reklama
 
 

Ve věku 101 let zemřel válečný veterán Imrich Gablech. Chtěl létat, i když ho gulag připravil o zrak

AKTUALIZOVÁNO 16. 12. 2016
Ve věku 101 let zemřel brigádní generál Imrich Gablech. Patřil mezi poslední žijící československé piloty, kteří za druhé světové války sloužili v britském letectvu. Byl držitelem několika vyznamenání a ocenění včetně Řádu bílého lva za zásluhy o obranu a vynikající bojovou činnost.
Hlavní zprávy

Praha / Havlíčkův Brod – Ve 101 letech zemřel v pátek brzy ráno válečný veterán Imrich Gablech. Gablech patřil mezi poslední žijící československé piloty, kteří za druhé světové války sloužili v britském letectvu. Rodák ze slovenského Hrachoviště, který žil v posledních letech v Havlíčkově Brodě, byl loni jmenován do hodnosti brigádního generála.

Gablech byl držitelem řady vyznamenání a ocenění, včetně Řádu bílého lva za zásluhy o obranu a vynikající bojovou činnost či polského vyznamenání Komandérský kříž za zásluhy. Vyznamenán byl i na rodném Slovensku. O jeho úmrtí informoval na Twitteru ministr obrany Martin Stropnický (ANO). "Hrdina z bojů 2. světové války. Čest jeho památce," napsal Stropnický.

Gablech se narodil 4. listopadu 1915. Před začátkem druhé světové války, po vzniku takzvaného Slovenského státu a okupaci zbytku Čech a Moravy v březnu 1939, přeletěl v červnu stejného roku z Piešťan do Polska.

V září 1939 byl sovětskou tajnou službou na polském území internován, obviněn ze špionáže a odsouzen na pět let nucených prací v sibiřských lágrech. Po několika dnech následně transportován do uhelných dolů. Na jaře 1941 se účastnil společně s polskými vězni vzpoury, když odmítli jít do práce. Za to byl potrestán dalšími deseti lety nucených prací a korekcí v ledovém bunkru bez jídla a pití.

Ve 101 letech zemřel válečný veterán Imrich Gablech. Za 2. světové války sloužil v britském letectvu. Podívejte se na krátký animovaný film o něm. | Video: Post Bellum |  06:40

V gulazích, kde musel vykonávat velmi těžkou práci, zhubl až na 40 kilogramů a z podvýživy dočasně oslepl. Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem 22. června 1941 byl jako polský vězeň propuštěn.

V říjnu 1941 dorazil lodí přes Špicberky do Británie, kde se připojil k československé jednotce a vrátil se nakrátko k létání. Zdravotní potíže způsobené v sovětském gulagu mu totiž v jeho touze létat bránily. Ztrácel zrak a trápily ho obtíže se žaludkem. Ale i přes ne příliš dobrý zdravotní stav do letadla zasedl. Při jednom z přistání však upadl do bezvědomí. Chtěl tak létat alespoň v bombardovací peruti, kde jsou dva piloti. Nicméně jeho problémy se zdravím byly takové, že mu nedovolily ani to. 

U letadel ale zůstal. Nejprve dělal kontrolora na dráze a poté až do konce války byl řídícím leteckého provozu.

Po návratu do vlasti začátkem srpna 1945 byl pověřen leteckou kontrolou na letišti v Praze-Ruzyni, posléze byl odvelen do Havlíčkova Brodu, kde opět sloužil u letecké kontroly. Po únoru 1948 vykonával několik měsíců i funkci velitele letiště a letecké základny. Nakonec byl v únoru 1949 z vojenské služby propuštěn.

Řadu měsíců nemohl získat odpovídající zaměstnání, než byl přijat ke stavebním závodům, kde pracoval jako pomocný plánovač a likvidátor faktur. V roce 1951 byl ale po krátkém zatčení a vyšetřování znovu ze zaměstnání propuštěn. Nakonec byl po přímluvě kamaráda alespoň přijat do pilníkárny jako účetní, později byl odeslán na horší práci ke kontrole pilníků. Po neshodách s vedoucím nezůstal ani tam a až do důchodu pracoval v podniku s obvazovými materiály.

Listopad 1989 přivítal, ale "nečekal takovou džungli". V roce 2005 publikoval svou knihu Hallo, airfield-control, go ahead! Spomienky vojnového pilota. Často navštěvoval školy a své příběhy vyprávěl studentům. 

autoři: Domácí, ČTK

reklama
     
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama