Brno - Lidé, kteří odmítají nabízenou práci s argumentem, že se doma musí starat o své zvíře a nemohou proto dojíždět desítky kilometrů, nemají nárok na žádnou pomoc od státu při hledání zaměstnání a mohou přijít o podporu.

V unikátním případu, který se dosud v Česku neřešil, o tom s definitivní platností rozhodli ústavní soudci. Odmítli stížnost Lenky Veverkové, kterou úřad práce vyřadil z databáze nezaměstnaných a sebral jí státní podporu právě proto, že kvůli svému psovi nechtěla nastoupit do práce, kterou ji stát zprostředkoval.

Ústavní soud tak potvrdil předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Verdikt pomůže k přesnější definici "vážných důvodů", o nichž hovoří zákon o zaměstnanosti.

Nechtěla dojíždění ani ubytovnu

O co v případu šlo? Žena dostala od úřadu práce nabídku na místo u firmy Penam v Prostějově. Při pohovoru ve firmě se zmínila, že nemůže dojíždět do práce, protože se stará o svého psa. Firma jí proto nabídla možnost bydlení na ubytovně - to však žena také odmítla s tím, že by tam nemohla mít psa s sebou. 

Úřad práce v Prostějově pak ženu vyřadil z evidence uchazečů o práci. Podle úředníků totiž mařila snahu státu pomoci jí při získání místa. Postup úřadu práce poté potvrdilo i ministerstvo práce a sociálních věcí.

Žena však ministerstvo zažalovala. A zpočátku to vypadalo, že bude úspěšná. Městský soud v Praze totiž přirovnal starost o psa k opatrování dítěte a rozhodl, že žena neměla být z evidence vyřazena.

Takový názor pak ale zvrátil Nejvyšší správní soud. Starost o zvíře podle soudců nepatří mezi vážné důvody, na které se lidé podle zákona mohou odvolávat.

"Mezi vážné důvody, pro které mohou lidé pracovní místo odmítnout, nepatří nutnost péče o domácí zvířata a ani důvody špatné dopravní dostupnosti," rozhodli soudci Nejvyššího správního soudu.

Žena se ale nevzdala a obrátila se ještě na Ústavní soud. Uvedla, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, soudy nehodnotily všechny její důkazy a argumenty. A Nejvyšší správní soud podle její stížnosti využil při svém verdiktu některé pasáže ze zákona o zaměstnanosti, který začal platit až poté, co byla žena vyřazena z evidence.

Senát Ústavního soudu vedený soudcem Vojenem Güttlerem (šlo o jeden z posledních případů tohoto uznávaného ústavního soudce, kterému v úterý 6. srpna vypršel mandát) a se soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským (předsedou soudu) ale námitky ženy odmítl. A potvrdil, že o státní podporu při hledání zaměstnání přišla správně.

Šlo to nějak vyřešit

Důvod vedoucí k nepřijetí ženy do zaměstnání byl podle soudců vyjádřený dostatečně jasně a přesně - žena nebyla přijata kvůli péči o domácí zvířata. Podle záznamu sepsaného u společnosti Penam žena uvedla, že nemůže do práce dojíždět a nemůže přijmout ani nabídku firemního ubytování - nemohla by totiž mít u sebe svého psa.

Podle ústavních soudců je správné trvat na tom, že lidé, kteří chtějí pomoc od státu při hledání práce, musí jednoznačně plnit i svoje povinnosti. A mezi ně patří i snaha o odstranění všech překážek, které mohou v nástupu do práce bránit.

„Péče o psa tak mohla být alespoň po přechodnou dobu zabezpečena někým z příbuzných, spolužijící osobou, sousedem. S náležitou mírou invence a iniciativy by bylo možné vymyslet i řešení "nepříznivého" dopravního spojení. Sluší se však dodat, že je zcela běžné dojíždět za prací 30 až 50 minut denně, a to i v lokalitách, kde je nabídka práce velmi vysoká, kupříkladu v Praze," konstatovali soudci.

Ti sice potvrdili, že Nejvyšší správní soud využil některé citace ze zákona, který začal platit až po vyřazení ženy z evidence, u hlavních a nosných argumentů byly citace zákonů správné.

„Obecné soudy postupovaly v projednávané věci ústavně konformně, rozhodly předvídatelným způsobem a v souladu s ustálenou judikaturou," rozhodli ústavní soudci.