Brno - Občanská sdružení mohou za určitých podmínek podat návrh na zrušení územního plánu. Justice dosud razila opačný přístup, Ústavní soud (ÚS) ale v úterý průlomovým nálezem vyhověl stížnosti Sdružení pro ochranu krajiny z Mladoboleslavska. Spolky mají podle ústavních soudců takzvanou aktivní legitimaci zpravidla tehdy, když sídlí v lokalitě dotčené územním plánem nebo když tam členové sdružení vlastní nemovitosti.
Podle ÚS by bylo na první pohled absurdní, kdyby vlastník pozemku nemohl podat návrh na zrušení územního plánu jen proto, že se sdružil s dalšími obyvateli téže obce a postupují společně. "Skutečnost, že občan dá přednost prosazování svého zájmu formou sdružení se s jinými občany, nelze přičítat k jeho tíži," uvedl v nálezu soudce zpravodaj Ludvík David.
Soudy by nyní měly pokaždé hodnotit, zda se konkrétní územní plán dotýká subjektivních práv sdružení. Podle ÚS závisí na rozumně uvažujícím soudci, aby s vědomím společenského významu územního rozvoje i občanského sdružování dokázal posoudit, zda je spolek oprávněn k účasti v řízení o zrušení opatření obecné povahy.
Legitimace má hranice
Na druhou stranu soudci zdůraznili, že aktivní legitimace spolků nemůže být bez hranic. Justice musí zohledňovat například cíle sdružení a jeho zavedenost v konkrétní lokalitě. "Není však možné vyloučit ani založení spolku ad hoc za účelem vážícím se k územnímu plánu," stojí v nálezu.
Sdružení pro ochranu krajiny, jehož představitelé se dnešního vyhlášení nezúčastnili, sídlí v Březnu na Mladoboleslavsku, soustředí se na okolí obcí Petkovy a Domousnice, zvláště pak na přírodní park Čížovky. Cílem sdružení je ochrana přírodního a krajinného prostředí včetně kulturních a historických hodnot.
Sdružení napadlo žalobou územní plán Petkov, vadila mu hrozba zástavby přírodního parku. Krajský soud v Praze ovšem v souladu s ustáleným rozhodováním české justice dospěl k závěru, že občanské sdružení pro takový návrh nemá takzvanou aktivní legitimaci. Kasační stížností sdružení se nyní musí znovu zabývat Nejvyšší správní soud.
Výklad zákona, který doposud české soudy zastávaly, prakticky vedl k tomu, že návrh směřující proti územnímu plánu mohl podat jen vlastník pozemku či nemovitosti dotčené územním plánem.
