolentní jsou i na Krajském úřadě v Plzni. Ten redakce oslovila proto, že Plzeň se po získaném titulu nese na "hokejové vlně".
"Krajský úřad Plzeňského kraje nesleduje, jakým způsobem budou zaměstnanci sledovat utkání ČR - Švýcarsko," odpověděl stručně mluvčí kraje René Zeithaml.
Tak fandili Češi na MS 2012:
Sledování hokejového klání nechává klidným i magistrátu města Plzně. Zaměstnanci totiž mají stanovenou pružnou pracovní dobu, zaměstnanci musí odpracovat předepsané hodiny za čtyřtýdenní pracovní období.
Zdejší úředníci navíc mají štěstí, že se čtvrtfinále hraje ve čtvrtek, to mají totiž základní pracovní dobu jen do 14:00.
"Znamená to tedy, že zaměstnanci, kteří mají zájem koukat na čtvrtfinále, mohou odejít sledovat zápas domů," říká mluvčí magistrátu Zdeňka Kubalová.
Dívat se budou i hasiči
Senát má na programu v době čtvrtfinále schůzi, ta bude podle tiskové tajemnice Evy Davidové bez jakýchkoliv změn pokračovat i v době utkání.
Omluva
V původní verzi článku jsme v citaci tiskové tajemnic Senátu mylně uvedli, že "... v Senátu standardně lze sledovat průběh utkání...". Šlo o neúmyslnou chybu, správně je, že "... v Senátu standardně lze sledovat průběh schůze..." Za chybu se omlouváme čtenářům i tiskové tajemnici Senátu Evě Davidově. Redakce"Na obrazovkách umístěných v Senátu standardně lze sledovat průběh schůze a nejinak to bude i dnes odpoledne. Nemám informace o tom, že by se někdo ze senátorů omlouval z účasti na jednání z důvodu touhy po uspokojení svých sportovních vášní," dodává.
Chvilku ke sledování klíčového duelu si zkusí najít i hasiči. Sledování hokeje na stanicích mezi výjezdy bývá povolené.
"Naši hasiči mohou sledovat dnešní hokejové čtvrtfinále. Mají televize v pohotovostních místnostech na stanicích. Samozřejmě jsou však neustále připraveni k okamžitému výjezdu," říká třeba tisková mluvčí HZS Jihočeského kraje Vendula Matějů.
"Sledovat zápas mohou hasiči pouze za předpokadu, že splní vše, co mají v denním řádu a plánu odborné přípravy. A samozřejmě sledování nesmí narušit akceschopnost jednotky," odpovídá na dotaz mluvčí HZS Libereckého kraje Zdenka Štrauchová.
Když Češi potřebovali sledovat Haška a spol.
Letošní šampionát ale přece jen není tak ostře sledovaný, jak bývalo v minulosti zvykem. Češi jsou celkem namlsaní nedávnými úspěchy, navíc forma mužstva není zcela oslnivá. Jedná se tedy o zcela jinou situaci než během legendárního hokejového turnaje v Naganu v roce 1998.
Tehdy bylo vše poprvé - poprvé přijeli hráči NHL a Češi poprvé kráčeli vítězně olympijským turnajem. Pracovní morálka šla stranou, rozhodující boje sledovali téměř všichni. Šéfové firem ani ředitelé či učitelé na školách puštěnou televizi nezakazovali, naopak, také se chtěli dívat.
Psal se pátek 20. února 1998, bylo 6:45 a čeští hokejisté právě zahájili semifinále s Kanadou. Lidé vše napjatě sledovali a přitom se chvatně chystali do práce či do škol, kam o první přestávce vyrazili.
Ve veřejné dopravě panovala nervozita, cestující se potřebovali urychleně dostat k televizi v kanceláři, v učebně, kdekoliv. Lidé se v MHD mačkali kolem kabinky řidiče, který měl puštěné rádio. Hloučky se tvořily i před prodejnami elektro.
V práci i na školách panoval zvláštní režim. Šéfové a ředitelé improvizovaně pořádali sledování zápasu v místnostech vybavených televizí.
Objímali jsme se i s kantory
"Bylo to něco nádherného. Studenti, učitelé, všichni jsme byli namačkaní u televize, sedělo se na zemi, na lavicích, v knihovničce, kde se dalo, a hlavně při nájezdech ryčeli, nervozitou úplně rudí. Po posledním Haškově zákroku jsme všichni vyskočili a objímali se. Spontánně jsem padla do náruče prvnímu člověku vedle mě, byl to zrovna jeden z učitelů. Omlouvala jsem se, ale on se smál a volal 'Je to domaaa! Hašeeek!'," vybavuje si dodnes zcela přesně své zážitky čtyřiatřicetiletá Lucie, dnes na mateřské dovolené, tehdy studentka druhého ročníku vysoké školy.
Jak dodává, byly to velmi náročné dny. V neděli studenti jeli prvním ranním autobusem na Staroměstské náměstí, kde v 5:45 začínalo finále Česko-Rusko. V pondělí se pak hned po vyučování šlo opět na Staroměstské náměstí, tentokrát zabrat si dobré místo a spatřit na vlastní oči "zlaté hochy" v čele s brankářem Dominikem Haškem, který tehdy "nebyl člověk, ale bůh".
"Čekali jsme tam tehdy od 14 hodin až do 20 hodin. Bylo to těžké, celkem zima, navíc kdo potřeboval na toaletu, měl pak potíž vybojovat si zpět svou pozici. Záviděla jsem kamarádům ze žurnalistiky, měli novinářské kartičky, takže na Staromák nemuseli. Procpali se na legendární tiskovou konferenci večer na Žofíně," dodává Lucka.
