Praha – Zatímco každý třetí uchazeč o studium na pedagogických fakultách vůbec učit nechce, téměř pětina těch, kteří se hlásí jinam, si dokáže představit, že by je práce učitele bavila. Vyplynulo to z průzkumu společnosti Scio.
Na druhou zmíněnou skupinu cílí projekt studentek Sandry Feyglové a Jany Fryzelkové s názvem Výluka. "Jana studuje molekulární biologii, já informační studia a knihovnictví. Obě nás ale lákalo učení, i když o studiu pedagogiky jsme nikdy vážně neuvažovaly," popisuje Feyglová, jak vznikla myšlenka spolku, který chce umožnit studentům nepedagogických oborů, aby si vyzkoušeli učit.
Samy nebyly spokojené s tím, jak se učilo na základních školách, které navštěvovaly. Rozhodujícím momentem bylo, když se Feyglová před dvěma roky v Londýně setkala s dívkou, která byla zapojena do projektu Teach first zprostředkovávajícího partnerství mezi školami, univerzitami a dalšími institucemi. Nic podobného tehdy v Česku nebylo.
Studenti učili ve vyloučené lokalitě
Minulý měsíc si obě dívky s dalšími dvěma vysokoškoláky poprvé vyzkoušeli, jaké to je, stát před třídou v roli učitelů. Účastnili se totiž pilotního výjezdu do inkluzivní školy v sociálně vyloučené lokalitě v Poběžovicích u Domažlic. Studentky tam oproti původnímu plánu "hodili do vody".
"Měly jsme plán, že v pondělí a v úterý půjdeme na náslech k vyučujícím, ve středu jsme si měly zkusit tandemové vyučování a ve čtvrtek a pátek jsme měly učit samy. V úterý ale hodně nasněžilo, takže se několik učitelů nedostalo do školy, přišla řada na nás a šly jsme suplovat," popisuje zážitky Feyglová.
Přestože je od výuky ve vyloučené lokalitě nejprve odrazovali sami studenti pedagogiky, hodnotí týden kladně. "Po týdnu v Poběžovicích jsme zjistily, že s těmi žáky je trošku víc práce a člověk musí najít specifickou cestu, jak s nimi spolupracovat, ale není to nic těžkého," myslí si Fryzelková. Její kolegyně dodává, že práce v takové lokalitě nakonec rozvíjí i samotného vyučujícího.
Spolupráci přislíbily dvě základní školy
Dosud studentky Karlovy univerzity navázaly spolupráci kromě poběžovické školy i s Červeným Kostelcem. Ostré spuštění spolku plánují na začátek následujícího akademického roku. S otázkou financování hodlají oslovit svou domovskou univerzitu, aby pro zájemce nevznikala finanční bariéra.
Samotnému výjezdu má předcházet psychologicko-pedagogická příprava, seznámení s učiteli v cílových základních školách či víkendové pobyty, během nichž se skupiny potenciálních budoucích učitelů sblíží a vymění si informace. Do budoucna dívky nevylučují ani možnost zprostředkování výuky v Praze, což by bylo pro některé časově úspornější.
"Ukázalo se, že podobně smýšlí mnoho našich spolužáků. Doufáme, že některé z nich učení chytne natolik, že se mu budou věnovat i do budoucna," doufají zakladatelky Výluky. Zároveň si však uvědomují, že se může stát, že někteří po týdnu zjistí, že je práce učitele nebaví, nebo že ji nezvládají. V opačném případě chtějí studenty směřovat k tomu, aby si udělali pedagogické minimum.
Pedagogická fakulta je často záchranná možnost
Projekt Výluka reaguje na situaci v českém školství. Podle průzkumu společnosti Scio třetina uchazečů o pedagogické fakulty vůbec učit nechce. "Mnoho studentů volí pedagogiku jako záchrannou možnost," říká Štěpán Pudlák ze společnosti Scio. Pětina z těch, kteří se nechystají na pedagogickou fakultu, však nevylučuje, že by je učení bavilo.
Ti, kteří mají v plánu učit, mají výrazně horší studijní předpoklady. "Podle přepočtu percentilu z testů na IQ vychází, že 37 % lidí hlásících se na pedagogiku má IQ nižší než sto. Ti, kteří se na pedagogiku nehlásili a učit neplánují, ale možná by je to bavilo, dosahují ve 23 % IQ nad sto dvacet," říká ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl.
