A.cz: Letité permanentní škrty scvrkly českou armádu do jakéhosi dvacetitisícového "pidisboru". Nedávno jste představili vizi, podle níž se hodláte dostat na sedmadvacet tisíc vojáků. Plus pět tisíc aktivních záloh. Stihnete to do dvou let, které vám jako ministru obrany zbývají?
Martin Stropnický: Nestihneme. V minulých letech jsme náborem nových vojáků pokrývali jen "ztráty" za ty odcházející. Už letos by se ale měla armáda zvětšit o tisíc vojáků. A každý další rok to bude rovněž tisícovka. A každá tisícovka vojáků znamená mimochodem miliardu v rozpočtu navíc.
První díl rozhovoru s Martinem Stropnickým ČTĚTE ZDE.
Těch sedmadvaceti tisíc se ale snad dosáhne do pěti let. Zájem o službu v armádě je - týdně registrujeme až dvě stovky žádostí. Mnozí ze zájemců sice přijímacím sítem neprojdou, avšak stále jde o velmi optimistické číslo. A stejně tak to platí o vojácích z aktivních záloh. Nemám obavy, že pětitisícovou vizi nenaplníme.
Při obraně země se nenaříká
A.cz: Neždímáte ale přece jen armádu - i vzhledem k výši jejího rozpočtu a velikosti - víc, než je zdrávo? Mise, hlídání muničního skladu ve Vrběticích a nově i hlídání hranic... Co česká policie, která má jednou takový početní stav. Vrbětice jsou spíš policejní práce, ne?
Armáda je přece jen - na rozdíl od většiny policistů - zvyklá na podobné neplánované úkoly a stres. Tím se nechci dotknout špičkových elitních policejních jednotek či kriminalistů. Věrohodnost ozbrojených sil v očích veřejnosti je dána i tím, jak se staví k obraně země. Nenaříkají a nestěžují si přitom na obtíže, jakkoliv to mnohdy stojí velké oběti.
A.cz: S fenoménem terorismu souvisí i v poslední době diskutovaný problém - nošení zbraní. Vy máte osobní zbraň?
To vám nemohu říct. Nechme to jako mé tajemství - to je zajímavější.
A.cz: Jak kdy. Vláda tento týden stanovila nová a poměrně srozumitelná kritéria na nošení zbraní. Nezachází ale přece jen Evropská komise už za hranu, když hovoří o zákazu prodeje poloautomatických zbraní? Europoslanci nejsou navíc v argumentaci úplně přesní a pletou si kulomety s automaty. Poloautomatické jsou přece i pistole. Neomezuje tím už Unie šanci lidí bránit se útoku, pokud budou napadeni?
Chápu to jako reakci na společenskou objednávku, gesto, které ten problém neřeší. Ve společnosti vládne momentálně atmosféra strachu ze zbraní, tak se prostě podobné snahy vyhlašují. Nemusí to mít vždy dobrý efekt. Nikdo na druhé straně asi nechce, aby měl doma kdekdo kulomet a bránil se jím proti někomu, kdo mu v opilosti leze přes plot na zahradu. Obojí je špatně.
Při Babišově nabídce jsem se kroutil
A.cz: Když už jsme zmínili problémy, na které stačí či nestačí armáda... Jste ministrem v dosti nejisté bezpečnostní době a nově i šéfem pražského ANO, se všemi jeho problémy. Dá se to stihnout, aniž byste práci ministra šidil?
Že má někdo vysokou pozici v partaji a je navíc ministrem, to je vcelku běžné. Měli jsme tu přece ještě nedávno poslance-hejtmany. Mnozí poslanci si kromě toho ponechali předchozí práci. Byť třeba na částečný úvazek. I to je poměrné běžné.
Já nejsem v žádných placených postech dozorčích rad či v představenstvech. Pracuji jen za ministerský plat. Ten poslanecký samozřejmě nepobírám. A z předsednického postu ANO v Praze rovněž nic nemám.
Beru to jako krizový management: Praha je v nějakém maléru, protože se jí na magistrátu rozpadla koalice, takže je nutné pomoci. Když mě s tím pan předseda (Andrej Babiš - pozn. red.) oslovil, tak jsem se zpočátku dost kroutil, protože toho mám i tak dost. Ale beru to jako povinnost vůči našemu hnutí a pomoci mu najít dohodu v Praze.
Není to ale pro mě hřiště, na němž se chci prioritně realizovat, a už vůbec ne na úkor ministerstva obrany. Třebaže teď nemám už ani minimum volna.
A.cz: A jak se jeví ona dohoda v Praze?
Rozpracovaných variant je mnoho a stejně tak záleží na mnoha důležitých drobnostech. Možné je tedy skoro všechno.
Praha - to je pro mě obrovská odpovědnost. Tahle česká aglomerace má výlučné postavení nejen doma, ale i v zahraničí. Jde zároveň o jeden z nejrozsáhlejších, velmi cenných architektonických celků, kulturní metropoli... prostor, který si zaslouží seriózní spravování. I proto, že minimálně deset let tomu tak nebylo.
A koaliční krize na magistrátu? Ten, bohužel, už ani nezná jiný stav. Což není novinkou. Není to tedy o tom, že by se v Praze rozumně vládlo a najednou přišel chaos. Ten chaos je, bohužel, na pražském magistrátu permanentní stav.
A.cz: Se synem Matějem (odvolaným náměstkem pražské primátorky) se o tom bavíte?
Bavil jsem se. Ale jen do té doby, než jsem byl jako šéf pražského ANO do toho problému namočen. Matěj je velmi chytrý. Není ale zrovna mistr ve vyjednávání. Je ironický, neústupný. Neumí jít asi na kompromis, což je v politice občas nutné. Ale je mi to bližší, než kdyby byl ohavným kariéristou.
