Proč zvažujete rezignaci z vládní rady pro lidská práva?
Já jsem to zvažoval dlouho, už když v dubnu rezignoval Daniel Kroupa, který s jmenováním Válkové (zmocněnkyně pro lidská práva, pozn. red.) nesouhlasil. Já jsem to vnímal tak, že pan Kroupa je legenda a hrdina, který nechtěl propůjčit svůj morální kredit, aby hrál roli fíkového listu ve vládní radě. A já jsem to bral tak, že jsem tam dosazený kvůli své praxi z psychiatrické nemocnice. Ale teď už mám pocit, že to nejde dál.
To, co se dělo v těch 70. a 80. letech, je katalyzátorem té věci s paní Válkovou a je to nepochybně důležité. To, že popisuje nějakým odborným způsobem institut ochranného dohledu, který už v té době byl zneužíván, přinejmenším budí otazník. Nicméně to bylo tehdy.
Pro mě je důležitější, co se děje teď. To znamená ta nešťastná bagatelizace té věci a tvrzení, že nevěděla, kdo byl Josef Urválek, a že nevěděla o zneužívání institutu ochranného dohledu. To ještě završila pohrůžkou žalobou vůči těm, kdo ten článek zveřejnili. V té kombinaci mi to připadá krajně nešťastné.
Vy jste se s ní znal ještě před vaším angažmá v radě pro lidská práva?
Ano, v roce 2009, když jsem byl ještě novinář, jsem psal o plzeňské právnické fakultě. A profesorku Válkovou mám zapsanou jako člověka, který stál na správné straně sporu proti prohnilému vedení tamější právnické fakulty.
Jak se vám s ní spolupracovalo ve vládní radě?
Nazvat to spoluprací by bylo asi přehnané, ta rada se neschází nějak dramaticky často. Za mé roční působení v radě se sešla pouze třikrát. Neměli jsme s profesorkou Válkovou spolu žádné konflikty. Řídila schůze rady vlády dobře, hlídala čas a témata. Dbala na to, aby se zbytečně nezabíhalo do odboček.
Opravdu nemám, co bych jí vytýkal k její činnosti v radě, ale připadalo mi neúnosné takhle dál pracovat a tvářit se, že se nic neděje. Ve čtvrtek 16. ledna se máme znovu sejít i za účasti pana premiéra Babiše a přijde mi nemožné, abychom se odbornicky zabývali tou agendou, která je na programu, jako například "lidskoprávní rozměr digitalizace Česka", protože to mám pocit, že bychom se zachovali stejně jako Helena Válková v roce 1979, kdy píše odborný článek pro prokuraturu a nevšímá si kontextu.
Vy jste svou rezignaci konzultoval s někým dalším z rady?
Nekonzultoval jsem to s nikým, protože v tu chvíli mi přišlo protivné organizovat nějaký odpor. Já jsem si říkal, že každý se rozhodne sám za sebe.
Pro mě bylo takovým posledním impulzem nešťastné vystoupení profesorky Válkové v Událostech, komentářích s bývalým disidentem Jiřím Gruntorádem, kde ten kontrast pohledu na lidská práva snad nemohl být větší. Zdálo se mi, že takto to nejde dál.
Válková měla také nominaci na post ombudsmanky, které se nyní vzdala. Co říkáte tomu, že jako důvod však uvedla členství v komunistické straně a nikoliv aktuální kauzu kolem článku sepsaného s prokurátorem Urválkem?
Já si vlastně nejsem jistý, že paní Válková odstupuje. Ona striktně vzato řekla, že odmítne nominaci, což jsem četl, stejně jako 99 procent čtenářů, jako signál, že odstoupí. Ale podle mého názoru její nominace stále platí a ta stažena prezidentem nebyla.
Pan prezident ale o víkendu řekl, že má novou kandidátku…
Samozřejmě, mluví o Kateřině Valachové. Ale se stažením nominace Válkové neudělal prezident nic. A já jsem nepochopil ta vyjádření profesorky Válkové, že prezident může odmítnout její odmítnutí. (Prezident Zeman v rozhovoru pro Blesk.cz v neděli řekl, že nominaci Válkové nebude nutné stahovat vzhledem k tomu, že ji sama aktérka odmítla, pozn. red.)
Myslíte, že současná kauza Válkovou diskvalifikuje také z její práce jako poslankyně?
To nevím, jako poslanec je člověk volen. Lidé ho z nějakého důvodu volili. Pokud se jim z nějakého důvodu nelíbí, co vyšlo najevo, tak ať příště takového kandidáta nevolí. Ale rozhodně k ničemu takovému nevyzývám.
