V 90. letech stál Sokol u zrodu Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. V posledních letech se rád věnoval i české verzi Wikipedie, kde opravoval hesla z oborů sobě blízkých. Sokol studoval matematiku, do roku 1990 se živil jako programátor. Zabýval se křesťanskou filozofií, jeho tchánem byl filozof Jan Patočka. Už během normalizace vedl bytové semináře například o Friedrichu Nietzschem.
Sokolova cesta k filozofii nebyla přímá, nejprve se vyučil a zpočátku i živil jako zlatník a mechanik. Později po dálkovém studiu odmaturoval a v 60. letech několik semestrů studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK a poté se až do roku 1990 živil jako programátor. Zároveň se zabýval křesťanskou filozofií - jeho tchánem byl fenomenolog Jan Patočka (1907 až 1977) a právě tomuto směru, vycházejícímu ze základních lidských zkušeností, se Sokol věnoval prakticky celý zbytek života.
✴️S lítostí jsme přijali zprávu o úmrtí prof. Jana Sokola, filozofa, signatáře Charty 77, vysokoškolského pedagoga, bývalého ministra školství a kandidáta na prezidenta České republiky při volbě v roce 2003.
— Pražský hrad - Kancelář prezidenta republiky (@HradOfficial) February 16, 2021
Čest jeho památce a upřímnou soustrast všem pozůstalým. pic.twitter.com/gxceDtJGfC
Kandidatura na prezidenta? Velká námaha, vzpomínal Sokol
Po listopadu 1989 se zapojil i do politiky a v červnu 1990 byl za Občanské fórum (OF) zvolen do Federálního shromáždění, působil jako místopředseda Sněmovny národů. Po rozpadu OF se začátkem roku 1991 stal členem Občanského hnutí, které ve volbách v červnu 1992 propadlo. V prezidentských volbách v roce 1992 se po nezvolení a rezignaci prezidenta Václava Havla stal jedním ze zvažovaných kandidátů na funkci. Nakonec ho pro páté kolo volby nominovala ČSSD, kandidatury se však vzdal.
Poté se Jan Sokol věnoval hlavně akademické dráze. V únoru 1997 se stal docentem a o tři roky později profesorem, podílel se na vzniku Institutu základů vzdělanosti UK a jeho přerodu ve Fakultu humanitních studií v roce 2000, kterou pak sedm let vedl jako děkan. Zájem o správu věcí veřejných ho ale nikdy úplně neopustil, v prvních senátních volbách na podzim 1996 neúspěšně kandidoval za lidovce, o rok později kývl na nabídku funkce ministra školství ve vládě Josefa Tošovského.
Z akademického světa se k politickému angažmá nakrátko vrátil začátkem roku 2003, když se stal kandidátem vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU pro třetí pokus o zvolení hlavy státu. Ve třetím kole tehdy zvítězil Václav Klaus. "Bylo to tehdy pár dobrodružných týdnů a velká námaha. Velké vypětí a potom, musím přiznat, určitá úleva, že to nevyšlo. Být prezidentem není žádná legrace," popsal svůj poslední pokus o aktivní zapojení do vrcholné politiky Sokol.
Pan profesor Jan Sokol pro @Hospodarky - říjen 2016 pic.twitter.com/O2EafP4jac
— Lukas Biba (@bibalukas) February 16, 2021
Jako někdejší akademický funkcionář se často vyjadřoval i ke školství, například se mu příliš nelíbil růst počtu studentů vysokých škol. Syn uznávaného architekta Jana Sokola - mimo jiné autora novodobých úprav oltáře katedrály sv. Víta a vrat Zlaté brány - se v roce 1961 oženil s Františkou Patočkovou, dcerou filozofa a jednoho z prvních mluvčích Charty 77. Byl otcem jedné dcery a dvou synů. Vedle angličtiny, němčiny, ruštiny a francouzštiny ovládal také klasické jazyky.
O svůj velký všeobecný rozhled a zájem se Sokol nedělil jen se svými studenty, byl totiž i příznivcem a editorem internetové Wikipedie. "Všiml jsem si, že studenti mají v referátech stejné chyby, a jeden se přiznal, že to našel na Googlu, to jest na Wikipedii. Řekl jsem mu, že má hledat v lepších zdrojích, a nechal to být. Až když se roku 2007 chystalo výročí filozofa Jana Patočky, podíval jsem se na 'Wiki' a řekl jsem si, že to musím opravit," popsal Sokol své seznámení s encyklopedií.