Pro lékaře bychom neměli být jen chodící diagnózy, říká žena, která měla rakovinu

Helena Havranová
30. 11. 2019 18:08
Rakovinou prsu onemocněla, když jí bylo 29 let. U lékařů se setkala se vstřícným přístupem, ale také s negativními reakcemi. "Empatie je ve vztahu lékaře s pacientem na prvním místě," říká Petra Svobodová, která nyní v projektu Bellis pomáhá mladým ženám s onkologickou diagnózou.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Shutterstock.com

O nádoru se dozvěděla Petra Svobodová náhodou, když se před více než pěti lety chystala večer na schůzku s kamarádkou a při oblékání si v prsu nahmatala bouličku. Přestože nečekala, že by se jí v tak nízkém věku rakovina mohla týkat a nepřikládala nálezu velkou váhu, pro jistotu se objednala na vyšetření ke gynekoložce.

"Poslali mě pak do mamologické poradny, kde mi udělali ultrazvukové vyšetření, odebrali vzorky a zjistili, že je to agresivní karcinom prsu," vypráví dnes čtyřiatřicetiletá žena, která má z okamžiku, kdy se o nemoci dozvěděla, v paměti jen tmu.

Právě sdělování diagnózy je podle onkoložky Jany Prausové pro lékaře mnohdy obtížné. "Oznámit někomu, že se mu zcela změní život, že to ovlivní jeho rodinu, přátele, život v práci i sociální zázemí, je velice těžké. Každý člověk je jiný, někdo je velmi racionální a realistický a můžete s ním hovořit velmi otevřeně, jiní jsou velmi citliví a sdělení tvrdé reality by je mohlo zabít," říká Prausová, která je vedoucí onkologické kliniky 2. lékařské fakulty Karlovy univerzity a Fakultní nemocnice Motol.

Pro Svobodovou nicméně sdělení diagnózy nebylo to nejhorší. Přestože překonat prvotní šok jí chvíli trvalo, jak sama říká, informaci, že má rakovinu, přijala celkem v klidu. O to horší pro ni ale byly následky, které s nemocí a její léčbou souvisí.

Vypadaly jí vlasy i řasy a kvůli chemoterapii přibrala asi 15 kilogramů. V době, kdy se diagnózu dozvěděla, byla navíc se svým přítelem sotva dva měsíce a ve svých 29 letech neměla děti. "Když jsem s touto diagnózou přišla zpátky ke svému gynekologovi, řekl mi, ať zapomenu na to, že bych někdy měla děti," vzpomíná Svobodová, která se nicméně naděje na těhotenství ani dnes nevzdává.

Důležitá je důvěra mezi lékařem a pacientem

V tom, jak pacientům nepříjemnou pravdu sdělovat, lékařům pomáhá také Česká onkologická společnost. V projektu Kontinuální vzdělávání mladých onkologů pořádají každoročně několik seminářů, kde lékařům radí, jak správně s pacienty a jejich rodinami komunikovat.

"Stejně tak jako každý pacient i každý lékař je individualita. Onkologii by si ale měli asi vybírat lidi, kteří v sobě mají víc empatie, aby se dokázali vžít do toho, jak člověku je, a snažili se ho pochopit," myslí si Prausová.

S nedostatkem empatie se setkala také Svobodová, když s lékařem konzultovala svůj výsledek z genetických testů, které ukázaly vysokou pravděpodobnost výskytu rakoviny i v jiných částech těla. "Byla jsem z toho psychicky dole a doktor mi na to řekl: Blbý to máte, ale tak aspoň to víte," vzpomíná Svobodová, ale dodává, že se setkala také s mnoha ochotnými a vstřícnými lékaři.

Podle ředitelky Aliance žen s rakovinou prsu Evy Knappové je také důležité, aby doktoři zjistili, jaký způsob podávání informací konkrétnímu pacientovi nejvíc vyhovuje, a přizpůsobili tomu svou komunikaci. "Pacient a lékař by měli být partneři, měl by se mezi nimi budovat dlouhodobý vztah a důvěra," myslí si Knappová.

Mladé pacientky řeší jiné problémy než ty starší

Ročně v Česku onemocní rakovinou prsu kolem 7000 žen, těch do 45 let je více než 500. Podporu pacientkám do 45 let poskytuje projekt Bellis, který spolupracuje s Aliancí žen s rakovinou prsu a do kterého se zapojila i Svobodová.

"Hledala jsem další mladé ženy se stejnou diagnózou, se kterými bych mohla své problémy sdílet. Mladá žena v produktivním věku řeší úplně jiné věci než například nemocná žena v důchodovém věku," vysvětluje Svobodová, proč se do spolku zapojila.

Projekt funguje už sedm let a zatím se do něj zapojilo asi 500 žen. V současnosti má podle Svobodové více než 250 aktivních členek a počet stále roste. "Hlavním cílem je sdružování pacientek, aby se mohly vzájemně psychicky podporovat a předávat si své zkušenosti. Snažíme se jim také zprostředkovat odbornou pomoc nebo pořádáme různé benefiční akce," přibližuje fungování projektu Svobodová, která je dnes jeho koordinátorkou.

Přestože od diagnózy Svobodové uplynulo už více než pět let a její nemoc je nyní v remisi, tedy vymizely všechny známky onemocnění, následky léčby stále pociťuje. "Mám velké únavy. Lidi včetně lékařů mě berou jako zdravou, což je skvělé a jsem za to vděčná. Následky léčby ale mám a obávám se, že budu mít celý život," dodává.

VIDEO: Vrací ženám po rakovině prsu sebevědomí: Prsní náhrada musí sedět, jsem i důvěrnice

Prsní epitéza musí sedět. Jsou nemocnice, které vám nedají ani tu pooperační, pro ženy na vesnici je to velmi složité, často to i dotuji, říká Darnady | Video: Daniela Drtinová, DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy