Obec Břuchotín leží v rovinách Hané jen kousek od Olomouce. Jižně od vesnice dělí rozlehlé lány dálnice D35 do Mohelnice, návsi dominuje kaple Nejsvětější Trojice a památník obětem světových válek, středem vsi prochází silnice s poněkud neobvyklým názvem Družby národů.
Družnost, spolupráce, přátelství se Sovětským svazem na věčné časy, to byla před rokem 1989 propagandistická mantra socialismu. A komunistický režim tím falešně vykládal i přítomnost sovětských vojsk v Československu. Je mrazivým paradoxem, že zrovna Břuchotín se stal svědkem jedné z nejotřesnějších zkušeností Čechoslováků se sovětskými vojáky.
Pátek 3. dubna 1981. Manželé Dostálovi ten den pomáhali příbuzným se sadbou brambor. Devětadvacetiletá Věra Dostálová se vpodvečer s dětmi vydala domů dříve. Manžel Pavel se ještě zdržel a dorazil až za dvě hodiny. Bylo půl deváté. V ten moment už jeho manželka nežila. Nalezl ji v jejich domku s proraženou lebkou. Těžké zranění hlavy měla i šestiletá dcera a čtyřletý syn. Ten zemřel v nemocnici téhož večera, dívka následující den.
Vyšetřovatelé záhy zjistili, že neznámý vrah vnikl do obydlí oknem garáže. Snědl sklenici se zavařeným masem, zakouřil si cigaretu, ukradl potraviny, dva snubní prsteny, hodinky a klíče. Oběti měly tu smůlu, že přišly do domu ve chvíli, kdy v něm byl pachatel. Brutálně je ubil kladivem.
Svědci posléze vypověděli, že se ten večer kolem stavení motel sovětský voják. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti se proto obrátili na velitelství posádky v Olomouci. Sověti přislíbili pomoc, ale zamlčeli, že již několik hodin pátrají po dezertérovi. Byl jím devatenáctiletý vojín ruské národnosti narozený v Uzbekistánu Jurij Nikolajevič Kononov.
V sobotu ráno lidé v Olomouci zadrželi mladého muže oblečeného v ženských šatech. Snažil se ukrást osobní automobil. V aktovce, kterou měl u sebe, policisté nalezli věci Dostálových. Jurij Kononov dlouho nezapíral a k vraždám se přiznal. Prý ho jen přistihli při vykrádání jejich domku. Proč umlátil i malé děti, nevysvětlil.
Olomoucký vojenský prokurátor Kononova okamžitě obvinil z vraždy. Nicméně sovětská armáda si zběha vyžádala a československá strana jim ho téhož dne v areálu zdejších kasáren vydala. Tím však pro tuzemské úřady případ neskončil. Bezpečnostní orgány se aktivně snažily přesné okolnosti tragédie zamlčet, případně hrubě zkreslit.
"K případu dvojnásobné vraždy a pokusu vraždy v Břuchotíně je nutné započít provádění agenturní dezinformace, že pachatelem není příslušník sovětských vojsk, ale že jde o osobu kriminálně závadovou, která naším krajem projížděla, že jde o zahraničního dělníka," pravil dálnopis, který již 5. dubna 1981 přišel z pokynu náměstka federálního ministerstva vnitra Jána Pješčaka na Okresní správu SNB v Olomouci.
"Veškerou dokumentaci k případu přísně utajit, znovu poučit veškeré pracovníky, kteří se na objasňování případu podíleli, aby zachovali naprostou mlčenlivost. Jde hlavně o to, aby informace o osobě pachatele nepronikla k osobám z řad chartistů a nepřátelských elementů," zněl dále pokyn z nejvyšších míst.
Státní bezpečnosti se tento úkol nepodařilo splnit. Lidé v kraji se pravdu dozvěděli. Po republice také kolovala smuteční oznámení s přípisem: "Tyhle lidi zabil sovětský voják." I proto se komunistický represivní aparát oprávněně obával, že se pohřeb ženy a jejích dvou dětí změní v otevřený protest proti přítomnosti sovětských vojsk na československém území. A to nemohl dopustit. Obřadu v olomouckém krematoriu se 10. dubna zúčastnilo tisíc lidí, desetinu přitom tvořili příslušníci tajné policie či Lidových milicí v civilu. Připravena byla i pohotovostní jednotka.
Jurij Nikolajevič Kononov byl vojenským vrchním soudem v Lvově odsouzen k trestu smrti zastřelením.
Brutální trojnásobná vražda v Břuchotíně nebyla ojedinělým případem. Vojenští historici Prokop Tomek a Ivo Pejčoch před časem napočítali dvanáct vražd československých občanů spáchaných okupanty.
V roce 1971 zavraždil v Liliové ulici v Praze sovětský voják sedmnáctiletou dívku. V Lysé nad Labem byl v roce 1983 ubodán třiačtyřicetiletý kotelník, který vyrušil dva sovětské vojáky při krádeži v hospodě U Labutě. Poslední známá vražda, kterou má na svědomí příslušník okupačních jednotek, se stala 13. října 1989, několik málo dní před pádem komunistického režimu. Dezertér na půdě pražského domu zabil sedmnáctiletého mladíka, který ho do té doby ukrýval.
Během třiadvacet let trvající sovětské okupace Československa přišlo o život přes čtyři sta civilistů. Při srpnové invazi a v následujících několika týdnech bylo zastřeleno či zemřelo pod pásy tanků 137 lidí. Ostatní zahynuli později většinou při dopravních nehodách s vojenskými vozy. Zpravidla za ně mohli okupanti. Poslední voják ze zhruba 150tisícové sovětské armády opustil Československo 27. června 1991.
