Praha - V poslední den května 1953 prošel kapitán dopravního letounu Li-2 Josef Váňa jako obvykle bránou armádní letecké základny v pražských Kbelích a hned po ránu ho s dalšími piloty povolali na poradu.
"Jsme pověřeni zvláštním úkolem, řekl nám v jednom z hangárů velitel. A prý - na brífinku se dozvíte cíle svých cest. Připravte své stroje a čekejte na pasažéry s nákladem. O akci nikomu ani muk - to je rozkaz!" vzpomíná Josef Váňa.
Tak se rozjela poslední fáze utajené peněžní reformy v komunistickém Československu.
Tehdy po ránu to ale Josef Váňa nevěděl. Že má před sebou skutečně přísně utajovanou operaci, začínal tušit, a že půjde o úkol, který poznamená jeho životní osudy, ho vůbec nenapadlo.
Raději jsem se neptal
Tehdejší letec Josef Váňa i dnes najde šedesát let starou akci mezi záznamy svého palubního deníku.
"Už to mám. Jedenatřicátého května třiapadesát jsem absolvoval dva lety: do Plzně-Líní a na pardubické letiště. Všech třicet mašin (vedle Li-2 ještě letouny DC 3) se tenkrát rozletělo po celé republice, ve vzduchu byl celý kbelský dopravní pluk. Od Kbel až po Košice. Co a koho jsme převáželi, jsme ale nevěděli. A vzhledem k varování velitele základny jsme se raději na nic neptali."
Ke každému stroji připravenému na kbelském letišti ke startu přijelo auto s objemnější bednou, kterou během celého letu střežil muž v civilu. "Určitě byl od tajné policie, ale to jsme tenkrát nevěděli. Dovtípili jsme se až druhý den. Na cílovém letišti ho čekal jiný chlápek, který si bednu mlčky převzal a my jsme po dotankování letěli zpět," vzpomíná Josef Váňa.
Následující den 1. června 1953 vyhlásila československá vláda peněžní reformu. Třebaže ještě večer před tím v rozhlase národ ujišťoval samotný prezident republiky Antonín Zápotocký, že se nic takového nestane. Absolutní většina lidí pak přišla o úspory.
Babička na jawě
Patřil k nim i Váňův navigátor Jaroslav Bielský, novopečený manžel, který si vyzvedl z banky všechny našetřené peníze na koupi nábytku. Tím, že je měl v den reformy doma, už je banka nesměnila ani v tehdejším zoufalém poměru (většina lidí dostala při směně hotovosti za 50 korun staré měny jednu korunu).
„Až v té chvíli nám došlo, co jsme v těch bednách vlastně rozváželi. Byly to ty nově vytištěné peníze," dodává bývalý kapitán armádního dopravního letounu.
V kinech té doby dobíhal filmový týdeník, jehož autoři se v jedné z reportáží vysmívali lidem, kteří v obavách z utajované, ale v lidové šuškandě propírané reformy nakupovali. Hrála v ní babička, která si koupila nový motocykl Jawa 350 a z posledních sil ho tlačila jako dobrou investici k sobě na dvorek.
"Zřejmě šlo o propagandistický snímek. Ale i kdyby ta babička byla skutečná, nic na tom k smíchu nebylo," říká Josef Váňa.
Lež prezidenta Zápotockého, že žádná peněžní reforma nebude, byla pro tohoto pilota a kapitána armády prvním silným otřesem, při němž si přestal dělat iluze o komunistickém režimu. A když se pak v roce 1968 odmítl smířit s okupací spojenců z Varšavské smlouvy, byl - stejně jako stovky dalších československých letců - vyhozen z armády. Rehabilitován byl až po pádu komunistického režimu a povýšili ho i do hodnosti plukovníka, kterou by v armádě dosáhl.
