Jirkov - Když bylo Milanu Dzuriakovi z Jirkova na Chomutovsku osmnáct, atletický svět mu ležel u nohou. Juniorský mistr republiky a třetí nejlepší skokan v Evropě měl před sebou zářnou budoucnost.
Chystal se do Dukly Praha a jeho velkým snem byla olympiáda.
Jenže všechno dopadlo jinak. Lékaři mu ze dne na den atletiku zakázali.
Milan Dzuriak se ale nevzdal. Rozhodl se, že začne pomáhat těm, kteří měli sny jako on, nemoc či handicap jim ale plány překazily.
Nadace Via mu za jeho snažení ve středu večer v Praze udělila prestižní Cenu Via Bona. Díky svým "Cestám proti bolesti", během nichž získává peníze na dobročinnost a plní přání postiženým dětem, vyhrál kategorii Mladý srdcař.
Cenu si odnáší spolu s Jakubem Trefným, dobrovolníkem, který pravidelně navštěvuje seniory v domovech důchodců, účastní se vánočních obědů pro lidi bez domova, organizuje veřejné sbírky pro potřebné a pomáhá lidem na útěku před válkou.
Charita místo alkoholu
"Filantropický příběh" Milana Dzuriaka se začal psát těsně před chystaným přestupem do pražské Dukly. "Máte vadné a nedovyvinuté kyčle, se závodní atletikou je konec," vyslechl tehdy od doktorů.
Svět se mu zhroutil, ale jen na chvíli. "Kyčle, to nebude tak zlý, to nějak dopadne. Někteří jsou na tom mnohem hůř," vzpomíná, čím se tenkrát utěšoval.
O rok později přišla další rána. Diagnóza najednou zněla: "Máte nevyléčitelnou Bechtěrevovu nemoc, napadající páteř a velké klouby." Když v jirkovském domku, kde bydlí s rodiči, dvěma mladšími bratry a hrozivě štěkajícím psem, líčí zvraty ve svém dosavadním životě, ani na chvilku mu z tváře nemizí úsměv.
"Postupně tuhne páteř, až nejde vůbec ohnout, popřípadě se v ní něco zlomí a člověk pak skončí na invalidním vozíku," popisuje prognózy. "Léčit to v současné době nejde, dají se brát jen léky proti zánětu, ale ty to nezpomalují, spíše tlumí bolest," říká. "Pomáhá i cvičení a určité sporty, jako jsou plavání či kolo. Ale to zas není dobré na ty kyčle."
Tři nebo čtyři měsíce poté, co se diagnózu dozvěděl, mu ovšem do smíchu nebylo. Zkoušel to i s alkoholem, ale uvědomil si, že takhle dopadnout nechce.
"Ten verdikt lékařů mě hrozně naštval. Potřeboval jsem se do něčeho vrhnout po hlavě. Pít jsem nechtěl, tak jsem začal pomáhat. Ve výsledku to psychicky pomohlo i mně."
"Mně už se sen nesplní"
Milan Dzuriak se rozhodl, že začne v Jirkově. A pomůže dětem a mladým, kteří jsou na tom mnohem hůř - mají ochrnuté všechny čtyři končetiny, trpí svalovou dystrofií nebo nevidí. To mu bylo pouhých devatenáct let.
Dnes je o dva roky starší a charitu chce rozjet ve velkém.
Cena Via Bona
Cenu Via Bona pořádá Nadace Via, podporující filantropii v Česku. Jedná se o prestižní veřejné ocenění jednotlivců i společností za jejich dobročinné úsilí. Každoročně vyzdvihuje promyšlené a následováníhodné příklady dárcovství v ČR a ukazuje nové filantropické trendy. Ocenění získávají studenti, nadšenci, podnikatelé, malé i velké firmy – všichni, kdo se snaží svému okolí smysluplně pomáhat svým časem, znalostmi, energií nebo penězi.
Když s ní začínal, výhodou bylo, že ho lidé z Jirkova a okolí dobře znali. Místní noviny jeho jméno poměrně často skloňovaly - díky atletickým úspěchům. Navíc znaly i ty, kterým se rozhodl pomoci.
"Mým snem byla olympiáda. To už se mi nikdy nesplní, tak jsem se rozhodl aspoň plnit sny jiným lidem," vysvětluje Milan Dzuriak motivy svého počínání. Vypráví o svém kamarádovi Matouši Ulmanovi, kterému je osmnáct.
Do patnácti to byl zdravý kluk, fotbalista, pak u něj lékaři odhalili svalovou dystrofii. "Začali mu ochabovat svaly od nohou nahoru, postupně mu ochabují i ruce. Končí to tím, že mu ochabnou dýchací svaly a udusí se. Postupuje to velmi rychle a on ví, co ho čeká," vypráví.
Matouš měl velké přání - podívat se s rodinou do Paříže. Milan Dzuriak jim to díky nasbíraným penězům splnil.
Rodiče kvadruplegika Zdeňka Růžičky (23) si zase pro syna přáli elektrický vozík. I jim se přání - díky mladému dárci - splnilo. "Zdenda těch postižení má hrozně moc, v podstatě může jen ležet a rodiče ho převrací," popisuje čerstvý držitel Via Bony.
S tím, jak se mu dařilo vybírat čím dál víc peněz, se rozrůstala i skupina dětí, jimž pomáhal. Vybral si devítiletou nevidomou Terezku. "Ta je nejvíc v pohodě, úplně vysmátá, sebevědomá. Pomáhá jí, že vyrůstala se svým dvojčetem, zcela zdravou ségrou," vypráví.
Sebezničující cyklojízdy
Na Milanu Dzuriakovi je pozoruhodné nejen to, že se tak mladý a s kupou vlastních zdravotních problémů rozhodl pomáhat. Neobvyklý je i způsob, jakým to dělá.
Navzdory diagnózám a varováním lékařů vybírá peníze pomocí sebezničujících cyklojízd a pochodů.
Loni ujel 2000 kilometrů kolem republiky - z Jirkova do Jirkova. "Byl to zvláštní pocit vyjet jednou stranou z domu a po dvou tisících kilometrech se vrátit stranou druhou," líčí.
Když vytahuje kolo z komory, chytne se za záda bolestí.
"Když jsem jel loni těch 2000 kilometrů na kole, lékaři mi říkali jen takové to 'ty, ty, ty'. I přes zákaz jsem jel, jen kyčle bolely, ale dal jsem to," vzpomíná.
Letošek se mu ale málem vymstil. " Šel jsem na Sněžku a z ní do Jirkova. To byla ale hloupost, to jsem neměl dělat," přiznává.
Vybral prý sice hodně peněz, páteř a kyčle ale trpěly. "To opravdu nebyl dobrý nápad - desetikilový batoh a celé dny pěšky. Bolelo mě úplně všechno, od chodidel do po záda," říká.
Aby ušetřil, spal ve stanu a jedl rohlíky s paštikou. Cestou se k němu alespoň na chvíli připojovali lidé, kteří jeho pouť sledovali.
Obložené stoly pod Milešovkou
Pod Milešovkou čekalo na Milana Dzuriaka asi třicet lidí z Jirkova. Připravili mu obložené stoly s teplým jídlem.
Vystoupali s ním nahoru, na vrchol ho doprovázela i nevidomá Terezka, pro níž peníze vybíral. Z Mostu do Chomutova s ním zase šla parta běžců. "Připojila se ke mně dokonce i paní knihovnice z Jirkova. Vzala si dovolenou, aby mě aspoň na části cesty podpořila. Šla se mnou čtyři dny a pak zase odjela do práce," popisuje.
Jízdou na kole vybral 170 tisíc - od sponzorů, na doprovodných kulturních akcích či prodejem triček. Lidé přispívali na účet i jen tak, když se o akci dozvěděli na Facebooku.
Díky pěší túře ze Sněžky do Jirkova vydělal téměř 200 tisíc. Ještě víc ho ale těší, jak dokázal pobláznit celý Jirkov. Zdejší lidé začali na charitativní akce slyšet - přispívají i přesto, jak tíživá je zdejší ekonomická situace.
Milan Dzuriak umí "vyprodat" jirkovské náměstí; stovky lidí ho vyprovázejí na jeho cesty či ho vítají, když se vrací zpět. Stovky se účastní jím pořádaných sportovních či kulturních charitativních akcí. Na facebookové stránce má 2700 příznivců.
"Je krásné, že v době, kdy tu média čtenáře krmí černou kronikou a teroristy, se lidé zajímají i o pěkné a pozitivní věci," pochvaluje si.
Aby přes zimu nezahálel, rozhodl se v únoru v Jirkově uspořádat charitativní ples. "Z devadesáti procent už mám vše zorganizované, vybral jsem i další dvě děti, kterým bych chtěl pomoci.To je vždycky to nejhorší: vzít si ty podklady a rozhodnout se, na koho vybírat peníze, a na koho ne."
Chci, aby lidi řekli: To je magor, ten se zničí!
I Milana Dzuriaka však jeho vlastní projekt hodně změnil. Na střední škole býval flink, bordelář a pěkné kvítko, jak sám tvrdí.
Teď si pečlivě schovává všechny dokumenty, vede elektronický kalendář i psaný diář. A místo flákání nestíhá.
Kromě studia sociální pedagogiky na univerzitě v Ústí nad Labem si zkouší přivydělávat brigádami. "Všechno si musím psát, dokonce si barevně podtrhávám," směje se.
V hlavě už nosí další letní charitativní cyklojízdu, ještě podstatně dobrodružnější než tu předchozí. Plánuje, že pojede ze Slovinska přes vrcholky Alp. S cílem - jak jinak - v Jirkově.
A důvod? "Chci, aby si lidi, kteří se o tom na sociálních sítích nebo v médiích dozvědí, řekli: 'Ty vado, blázen! Ten se zničí, to je magor, to chci vidět!'. Mé aktivity totiž začnou sledovat a pak už je to pro mě člověk, který může přispět, sehnat sponzory nebo pomoct s organizací. Tak to tady v Česku prostě funguje. Lidi jsou škodolibí a těší je neštěstí druhého, ale dá se to i pozitivně využít," zdůrazňuje.
Cena Via Bona 2016
Nadace Via ocenila filantropy, kteří svým osobním nasazením či penězi pomáhají ve svém okolí.
Letos zvítězili:
- Kategorie Srdcař a Cena veřejnosti: Zdeňka Mocňáková
- Kategorie Mladý srdcař: Milan Dzuriak a Jakub Trefný
- Kategorie Dobrá firma: Dušan Hopp, Auto Díly Servis s.r.o.
- Kategorie Mecenáš: Sanjiv Suri
- Kategorie Věrný dárce: Asaf Auerbach
- Kategorie Závěť pomáhá: Ludmila Šilhánková
