Marie Bělová přesto lítost necítí.
"Když se trápíte pro něco, co nemůžete změnit, žijete v bludu. Každý si svůj osud píše sám," říká vdova Bělová.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví nejen o životě v podsvětí. Vzpomíná i na Františka Mrázka, který podle jedné z hlavních vyšetřovacích verzí nechal zabít právě jejího muže Antonína Bělu.
A: Váš muž i syn patřili k podsvětí, pohybovali se v něm roky. To jste přece musela počítat s tím, že špatně skončí?
S tím, že umřou, jsem nepočítala. Řekněme ale, že jsem to tušila. Já jsem nevěděla, co se konkrétně děje, protože do jejich obchodů jsem neviděla. Ale protože jsem ženská, intuitivně jsem cítila, že se děje něco špatného.
A: Proč jste s tím něco neudělala?
To nešlo. U Romů žena neporoučí. U nás mužský je mužský a ženská je ženská. Můj muž nebyl svatý, ale takový konec si nezasloužil.
Marie Bělová
- vdova po romském králi podsvětí Antonínu Bělovi, kterého před lety v jeho vlastním domě rozstříleli najatí vrazi
- kromě manžela přišla i o syna Marcela, zbyl už jí jen druhý syn Jaroslav. I ten se vydal ve stopách svého otce a patří k podsvětí. Svědčil například proti zločincům z Berdychova gangu
- Marie Bělová se do romského klanu přivdala, sama má židovské kořeny. Říká, že na život s Romy si dlouho a těžce zvykala. Její otec, právník se se svatbou své dcery nikdy nesmířil
- Marie Bělová žije nedaleko Prahy, peníze má dnes hlavně z pronájmu plzeňského pensionu a night clubu. Občas známým vykládá karty
- už přes deset let chodí spát až ve dvě hodiny v noci. Právě tou dobou zemřeli její muž i syn
Antonín Běla
- Romský šéf podsvětí, který začínal kariéru po boku Františka Mrázka.
- Policie mu připisovala řadu deliktů a kontakty s ruskojazyčnými klany, ale těžké zločiny mu za jeho života neprokázala. Teprve letos kriminalisté oznámili, že si u něj Mrázek objednal vraždu nepohodlného svědka.
- Bělu rozstřílel najatý zabiják přímo u něj doma. Policisté i část podsvětí je přesvědčena, že za vraždou stál právě Mrázek. Důkaz se ale zatím neobjevil.
České podsvětí
Vážení čtenáři,
rozhovor s Marií Bělovou vznikl jako součást rozsáhlého materiálu, jehož smyslem bylo rok po smrti podnikatele a nekorunovaného šéfa podsvětí Františka Mrázka zjistit, jaké změny postihly tuzemskou mafii.
A: Policie ale tvrdí, že i váš muž se podílel na nájemných vraždách; posmrtně mu dokonce jednu oficiálně připsala.
Nesmysl. Ani náhodou.
Pane Bělo, už se přiznáme
A: Tím chcete říct, že všechny ty zkazky o vašem muži jako o vlivné a bezcitné postavě podsvětí jsou smyšlené?
Dělali z něj démona, lidi vždycky přehánějí. A jeho vliv? To pramenilo z charisma, které měl. Měl u lidí respekt. Jednou vykradli jeho matku. Manžel si byl jistý, že to byli dělníci, kteří jí zrovna opravovali něco na domě. Tak si je nechal přivézt sem domů. Byl mráz, hodně pod nulou. Svlíkl je do naha, řekl mi: Maruno, připrav kýble se studenou vodou. A zeptal se: Kluci, udělali jste to? Oni, že ne. Tak je svlečený zavřel venku do ohrady pro psy, ať zavolají, až si vzpomenou. Za pět minut volali: Pane Běla, byli jsme to my. Takový byl můj manžel. Všechno si dokázal vyřešit sám.
A: Věděla jste, kde bere váš muž peníze, čím se živí?
Já jsem po jeho obchodech nepátrala. Za totálu jsme dělali do textilu, nechávali jsme šít a pak prodávali oblečení. Jednu dobu muž taxikařil. A po revoluci jsme si postavili pension a noční klub v Plzni. Ten teď pronajímám.
A: Proč mu tedy policie připisovala kontakty s mafií a obchody se zbraněmi?
Protože je dráždil svým chováním. Každého si znepřátelil, byl svůj a měl své představy o tom, že se lidé budou chovat jako on. Nesnesl zradu. Jeho jediná vada byla, že si neuměl udržet lidi. Já mám přátele léta, ale to on nedokázal. Každého si získal, byl veselý, společenský a pak je vyhodil. Ale podívejte se na mě, je na mně něco divného?
A: Vypadáte úplně normálně.
Vidíte, ale když půjdu vedle do restaurace, kde je hluk, jen co vejdu, všechno ztichne. Mlčí se a takhle se kouká... Jsme prostě mýty opředená rodina. Už s tím nic nenadělám.
Vrahy jsem za ruku nechytila
A: Víte, kdo nechal zabít vašeho muže?
Za ruku jsem je nechytila. Tak to nechám tak.
A: V podsvětí je roky jasno: Vraždu vašeho muže si objednal František Mrázek.
Řekněme to asi tak, že důkaz o tom nemám. Oni si to tam spolu nahoře už vyříkali.
A: Mluvila jste o tom s Mrázkem?
Naťukávala jsem to, ale...Víte, my jsme k sobě měli jinej vztah. Měla jsem tisíciprocentní jistotu, že mně osobně by v životě neublížil. Z nějakého důvodu si mě vážil. Znala jsem ho od jeho devatenácti let, znala jsem jeho rodiče, kterých jsem si moc vážila. Za mým mužem moc rád chodil, trávili spolu hodně času. Zavřeli se do toho modrýho pokoje - o kterém policie tvrdila, že byl napěchovaný zbraněmi a plánovali tam spolu akce - nesmysl - a hodiny kecali.
A: Jak moc jsou rodiny, jako byla ta vaše nebo Mrázkova, zapojeny do aktivit svých otců?
U té jeho rodiny to bylo jako se mnou. Jeho žena je moc hodná, mám jí ráda, a taky stála úplně mimo jeho obchody. Manželky se prostě vynechávaly.
A: Přesto na to ale doplatily. Vyčítáte to svému muži?
Někdy nadávám; to víte, že jo.
Nechtěla už bych zažít ty konce
A: Kdybyste věděla, co vás čeká, vzala byste si znovu Antonína Bělu?
Bez něj bych nepoznala takový vztah a takovou lásku. Život s mým mužem nebyl jednotvárný, byl to ráj-peklo, peklo-ráj. Ale už bych nikdy nechtěla prožít tyhle konce. Když zemřel můj syn, odešlo půl mě. Ale když zabili mého muže, byla jsem jak ochrnutá. Na jeho pohřbu, kdyby padl špendlík, bylo to slyšet. Dodneška mám husí kůži.
A: Podsvětí stálo i za smrtí vašeho syna?
Řekli mi, že jo. Že to byla pomsta. Ale důkaz na to nikdy nebyl. Pamatuji si jen, že nám pořád volali domů neznámí lidé. Že nám uříznou hlavy a tak. Zlá doba, nechci o tom mluvit.
A: Vašeho muže zabili u vás doma. Vy jste v tu dobu byla s ním?
Tehdy jsem byla v nemocnici, na kapačkách. Přijeli mi to říct příbuzní. Jela jsem hned domů, dům obehnaný policejní páskou a místní policajt mě nechtěl pustit dál. Zrovna někomu do vysílačky říkal: Odpicli nám Bělu. Smál se u toho. Fakt, že jo. A to jsme se znali, můj muž mu dal kdysi svoje boty, protože se mu líbily. On je dokonce měl tehdy na nohou. Naštvalo mě to. Křičela jsem na něj: Tak ty mě nechceš pustit do mýho vlastního baráku? Ty boty ti můj muž nedal proto, že by tě měl rád. Dal ti je jako úplatek. A hned mě pustil do domu... Nechtěl, abych tam dělala nějaký pro něj nepříjemný výstup.
A: Byl váš muž smířený s tím, že zemře?
Nečekal to. Musel umřít zaskočený. Nikdy se ničeho nebál, byl vychovaný na ulici a měl takovou povahu. Takže si myslím, že ta vteřina, kdy dostal ty rány, musela být o strašném překvapení.
A: To se ani nebál, když na váš dům ještě za jeho života kdosi vypálil protitankové střely?
Vůbec. To bylo v noci, už jsme spali a najednou bum, rána. Než jsem stačila něco říct, bum druhá. A můj muž říká: ten soused. Já mu říkal, ať ten plyn nedělá sám. Pojď dáme si cigárko a pak šel spát. Co se vlastně stalo, jsme zjistili až druhý den.
A: Vy jste strach měla?
Já jo, od té doby jsme tu hlídali. Ale můj muž ne. Měl takovou povahu. Nebál se. Proto si myslím, že ve vteřině, kdy dostal ty rány, musel být strašně překvapený. Musel umřít zaskočený. Nečekal to.
O syna mám strach, ale nic s tím nenadělám
A: Z celé vaší rodiny vám už zbyl jediný syn. Patří k podsvětí a dalo by se říct, že jde ve stopách svého otce. Máte o něj větší strach, než jste mívala o muže a druhého syna?
Strašný strach. A nemůžu s tím nic dělat. Má svůj život a nemůžu si dovolit mu něco diktovat.
A: Jak se dá s takovým strachem žít?
Naučila jsem se to.
A: Cítíte někdy lítost?
Jsem už smířená. Víte, spousta lidí všechno svádí na osud. Ale osud si každý dělá sám. Osudové jsou jen náhody a záleží jen na tom, jak se člověk rozhodne. Já jsem náhodou potkala manžela a rozhodla jsem se, že si ho vezmu. To setkání byla ta osudová náhoda, ale ten zbytek byl osud, který jsem si určilá já, takže já ho musím nést.
