Praha - Česká republika téměř vůbec nepostihuje úplatkářství českých občanů a firem v zahraničí. Zařadila se tak do skupiny zemí, které neplní závazky protikorupční konvence OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česko patří mezi nejhůře hodnocené státy v tomto ohledu řadu let.
Transparency International hodnotí naplňování závazků vyplývajících z úmluvy OECD od roku 2005. Její letošní, jedenáctá zpráva posuzuje stav prosazování úmluvy ve 39 signatářských zemích. Do nejhorší skupiny se spolu s Českem dostalo dalších 19 zemí včetně Slovenska.
"Pokud český občan uplácí v zahraničí, měly by po něm jít kromě tamních orgánů i české instituce," řekl ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka. Policie, státní zastupitelství či soudy by také měly usilovat o případný postih firmy, kterou pachatel v cizině vlastní či vede. Bylo by tak možné zajistit její finanční prostředky.
Vynucování závazku by mělo podle organizace velmi konkrétní dopad na kauzy jako Mostecká uhelná.
V případu gripenů podle Transparency International konsorcium BAE Systems zaplatilo za korupci miliardovou pokutu, kterou obdržela Velká Británie, protože má vymáhání přeshraniční korupce ošetřené. Česko nezískalo žádné peníze, přestože manažeři podle Transparency International zřejmě upláceli a ovlivňovali zakázku i v Česku.
Zákony jsou, chybí vůle
České republice podle Ondračky nechybí k postihování zahraničního úplatkářství legislativní nástroje, spíše je stát nevyužívá. "Žádat o mezinárodní právní pomoc je velmi náročné a české instituce se tomu vyhýbají," uvedl. Podle něj by se měly více zapojovat do mezinárodních sítí a snažit se navázat oficiální i neoficiální kontakty s protějšky v zahraničí.
Úmluva o boji proti korumpování veřejných činitelů v cílových zemích při mezinárodních obchodních transakcích vstoupila v platnost v roce 1999. Od té doby ji ratifikovalo 41 průmyslových států, které reprezentují zhruba dvě třetiny světového exportu.
Transparency International rozdělila země do čtyř skupin. Aktivně podle něj vynucují právo a konvenci Německo, USA, Velká Británie a Švýcarsko. Ve druhé skupině skončilo šest zemí, které jsou spíše aktivní. Jsou to Itálie, Kanada, Austrálie, Rakousko, Norsko a Finsko. Následuje devět spíše neaktivních signatářů a dvacet zemí, které nepostihují přeshraniční korupci téměř vůbec.
