reklama
 
 

Zrádci, nebo hrdinové? Bez vlasovců by z Prahy zbyly ruiny

26. 11. 2014 12:00
Rozhovor s Pavlem Žáčkem o nových poznatcích o podílu vlasovců na osvobození Československa v květnu 1945.

Praha - Legendární tanky vlasovců T-34 s trikolorou carského Ruska přijely do Prahy o tři dny dříve než ty sovětské s hvězdou na věži. Svědčí o tom desítky dobových fotografií, které z rodinných archivů a kronik obcí sesbíral historik Pavel Žáček.

Jeho nová publikace Prahou pod pancířem vlasovců je dosud nejobjevnější prací o podílu vojáků "přeběhlíka" generála Andreje Vlasova na osvobozování Prahy, Berouna či Příbrami od nacistických jednotek.

Žáček v ní kupříkladu detailně mapuje významné zapojení početných obrněných sil vlasovců a jejich těžkých zbraní na straně povstalců při bojích o Prahu. Bojovaly mimochodem i na náměstí Kinských, kde byl po válce - paradoxně - odhalen pomník se sovětským tankem č. 23, po pádu komunismu přebarvený na růžovo a odsunutý do muzea pozemního vojska v Lešanech.

To, jak kontroverzní téma historik "zvedl", asi nejlépe dokládají snímky z povstalecké Prahy roku 1945, na nichž útoku nacistů čelí Rusové či Ukrajinci v sovětských tancích, avšak v uniformách německého wehrmachtu.

Aktuálně.cz: Při výzkumu o podílu vlasovců na osvobození Prahy jste se určitě setkal s vyhrocenými a nejednoznačnými názory na tyto vojáky. Proč vyvolávají i 69 let po skončení druhé světové války tak silné emoce?

Pavel Žáček: Vojáci někdejšího sovětského generála Andreje Vlasova, který přešel i se svou armádou na stranu Hitlera, se v samém konci války připletli do pro náš stát naprosto zlomového okamžiku - osvobození se od šestileté nacistické okupace. Pro mě jsou vlasovci fenoménem neobyčejně složité a těžké doby. A chcete-li: doslova šílených a bezvýchodných situací, v nichž se lidé tehdy ocitali.

Zároveň jsou fenoménem zrady. Generál Vlasov ale nebyl zbabělcem. Patřil k hrdinům bojů o Moskvu, za což ho sovětský vůdce Stalin i vyznamenal. I to je nutné v diskusi o roli Ruské osvobozenecké armády (ROA), které velel, připomenout.

Fenomén vlasovců nekomplikoval v roce 1945 život jen našim předkům. Složitým je pro většinu lidí i dnes.

Najednou se tu totiž při studiu dokumentů o konci války v Čechách objevuje kromě sovětské a americké armády ještě "třetí síla - skvěle vycvičená a vyzbrojená". A tuhle třetí sílu představují typicky slovanské tváře v uniformách wehrmachtu a bojující proti wehrmachtu.

Netajili se přitom, že válčí proti Hitlerovi, ale i Stalinovi. Komu by to tedy nepletlo hlavu? Koho by to nenutilo k úvahám na téma "jak to s osvobozením Prahy v roce 1945 vlastně bylo"?

A.cz: Proto jste se pustil do bádání?

V polovině osmdesátých let minulého století se mi dostala do rukou historická mapa vojenského kartografického ústavu. Kolem Berouna byl nakreslen kroužek s nápisem "vlasovci" a s šipkou na Prahu.

Ani zmínky o tom, odkud přišli a kam zmizeli. Jako kdyby je tam někdo vysadil s padáky a oni se pak vypařili.

Komunistický režim neměl samozřejmě téměř až do svého konce nejmenší zájem, aby se o vlasovcích vědělo - Prahu přece osvobodila Rudá armáda.

A.cz: Maminka se jako zdravotnice zúčastnila pražského povstání, takže mi o tabuizovaných vlasovcích leccos řekla. Přesto mě ale překvapily snímky sovětských tanků v rukou vojáků v uniformách wehrmachtu, kteří jsou spontánně vítáni pražskými povstalci. A to několik dnů před tím, než do Prahy dorazily sovětské tanky.

Nezastírám, že v počátcích bádání to svým způsobem "dostalo" i mě. Pražské povstání bylo posledním vzedmutím českého protinacistického odboje a vlasovci nám pohled na něj, na tehdejší zlomové události, najednou dost komplikují. Říkám to samozřejmě v nadsázce.

Překvapení jsem ovšem zažil krátce před pádem komunistického režimu: tehdy se mi dostala do rukou brožura okresního výboru Svazu protifašistických bojovníků v Praze 5 (jakkoliv cenzurovaná) o květnovém povstání v Praze 5, kde byli vlasovci hojně zastoupeni. I z ní vyplývá, na jak obrovském prostoru se tenkrát vlasovci v Praze pohybovali. Jednalo se asi o dvacet tisíc vojáků velmi dobře vyzbrojené 1. pěší divize ROA generála Sergeje Buňačenka.

Téma vlasovců je obrovským fenoménem beznaděje, zrady, opozice vůči stalinismu a nakonec boje proti nacismu... Kdo bude dnes spravedlivým soudcem pohnutek těchto lidí, z nichž mnozí při osvobozování Prahy - v samém konci války - padli?

Příběh Vasila Kemeně

A.cz: Jak tedy vlasovce chápat? Jako přeběhlíky? Vojáky, kteří se ocitli v zajetí, a proto je diktátor Stalin prohlásil za zrádce? Anebo bojovníky proti bolševismu?

Byli to i přeběhlíci pod vlivem masivní nacistické propagandy, hlásající drtivou porážku stalinského režimu. Rudoarmějci přebíhali k nacistům dokonce ještě na jaře 1945, kdy už byla válka rozhodnuta.

Byli to nicméně i vojáci, kteří byli v bezvýchodném postavení zajati - třeba i vinou někdy dost bezohledného velení sovětských maršálů. Pod vlivem zklamání, že je jejich velitelé nechali ve štychu, pak přešli na stranu Němců. A je známo, jak se Stalin stavěl k zajatcům - byli to pro něj zrádci, kteří si nezasluhovali nic jiného než smrt.

Do Ruské osvobozenecké armády je kromě toho verbovali Rusové jako do protistalinského hnutí. Hnutí proti diktátoru, jenž zotročuje strašlivými represemi Rusko.

Na tohle mnozí ruští zajatci slyšeli. Takže se při výběru mezi smrtí a životem ocitali ve velmi složité situaci. Mezi zajatými ruskými veliteli byli navíc i někdejší carští důstojníci, kteří s bolševiky nijak nesympatizovali. Postupně se tak formovala velmi slušně vyzbrojená a vycvičená Ruská osvobozenecká armáda.

A.cz: Byli tedy produktem velmi složité a nadmíru drsné doby? Proto se je zdráháte soudit?

Celkově se jednalo o miliony osob (kozácké útvary nevyjímaje), zapojených do protistalinského hnutí. Samozřejmě že to vše organizovali Němci - tohle je nutné mít na paměti. Málo se ví například o tom, že v některých fázích boje by se dokonce wehrmacht bez podpory ROA na východní frontě neobešel.

Avšak například na osudu Vasila Kemeně - tankisty ROA - je vidět, čím si tehdy lidé procházeli. Jako Čechoslovák z Podkarpatské Rusi utekl před maďarskými fašisty, okupujícími tuto část Československa, do Sovětského svazu. Tam ho odsoudili za nezákonné překročení hranice a poslali do pracovního lágru.

Vypukla válka a Kemeň se ocitl v trestní rotě Rudé armády. V německém zajetí byl vyzván, aby vstoupil do ROA a on nabídku přijal. Byl Vasil Kemeň zrádce? A koho zradil? Byl československým občanem? Anebo sovětským?

Byl rudoarmějcem, anebo vlasovcem? Šibovali s ním z fronty na frontu, až se v konci války ocitl u Příbrami, kde ho zlanařili do Buňačenkovy divize. Velmi statečně pak bojoval u Slivence, kde se ze sedmého na osmého května 1945 podílel na zastavení průniku jednotek SS do Prahy. A představte si, že u toho Slivence potkal bratra, který tam dřel jako totálně nasazený na statku. Odmítl jít dál s vlasovci na západ a zůstal s bratrem ve Slivenci. Nebýt toho, tak ho Sověti nejspíše popravili, anebo by skončil v gulagu.

Lidé si svůj osud tehdy nevybírali, jen se snažili přežít válečné běsnění. A svědčí o tom i osud Čechoslováka Vasila Kemeňe, který se chtěl původně postavit maďarským fašistům - okupantům Československa.

Vojáci ROA se ocitli v soukolí dějin a byli jimi nemilosrdně semleti. A Vasil Kemeň spolu s nemnohými měl to štěstí, že to všechno přežil ve Slivenci. Až v roce 1990 mohl přiznat, že jako tankista-vlasovec vzdoroval u Chuchle protiútoku jednotek SS.

Pokračování rozhovoru s Pavlem Žáčkem ČTĚTE ZDE.

autor: Jan Gazdík | 26. 11. 2014 12:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama