Praha - Čechům vadí špatný dech, nahlas o něm ale nemluví, ukázal to průzkum provedený výrobcem žvýkaček. Sedm z deseti dotázaných si myslí, že lidé v jejich okolí mají špatný dech, říci jim to do očí ale většinou nedokážou.
Většina lidí, 80 procent, přiznala, že páchnoucí dech je odradil i od kontaktu s člověkem, který se jim zdál ze začátku sympatický.
V průzkumu odpovídaly zhruba 4000 lidí. Z nich 88 procent si myslí, že je velmi důležité mít při osobním kontaktu s ostatními svěží dech.
"Nevábný dech odrazuje častěji než zápach potu, špinavé nehty nebo neučesané vlasy," shrnul výsledky manažer společnosti Jan Brejcha.
Pro zlepšení dechu si Češi nejčastěji vezmou žvýkačku - 91 procent si ji vezmě jednou denně, 44 procent dvakrát denně a třetina dvakrát až pětkrát za týden.
Žvýkačku bez cukru radí zubaři během dne pro osvěžení dechu i dutiny ústní, pokud není možné vyčistit si po jídle zuby kartáčkem a zubní pastou. Brzdí to rozvoj zubního kazu.
Podle psychologů žvýkání pomáhá tlumit nervozitu. Žvýkačka s účinnou látkou pomáhá i při odvykání kouření.
První patent na žvýkačku, jak ji znají lidé dnes, získal 28. prosince 1869 Američan William Finley Semple z Ohia. Žvýkali už ale pravěcí lidé, pryskyřice a březová kůra se jim osvědčily pro antiseptické vlastnosti i jako lék na zanícené dásně a bolavé zuby. Mayové přežvykovali šťávu z gumovníku, Indiáni v Nové Anglii ztuhlou mízu ze smrku. Bílí osadníci přidali do pryskyřice včelí vosk.
Typické balení v plátcích po pěti kusech se objevilo ve 40. letech minulého století. O deset let později byly vyrobeny žvýkačky bez cukru.
V roce 2007 oznámil jeden britský vědec, že vyrobil žvýkačku, která se nelepí na chodníky ani na sedadla a je lehce rozložitelná.
