Na jednání poslaneckého výboru pro obranu k nákupu 210 nových bojových vozidel pro českou armádu za 52 miliard korun jste svými otázkami či pochybami zavdal příčinu k malé roztržce s armádním šéfem tohoto projektu. Z čeho vyplývají vaše obavy? A proč ta roztržka?
Nemohu a ani není v mých silách běhat po ministerstvu obrany či firmách, které se o tuto strategickou zakázku ucházejí, abych se dozvěděl v jakém stadiu se tento obří projekt nachází a zda a proč ho případně nebrzdí nějaké problémy. Mohu se však na to legitimně ptát zástupců ministerstva obrany či armády na půdě Poslanecké sněmovny.
Jako bývalý profesionální voják jsem předminulý týden pouze chtěl, aby lidé z ministerstva i velení armády poslanecký výbor pro obranu ujistili, že se v tomto velmi složitém projektu nevyskytují zásadní potíže. A ptal jsem se i proto, že přezbrojení armády pásovými obrněnými transportéry se řeší - pro mě dost nepochopitelně - už tři roky. A čím déle podobný projekt trvá, tak to stále více - eufemisticky řečeno - něčím smrdí a většinou to nekončí dobře.
A trvá to opravdu neúměrně dlouho?
Rozhodně. Pokud by byla smlouva uzavřena už někdy před rokem, mohla být situace o dost jiná a pro Českou republiku mnohem lepší. Navíc zapojení Vojenského opravárenského závodu (VOP) v Novém Jičíně do tohoto projektu není ani zdaleka tak jednoduché, jak nám to představitelé ministerstva obrany zatím vysvětlují.
Stejná firma se ale podílela na výrobě kolových obrněných transportérů pandur, proč tedy ty obavy?
To je fakt. Jenomže… s kolegy z výboru pro obranu jsme se byli v té jičínské "vopce" podívat a oni nám tam ukazovali výrobní technologie z osmdesátých let minulého století. Například s moderními kopřivnickými provozy, které jsme navštívili nedlouho předtím, to nelze ani náhodou a ani v nejmenším srovnávat. Proto jsem se lidí z obrany i armády ptal, kde berou tu jistotu, že Nový Jičín tuhle stěžejní zakázku za tak obrovské peníze zvládne.
Kdo je Pavel Růžička
- Poslanec za hnutí ANO je členem sněmovního Výboru pro bezpečnost a Výboru pro obranu, stejně jako členem a ověřovatelem Stálé komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství.
- V Armádě České republiky sloužil 21 let. V roce 2005 a 2006 absolvoval půlroční mise v Iráku. Byl i na dvou misích v Kosovu. V armádě byl výzbrojařem praporu oprav techniky a i náčelníkem Vojenského požárního dozoru. Uniformu svlékl v roce 2009.
- Původně vystudoval obor požární ochrana a bezpečnost průmyslu na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava.
Jejich jistotu zatím nesdílím. Mimo jiné i proto, že experti, kteří se podíleli na výrobě vámi zmíněných pandurů a kteří své řemeslo měli v malíku, odešli do jiné zbrojovky - do Czechoslovak group.
Jako výzbrojař jsem v armádě opravoval samohybné kanonové houfnice, bojová vozidla pěchoty, ale také tanky T-72. Takže vím, že jen velký a vzdělaný machr umí například perfektně svařit pancíř. Proto jsem se ptal, zda jičínský závod, který spravuje ministerstvo obrany, tuhle pro armádu veledůležitou zakázku vůbec zvládne. A ptal jsem se konečně i proto, že s jinými zakázkami měli jičínští kvůli špatně odvedené a také opakovaně reklamované práci obrovské problémy.
Chovali se zkrátka a dobře jako klasický státní podnik, jemuž je kvalita zakázky i dodržení termínů úplně fuk. Na tohle vše jsem se lidí z obrany i velení armády ptal.
A co vám odpověděli? Uklidnili vás?
Nic kloudného jsem se z jejich odpovědi nedozvěděl. Navíc se mě musela zastat předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová (ODS), která dokládajícího pana plukovníka umravnila, aby se k nám poslancům choval - jak bych to jen řekl - způsobile a s respektem. Protože on se tak nechoval. Velké pochybnosti ke způsobu realizace tohoto pro armádu velmi důležitého projektu mám tedy stále.
Ale mé otázky byly legitimní a z odpovědí vojáků i úředníků ministerstva obrany jsem nenabyl dojmu, že si uvědomují všechny souvislosti a složitosti případné výroby pásových obrněnců ve VOP Nový Jičín. Ať již jde o získání kvalifikovaných dělníků, techniků, jejich zaškolení, ale také o nákup špičkových technologií. V tom je nutné mít jasno už dnes, tedy před vyhlášením soutěže. Jenomže já se o tom od viditelně nervózních úředníků ministerstva, ale ani vojáků nic nedozvěděl. Prý mně odpoví písemně.
A to pomíjím další otázku, kterou jsem v té vypjaté a nervózní diskusi už raději ani nepoložil: zapojili vůbec do přezbrojení na pásová obrněná vozidla také brněnskou Univerzitu obrany, jak by to nepochybně udělali v jiných aliančních zemích? Takže i proto se bojím ostudy, třebaže zatím není pozdě.
Co by tedy mělo ministerstvo obrany ještě před vyhlášením soutěže na nová bojová vozidla podniknout?
Je tu ještě jedna komplikace. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček dal k přezbrojení armády těmito obrněnci důležitou připomínku: aby se do jejich výroby maximálně zapojil český obranný průmysl, což mimochodem požaduje i ministerstvo obrany, výstavbou nového podniku. Vysvětluji si to jako Havlíčkovy velké pochybnosti o schopnostech VOP Nový Jičín.
Teď se o tom vede mezi oběma ministerstvy diskuse. Ideální by možná bylo, pokud by se vítěz soutěže zavázal, že chce výrobu i své vyspělé technologie přenést do Jičína a zaškolit na ně také české pracovníky. Tohle by mělo větší smysl než zachraňovat jičínskou zbrojovku za každou cenu. Ale právě takové řešení jsem od nervózních lidí z ministerstva obrany neslyšel.
Proč byli nervózní?
Možná i proto, že jsem měl s nimi před časem dost nepříjemný spor ohledně servisu odstavených obrněnců pandur. Armáda na to totálně kašlala. Když na pandurech přestalo něco fungovat, jednoduše je odstavila a dál to už neřešila. Nejčastěji šlo o poruchy izraelských zaměřovačů. A dospělo to tak daleko, že ze 110 vozidel bylo asi 40 poškozených. Pořád jsem do toho vrtal a ptal se, proč se to neřeší… až z toho byli lidé z armády a ministerstva úplně nepříčetní.
A nešťastní z toho byli také zbrojaři z Czechoslovak group, kteří se o servis pandurů starají: nikdo od nich dlouhé měsíce žádné zaměřovače či opravy nepožadoval, nic neobjednával. Pandury armáda začala opravovat až po téměř dvou letech. Někdy tomu už fakt nerozumím: dáváme armádě peníze na opravy a nechceme nic jiného, než aby proběhly, aby vojáci měli bojeschopnou techniku. Ale výsledek bývá někdy takový, jaký jsem zmínil.
A nesvědčí vaše výhrady také o tom, že ministerstvo obrany strategické modernizační projekty prostě neumí, že se nedokáže poučit z chyb? Žádný z těchto projektů se ostatně neobešel bez skandálu či podezření z korupce. Svědčí o tom i zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. A nezneužívají toho i zahraniční zbrojovky, když například Izraelci či Francouzi nyní zvyšují cenu svých původních nabídek na radiolokátory či děla až o šedesát procent?
Může to tak být. Ani já si nevzpomínám na významnější armádní projekt, který by se uskutečnil včas a navíc s úsporami. Špatná specifikace, chybné posuny desetinných čárek v ceně zbraní, tedy i nedávné podivné a náhlé změny v ceně pasivních sledovacích systémů, přejímka nekvalitních výrobků, konkrétně ochranných přileb pro vojáky… když zmíním alespoň některé kontrakty z posledního období.
Kdy tedy bude zakázka na obrněnce podle vás podepsána?
V tomto volebním období se to už nestihne, třebaže se to stihnout původně mohlo. A je to nejspíš i proto, že nás ministerstvo obrany a dost možná i velení armády nepovažuje za partnery. S nadsázkou řečeno: čím méně jim do toho vidíme, tím méně znepokojivých otázek jim pak můžeme klást. To je princip této hry mezi námi. Bohužel.
Moc diskusí ohledně nákupu transportérů do voleb už nebude. Musíme zvládnout pandemii covidu, a jsou tu ještě další pro stát i lidi důležité věci. Nebudeme určitě jedinou alianční zemí, která v této extrémně složité době poněkud mění či posouvá priority.
Dost překvapivá stanoviska poslance hnutí ANO. Váš ministr obrany Lubomír Metnar byl ostatně přítomen na zmíněném jednání poslaneckého výboru pro obranu k přezbrojení armády pásovými transportéry.
V našem výboru jsme se dohodli, že se budeme snažit jednat apoliticky. Působí v něm například opravdu výborní kolegové z ODS či z jiných politických stran. Snažíme se armádě pomáhat dostatečným množstvím peněz. Chceme ale, aby je investovala efektivně, aby vojáci měli moderní techniku, a ne tu z dob Varšavské smlouvy. Na adresu pana ministra Metnara jsem na tom zasedání neřekl ani půl špatného slova. Neznamená to ale, že nemohou komunikovat a ptát se jeho podřízených. Ministr obrany nemusí přece vždy vědět úplně všechno.
Armáda zve tento měsíc poslance parlamentu na testy oněch tří typů transportérů přímo v terénu - švédských CV90, německých Lynx i rakousko-španělských ASCOD. Co si od toho slibujete?
Vůbec nic. Ti, kteří nikdy neviděli střelby z obrněné techniky, holt uvidí, jak to střílí a bouchá. V této fázi to většině poslanců neřekne opravdu absolutně nic.
VIDEO: "Armáda je děvečkou pro všechno, komunistům leží v žaludku zahraniční mise," říká šéfka výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Jana Černochová
