Litvínov- Je krátce před šestou, podle zkřehlých rukou a červených nosů mrzne. Pravidelnost dlouhých pásů potemnělých oken litvínovského sídliště Janov nabourávají občasná světla.
Ranní ticho rozráží jen motory poloprázdných autobusů vyrážejících směr Litvínov, často vstříc továrně Chemopetrol.
Na chodníku u koloniálu stojí muž středních let v kožené bundě s melírem na hlavě. Vedle něj druhý, menší, v pletené čepici. Pod pouliční lampou na druhé straně ulice se zastavila postava v holinkách, v ruce jí svítí oharek cigarety. Po chvíli se k ní přidávají další a další.
"Už jsou tady," zavelí muž s melírem a kvaltuje přes ulici. Je jím brněnský podnikatel Pavel Kubas. Menší s čepicí je jeho mladší bratr David.
A hloučky na druhém chodníku jsou jejich "armáda", jež se rekrutovala z řad dlouhodobě nezaměstnaných. Těch, kvůli kterým se podle většinové společnosti konají na litvínovský Janov nájezdy neonacistů - místních Romů.
"Schovej ten foťák, nebo ti ho roztřískám," reaguje na přítomnost fotografa mladá žena s šátkem přes obličej. Pronesená slova znějí hrozivě. Ostatní ale berou přítomnost novinářů spíše jako zpestření a baví se tím, že na dnešek budou mít speciální doprovod.
Od dětství bez práce
Pavel Kubas totiž v rámci své firmy Bauherr comp. dává práci přibližně 35 lidem na severu Čech. Další skupinku má na Šumavě, zakázky má i na Moravě. Všichni jeho zaměstnanci mají jedno společné - jsou dlouhodobě bez práce. Někteří dokonce od základní školy.
Z převážné většiny to jsou Romové. Za hodinu v lese jim platí 42 korun. Kromě práce jim ale pomáhá i vyřešit dluhy, soudy i bydlení. Na severu Čech působí už tři měsíce. Od nového roku pak chce svou firmu rozšířit. Práci prý má pro osm set lidí.
"Jen je nechte, ať fotí, aspoň lidi uvidí, že do práce chodíme," houkl do přibližně dvacetihlavého hloučku nenápadný, asi třicetiletý Rom s přenosným radiem v podpaží. Jeho jméno je Patrik Demeter. Pro Kubase pracuje i se svým bratrem a životní partnerkou, jiná práce prý není.
S novináři mají ale spíš negativní zkušenost. "Vždy fotí nebo ukazují jen to hnusný, jako je bordel u popelnic, ale takový všichni nejsme," vysvětluje později mladá sympatická Romka. Představuje se jako Monika. Během dne přidá i příjmení - Demeterová.
Po společné cigaretě se zaměstnanci začíná Pavel Kubas organizovat odjezd.
"Zjistili jsme, že je pro nás levnější nakoupit favority, aby se dopravovali do práce sami, než objednat autobus. A taky to vede k zodpovědnosti - máš auto, musíš se postarat. Když nemáš řidičák, musíš si sehnat někoho s papíry, aby tě dovezl do práce," nastínil svou filozofii Kubas.
Hned ráno se však den komplikuje. Předák celé severočeské pobočky nemůže nastartovat svůj Tranzit. Ne zcela podle Kubasových představ si pak podle vzrušené diskuze poradila s úkolem sehnat řidiče jedna ze zaměstnankyň.
"Pět set korun, že vás odveze do práce a ještě chce na benzín? No to si dělá legraci. Jak by k tomu přišli ostatní," zlobí se Kubas. Jeho čistý moravský přízvuk ostře kontrastuje s dialektem Janovského sídliště.
| Jak mají společně žít Češi a Romové? Diskutujte |
Nastavit pravidla a neustoupit
Po chvilce se s řidičem domluví. Jezdit pro něj bude jen dva dny, během nich si parta bude muset najít levnější odvoz, nebo má smůlu.
"Musí být nastavená jasná pravidla a z nich se nesmí za žádnou cenu ustupovat," tvrdí Kubas. Tuto větu pak opakuje během dne ještě několikrát, vždy, když obhajuje smysl svého podnikání.
Poté razantně utne diskuze a skupinky se pomalu rozjíždějí na svá pracoviště v krušnohorských lesích. Jednou z lokalit jsou i paseky nad Místem u Chomutova. Zde uklízí větve po těžbě kromě šestice janovských také čtyři romští mladíci z Chomutova.
Pestrou společnost doplňují tři "gadžové" z Litvínova.
První musí být oheň. Postupně se ale všichni pouští do zápasu s promrzlými větvemi. Práci ztěžuje zledovatělý sníh i neustupující mráz. Zamrzly i baterky Patrikova rádia.
Pracovní nasazení se mění od jednoho k druhému. Zatímco na jedné straně paseky je tempo spíš pozvolnější a více času stráví u ohýnku, jinde se pracuje tvrdě. Že vše není ideální, přiznává i severočeský předák Stanislav Kanči, drobný Rom z Chomutova v invalidním důchodu.
"Lesáci už nadávali, že to není hotové. Mělo to být už minulý týden," informuje šéfa. Ten pak přiznává, že bylo i hůř. "Zprvu dokonce hrozilo, že nás vyhodí. Nakonec jsme je ale přesvědčili, že pracovat umíme," komentoval později výkonnost svých zaměstnanců Kubas.
Neochota zaměstnávat Romy
Pobíhá mezi pařezy, občas na někoho houkne, ať pracuje, že si takhle na sebe nevydělá. I když přiznává, že je unavený, srší z něj energie. Do toho mu neustále zvoní telefon. Volají mu takzvaní "parťáci" z jiných skupin pracujících v Krušných horách. Vše se řeší hned na místě.
V ústraní pak říká: "Dnes bude ostuda. Jede sem kriminálka. Jeden prý vykradl obchod, on ale říká, že to neudělal, a že to na něj hodili jiní. Takový šikovný pracovitý kluk, snad se vrátí."
Jeho bratr David jej pak veze zpět do Litvínova. "Dnes se nám něco takového stalo poprvé. No, ale i toto k takovému podnikání patří," glosuje nepříjemnou situaci.
Ještě před polednem Kubasové jedou pro svačinu. Jen co jejich terénní vůz zmizí za stromy, pracovní tempo se zpomalí. Mnozí si dávají pauzu a hřejí se u ohně. Vypráví své dosavadní zkušenosti s prací.
"Jsem vyučená kuchařka-číšnice. Když na práci zavolám, tak třeba řeknou, že mají dvě místa, ať přijdu. Jen co se tam ale ukážu, řeknou mi, že je právě obsadili," líčí jednatřicetiletá Jana Facunová.
"Mám totiž české jméno, jak ale zjistí, že jsem Romka, je konec. Hází nás všechny do jednoho pytle," vysvětluje si náhlé zvraty.
Obdobný příběh vypráví i dvacetičtyřletá Monika Demeterová. "Stačí se představit a je plno. Zavolá tam můj přítel, který je Čech, a místo mají," povzdechla si vyučená prodavačka a dodává: "Když jdu někam žádat o práci, vždy si říkám na pracáku o papír, abych to měla potvrzené."
Stále ještě opatrnicky hodnotí i Kubasův projekt. "Každou chvíli se v Janově objeví někdo, kdo shání lidi na práci, pak ale neplatí. Například chlapi v Janově už měsíc a půl kopou zadarmo," vysvětluje nedůvěru Moničin starší bratr Bartoloměj.
Všichni ostatní přikyvují. Na podobné podvodníky už narazili všichni, ale Kubas zatím platí. Práci v lese berou jako znouzectnost, kdyby se jim podařilo sehnat něco lepšího, neváhají. "Práce tu ale není," shodují se bez rozdílu.
