Je obtěžování ve školním prostředí - kam pochopitelně spadají i autoškoly - něčím specifické?
Výraznou asymetrií mezi člověkem v učitelské roli a tím ve studentské roli. Není to pouze v rovině, kterou známe třeba z pracovního prostředí - nadřízený versus podřízený, ale je tam navíc asymetrie věková a asymetrie založená na autoritě. To dělá pro toho, kdo je ve studentské roli obtěžován, celou situaci méně průhlednou, je obvykle obtížnější si uvědomit, že to, co se odehrává, je obtěžování. Tím pádem je i obtížnější se proti takové situaci vymezit.
Jsou i další důvody, proč je těžké se ozvat?
Jedním z důvodů je, že od toho studia očekáváte úspěšný výsledek, takže se obáváte, že by mohlo mít pouhé "ne", nebo dokonce nahlášení vyučujícího nějaké negativní důsledky pro vaši vzdělávací trajektorii.
V prostředí autoškol je to odlišné od běžného vzdělávání v tom, že ten vztah je mnohonásobně krátkodobější a že má takový klientský charakter, že je to v podstatě služba, kterou si kupujete.
Jak je to se soustředěním na učení se ve chvíli, kdy se dívce řidičce začne dít něco takového?
Pokud bychom využili výzkumy ze vzdělávacího či třeba i z pracovního prostředí, je jasně dokázáno, že u těch, kteří jsou oběťmi sexuálního obtěžování, to má obrovské dopady na efektivitu učení i produktivitu práce. Logicky jste v tu chvíli zahlcená nepříjemnými pocity, vaše mysl je přeplněna rozhodováním, jak zareagovat situačně i jak zareagovat v dlouhodobém procesu, takže čistě z hlediska kognitivních procesů má vaše mysl omezenou kapacitu na výkon. To je úplně bez debat, že lidé, kteří jsou vystaveni takovému jednání, mají horší výsledky.
Je příležitost, kdy je instruktor s dívkou sám v autě, hlavním důvodem, proč k takovému jednání v autoškolách dochází?
Taková příležitost sama o sobě může lidem, kterým takové jednání připadá přijatelné, odbourat zábrany se o něco takového pokusit. Je potřeba vidět také kulturní kontext. V naší společnosti je sexuální obtěžování bagatelizováno a de facto tolerováno. Proto mají také lidé, kteří jsou v pozicích, kdy si to v uvozovkách mohou dovolit a situace jim tu možnost nabídne, menší zábrany. Je to jednoznačně známka toho, že dotyčný není profesionálem na svém místě. Neznamená to ale, že ve společnosti, kde ta měřítka jsou přísnější - například v zemích západně od nás -, se to neděje. Ale je to v menším počtu případů, jelikož jen menší část lidí se rozhodne tyto morální zábrany překonat.
Je to systémový problém?
Je to systémový problém, není to záležitost jednotlivců a případně těch autoškol, kde se to stane. Můžeme za to my jako společnost, když tolerujeme, aby se o obtěžování dělaly nějaké vtípky, tak to celé vlastně shazujeme.
Měli bychom tedy takové jednání řešit systémově, nebo je to záležitost, kterou by si měla každá žena nebo dívka řešit sama za sebe? Mluvčí ministerstva dopravy nám sdělil: "Autoškola je služba jako každá jiná, a pokud by se takové chování objevilo, je možné se bránit cestou platné legislativy, která sexuální obtěžování definuje…"
Samozřejmě že každá oběť sexuálního obtěžování - a jakéhokoliv znevýhodňujícího jednání - se může ohradit. Buď se jedná o čin, který splňuje trestněprávní náplň, nebo se jedná o čin minimálně v rozporu se zněním antidiskriminačního zákona. Když ale ministerstvo řekne, "každý má právo se bránit legislativou", je to výraz velké arogance vůči obětem a nějakého nedostatku empatie. Zvlášť ve vzdělávacím kontextu je velmi důležité si uvědomit, v jak nerovném postavení ti lidé jsou.
Můžete to detailněji vysvětlit?
Nejenže jsou ženy v podřízené pozici kvůli tomu, že potřebují instruktora, aby autoškolu dokončily, ale jsou také většinou hodně mladé, nemají dostatek zkušeností a velmi podstatná je tam i genderová asymetrie - často to bývají dívky, které jsou obtěžovány staršími muži. A to vše v našem kulturním kontextu vytváří takový mix, že pouze zlomek těch žen by si troufl řešit to úřední cestou.
Kde začít hledat řešení?
Z mého pohledu by systémové řešení mělo zcela jistě začínat v nějaké osvětě a kontrole toho, že součástí vzdělávání instruktorů bude prohlubování jejich kompetencí jednání s lidmi. Součástí toho je, že respektuji druhého, a když respektuji druhého, nemohu se dopouštět sexuálního obtěžování.
Je možné, že si instruktoři neuvědomují, že dělají něco špatného?
Vzhledem k tomu, jak se k tomu celá společnost staví a téma bagatelizuje, logicky vyplývá, že je celá řada mužů, kteří takové chování pokládají za akceptovatelné a opravdu si nemusí uvědomovat, že je to přes čáru.
Rozdělila bych to. Jsou lidé, kteří vědí, že dělají špatné věci, a zneužívají svoji moc, kterou vědomě míří proti druhému. A pak jsou lidé, kteří tak jednají, aniž by si uvědomovali, že je to problém. Mluvíme pochopitelně o chování, které je jaksi měkčí, ne tak závažné a ne tak násilné, ale přesto může zapříčinit nepříjemnou a pro mladou ženu také traumatickou zkušenost.
Dá se ten problém řešit u obou dvou skupin nějakým stejným, univerzálním řešením?
Autoškoly by určitě měly mít etický kodex a oběti by měly mít nějaké místo, kam lze tyto případy ohlašovat, což je pro ně mnohem snazší než to hlásit na policii. Byly by předem informovány o tom, jak by řízení probíhalo, kdyby stížnost podaly. Podobně jako je tomu u normálních škol.
Je neohlašování takových činů běžné?
Obecně z rozborů, které dělal Bílý kruh bezpečí, například vyplývá, že dokonce většina obětí sexuálně motivovaných násilných činů nic neohlašuje. Sexuální obtěžování v nenásilné formě má navíc jeden faktor, který oběti stahuje zase zpátky - je jím to, že ony samy mnohdy nevědí, jestli je na tom něco špatného.
Je pro mladé ženy byrokracie spojená s vyřizováním takové věci velké sousto?
Byrokratické úsilí, které by člověk musel v 17 nebo 18 letech investovat na to, aby zjistil, jaké možnosti vůbec má, jak by je bylo možné zrealizovat, co to znamená podat stížnost nebo trestní oznámení, jak to probíhá na té policii, je opravdu velké - obzvláště když si ani nejsou jisti, zda to má cenu. Je kolem toho tolik nejasností, že bych řekla, že většina lidí si na to v takto nízkém věku netroufne. Ano, může to být záležitost na trestní oznámení, ale vzhledem ke kontextu je odpověď ministerstva taková alibistická.
Jak se může zážitek promítat dále do života žen a dívek, které si tímhle prošly?
Z výzkumů ve vzdělávacích a pracovních oblastech jasně vyplývá, že oběti mají zvýšený předčasný odchod ze studia a výrazně zhoršené vzdělávací výsledky. Předpokládala bych tedy, že to tady může fungovat stejně.
