Stráž pod Ralskem - Během dvaceti let by se mohla vrátit těžba uranu na Českolipsko. Aspoň takové jsou plány státního podniku Diamo. A zdá se, že nejsou zcela nereálné.
Těžbu v okolí Stráže pod Ralskem by si dovedl představit i ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Ekologiská sdružení však tvrdí: "Znovu zde těžit je hazard."
Paradoxně totiž bude stát ještě nejméně třicet let odstraňovat škody, které v okolí Stráže napáchali težaři v 70. a 80 letech. Přitéci sem má ještě 40 miliard korun. A sanace s těžbou se neslučuje.
"Další těžba v této oblasti je podle mne nezodpovědná. Na jedné straně se zde sanuje a na druhé by se těžilo, přitom obecně se nedoporučuje ani slučování chemické těžby s hlubinnou," uvedla Hana Gabrielová z ekologického sdružení Calla, které dění kolem českého uranu monitoruje.
Chemická těžba je unikátem
Upozorňuje na to, že chemická těžba v okolí Stráže je evropským unikátem a nikdo tedy není schopen s určitostí předpovědět, co by nová těžba mohla pro místní životní prostředí znamenat.
"Může fungovat například deset let bez problémů, pak se ale může něco protrhnout, a bude se muset znovu hloubit hydrobariera jako před lety," konstatovala Hana Gabrielová.
V minulosti zde totiž se souběžnými provozy již problémy byly. Chemická těžba začala nečekaně ovlivňovat prostředí hlubinných dolů. Kyselina sírová pumpovaná vrty přímo do uranového ložiska začala prosakovat do šachet, kde se uran doloval mechanicky.
V 70. letech to těžaři vyřešili již zmiňovanou hydrobarierou. Vytvořili soustavu vrtů, které musely nepřetržitě vtlačovat do země vodu tak, aby se vytvořilo umělé rozvodí. To jednotlivé těžby izolovalo.
Bursíkovo ministerstvo je zdrženlivé
Zdrženlivě se k případné těžbě během nejbližších 20 let staví i ministerstvo životního prostředí.
"Kloníme se tomu, že je vyhledávání nových ložisek a uvažování o těžbě neopodstatněné do doby, kdy se ukončí a vyhodnotí sanace minulých těžeb," uvedla Jarmila Krebsová z tiskového oddělení ministerstva.
Podle státního podniku Diamo se ale sanace na jednom ložisku a těžby na vedlejším nemusí nijak vylučovat.
"Oddělení obou provozů by se dalo ošetřit, nevidím v tom problém. Domnívám se, že ceny uranu budou i nadále stoupat a tím by se ekonomicky vyplatila případná opatření," sdělil generální ředitel Diama Jiří Jež.
O způsobu těžby není rozhodnuto
Jak by se v budoucnu mohlo v Ralsku těžit ale ještě není rozhodnuto. "Je možná hlubinná těžba i chemická těžba za použití zřejmě jiného loužícího činidla než je kyselina sírová," připustil Tomáš Rychtařík, šéf odštěpného závodu Diama ve Stráži pod Ralskem.
V současnosti se ve Stráži pod Ralskem oficiálně netěží, uran se ale přesto na povrch dostává. Je totiž vedlejším produktem současného způsobu sanace, při níž kyselina neustále cirkuluje mezi ložiskem a povrchem.
S každým novým vtlačení do země se ale ředí a tím pádem je méně agresivnější. Diamo tak získá 30 až 35 tun uranu ročně, což je oproti 800 tunám v dobách "zlaté éry" nepatrný zlomek.
Uran se zde začal těžit v roce 1967. O osm let později se ke klasickým uranovým dolům přidala i chemická těžba. Obojí bylo zastaveno až v roce 1996.
