Praha - Po vstupu do Evropské unie posílila zdejší ekonomika o třetinu, v Evropě bylo lepší jen Slovensko. V žádné jiné zemi na světě přitom prosperita nepomohla tak velké části společnosti.
Společenský model Česka obstál i během prvního roku krize. I když ekonomika propadla pětiprocentním tempem, nejnovější data ukazují, že příjmy ani výdaje domácností se nesnížily.
Rodiny naopak svým utrácením zachránily před katastrofou ekonomiku příliš zaměřenou na export. Dobrá finanční situace rodin zůstává hlavní nadějí na ekonomické oživení.
Vina nerovnosti
Současnou krizi způsobily podle amerického ekonoma Johna Stiglitze a jeho francouzského kolegy Jean-Paula Fitoussiho rostoucí rozdíly v příjmech.
Jejich názor dnes citují všechna významná ekonomická periodika.
"Proces přerozdělování zdola nahoru způsobil ve Spojených státech příjmovou nerovnost, jaká byla naposledy ve dvacátých letech minulého století. V Německu přibylo po roce 2000 příjmových nerovností a chudoby víc než v každé jiné vyspělé zemi," upozornil například ředitel düsseldorfského Ústavu pro makroekonomii Gustav Horn ve Financial Times Deutschland.
V obou zemích ani v dobách ekonomického růstu nepřibývalo pracovních míst a nezvyšovaly se průměrné a nízké mzdy.
Podporujte spotřebu...
Důsledkem byla stagnace celkových příjmů domácností v obou zemích.
V Německu proto nerostla ani domácí spotřeba a ekonomický růst byl závislý jen na exportu. Američané utráceli víc jen díky rostoucím dluhům a hypotékám.
O tuto možnost přišli v roce 2008 po nástupu ekonomické krize. Tím se ovšem snížil odbyt pro německý export a krize zasáhla i evropskou velmoc.
Podle Horna mohou vlády v boji s krizí pomoci pouze podporou vyšší zaměstnanosti a tím domácí spotřeby.
...a oživte poptávku
Jiné východisko pro Ameriku nemá ani liberální týdeník The Economist.
Cituje ekonoma chicagské univerzity Raghurama Rajana, že ekonomické oživení bude pomalé, dokud lepší nabídka pracovních míst a rostoucí mzdy nebudou občany motivovat k utrácení a novým půjčkám.
Stiglitzův a Fitoussiho názor převzal i šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn: "Předpokladem k překonání krize může být jen významné oživení domácí poptávky a zlepšení na pracovním trhu."
Navzdory ČNB
Německo a Amerika nejsou výjimečnými případy.
Příjmové nerovnosti rostou ve všech vyspělých zemích včetně tradičně sociálního Švédska nebo Finska. Do dluhové pasti se dostaly nejen americké, ale také britské nebo španělské domácnosti.
Česko je jednou z mála zemí, které se potížím dokázaly vyhnout. Také zdejší ekonomika začala po roce 2001 růst zásluhou exportu, a proto se také zde zvyšovaly příjmové rozdíly. Čisté příjmy nejbohatších rodin rostly až do roku 2006 oproti nejchudším dvojnásobným tempem.
Tehdy však došlo k neplánovanému obratu.
Cestou k dluhům
Koncem prosince 2005 odhlasovala sněmovna zákony, které rozdělily mezi rodiny s dětmi padesát miliard korun. Zásah poslanců akceptoval premiér Jiří Paroubek (ČSSD), guvernér ČNB Zdeněk Tůma ale nešetřil tvrdou kritikou.
"Destabilizace veřejných financí je o hodně snazší než jejich stabilizace," komentoval počínání poslanců. "Můžeme to vidět u našich sousedů v Maďarsku, kde se politické strany předháněly ve slibech, o kolik se zvýší nejrůznější položky rozpočtu. Dodnes se tam veřejné finance nepodařilo stabilizovat a v příštím roce jim hrozí desetiprocentní deficit."
Maďarské veřejné finance zkrachovaly, ovšem zvýšení dávek v Česku obrátilo trend rostoucí nerovnosti. Příjmy nejchudších vyrostly reálně za jediný rok víc než za pět předchozích let dohromady.
Topolánek nejchudším
Chudším vrstvám stejně nečekaně pomohla i fiskální reforma Topolánkovy vlády. Pravicový premiér se netajil tím, že chce pomoci především zámožnějším.
Jeho postup měl svou logiku. Za osm let vládnutí sociální demokracie se významně snížily daně lidem s podprůměrnými příjmy.
Ještě v roce 2001 platily nejchudší rodiny šestkrát nižší daně než nejbohatší domácnosti. O šest let později už platily jedenáctkrát méně.
Pouze pětina nejbohatších platila na daních víc, než pobírala na sociálních dávkách, a celý sociální systém tak stál na úzké příjmové špičce.
Na neudržitelnost modelu upozornil ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL), když prohlásil, že daňový systém nefunguje spravedlivě: "Stát bude méně trestat úspěch, bude méně trestat pracovitost, bude méně trestat píli," zdůvodnil reformu.
Zavedení rovné sazby daně z příjmu a stropu na pojistné skutečně nejvíc pomohlo nejbohatší desetině národa a přeneslo daňovou zátěž na vyšší střední vrstvu. Reforma ale stejně pokračovala ve snižování daní pro rodiny s dětmi a tím opět významně pomohla především nejchudším.
Díky zásahům Paroubkovy a Topolánkovy vlády tak Česká republika v roce 2008 získala primát země s nejmenším podílem chudých v Evropě a předstihla dosud vedoucí Švédsko.
Skryté rezervy
Trend přerozdělování shora dolů potvrdil krizový rok 2009.
Ještě Topolánkova vláda podpořila příjmy chudších domácností zvýšením výdajů na penze a na boj s nezaměstnaností, zároveň snížila sociální pojistné.
Předběžná data ukazují, že se lidé přes nárůst příjmů báli utrácet. Spotřeba běžných zaměstnanců či živnostníků zůstala na úrovni roku 2008. Výjimku ovšem tvořily rodiny penzistů, nezaměstnaných a nejchudších rodin s dětmi, kteří utráceli zhruba o pět procent víc než předloni.
Právě chování nejchudších ukazuje, že tuzemské rodiny mají velké rezervy. Rodina s dětmi v nejnižší příjmové kategorii loni financovala šestinu svých výdajů z úspor.
Česko v ohrožení
Dnes stojí Česko na rozcestí.
Ministr financí Eduard Janota i experti Mezinárodního měnového fondu očekávají, že nezaměstnanost poroste stejným tempem jako loni.
Tůmovy obavy se naplňují a veřejné finance se přiblížily sedmiprocentnímu deficitu.
Před maďarským scénářem je podle Janoty i MMF zachrání pouze úspory.
Stát začíná šetřit už letos, proto nebude výpadek v platech tentokrát kompenzovat vyššími dávkami a proto daně namísto dalšího poklesu naopak porostou. Příjmy a výdaje domácností se tak mohou poprvé za posledních deset let snížit.
Naděje v úsporách
Pokles ohrožuje chudší část společnosti. Pokud nezaměstnaní a penzisté přestanou utrácet, Česko se přizpůsobí vývoji vyspělých zemí s růstem příjmových nerovností a poklesem domácí poptávky.
Dopady krize na ekonomiku pak budou letos horší než loni.
Pomoci může tradiční česká opatrnost. Lidé v minulých dvou letech ukládali v bankách rekordní částky.
Předloni z obav před dopadem Topolánkovy reformy veřejných financí, loni se báli krize. Pokud využijí úspor, udrží životní úroveň i přes nepříznivé vnější podmínky.
Domácí poptávka potom zajistí ekonomickou obnovu společně s očekávaným růstem exportu.
