Praha - Docentka Eva Králíková vede na Karlově náměstí v Praze Centrum pro závislé na tabáku, poradnu pro odvykání kouření. Její specializací je epidemiologie, prevence a léčba závislosti na tabáku. Říká se o ní, že je to "nejznámější exkuřačka". Kouřit však přestala již ve svých 22 letech.
Docentka Králíková dlouhodobě kritizuje toleranci Česka k tabáku a vytrvale upozorňuje na rizika kouření, Zákonodárci však podobně vytrvale odolávají.
Říká, že u nás kouří zhruba dvojnásobně víc lidí než v civilizovaných zemích. "Do značné míry je to vizitka naší společnosti, jak se k užívání tabáku staví, čili jak je benevolentní k výrobcům zboží, které zahubí každého svého uživatele v průměru o patnáct let dříve," konstatuje lékařka.
Aktuálně.cz: Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM/MARK se z oslovených respondentů hned 35 % zařadilo do kategorie kuřák cigaret. Co tomuto číslu říkáte?
Je to číslo zhruba o 5 % vyšší než dlouhodobé údaje například Státního zdravotního ústavu. Každopádně u nás kouří zhruba dvojnásobně víc lidí než v civilizovaných či "rozvinutých" zemích jako USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland či sever Evropy - tam všude kouří dnes již méně než 20 % obyvatel. Do značné míry je to vizitka naší společnosti, jak se k užívání tabáku staví, čili jak je benevolentní k výrobcům zboží, které zahubí každého svého uživatele v průměru o patnáct let dříve.
A.cz: Podle tohoto průzkumu se ždá, že alespoň zvyklosti kuřáků se trochu zlepšili. Roste procento těch, co chodí kouřit mimo byt, mimo pracoviště. Jaký je váš názor?
To, že kuřáci nekouří doma a chodí kouřit mimo byt, tedy téměř tři čtvrtiny z nich, svědčí o tom, že je jim jejich závislost nepříjemná, že si jsou vědomi jejího nebezpečí nejen pro sebe, ale i pro druhé, ale nedokáží se jí zbavit.
Tři ze čtyř kuřáků chtějí přestat
A.cz: Zaujalo mě ještě jedno číslo z citovaného průzkumu: Samotní kuřáci klidně útočí i do vlastních řad, když 90 % z nich souhlasí s tvrzením, že by kuřáci měli být ohleduplnější ke svému okolí. Jak si tento fakt vysvětlujete?
Podle našich průzkumů by si tři kuřáci ze čtyř přáli přestat kouřit, kdyby to dokázali. Mnozí už vědí, že i pasivní kouření je nebezpečné, dokonce pokud jde o vliv na cévy, prakticky stejně jako přímé kouření. Proto jich tolik nekouří v bytě - aby neohrozili své nejbližší.
A.cz: Zdá se, že kuřákům tedy nevadí "uskrovnit se". Proč není tedy kouření obecně ve veřejných prostorách zakázáno?
Že kouření není zakázáno ve veřejných prostorách svědčí o tom, že se o jeden z hlavních zdravotních problémů nezajímají zákonodárci.
Je to lepší, ale k optismu ještě daleko
A.cz: Roste obecně v české společnosti povědomí o rizicích kouření? Jsou lidé uvědomělejší?
Určitě ano, i když k optimismu je ještě daleko. Moje nedávná zkušenost: Nastávající mamince-kuřačce doporučil její lékař raději nepřestávat s kouřením, že by to byl pro plod příliš velký šok. V civilizovanějším státě by to bylo na odebrání lékařského diplomu.
A.cz: Proč trvalo tolik let, než se konečně začalo dospívat k zákazu kouření v restauracích? Zákon by mohl platit od ledna 2014, tedy pokud ho v červnu schválí Poslanecká sněmovna.
Ono se k němu nedospělo, alespoň zatím ne. Proč, to nevím. Zapracoval tabákový průmysl opravdu velmi silnými prostředky? Nebo se do parlamentu nedostaly výsledky tisíců vědeckých prací? Nebo zákonodárci zapomněli na jimi schválené normy, podle nichž je zaměstnavatel povinen zajistit svým zaměstnancům (v tomto případě číšníkům, servírkám) zdravotně nezávadné prostředí? Ta otázka nepřísluší lékařům, ale našim poslancům a senátorům.
A.cz: Česká republika je údajně jedinou zemí EU, kde je možno provozovat čistě kuřácké restaurace. Čím si to vysvětlujete?
Zklamu vás - vysvětlit si to neumím. V tomto ohledu se řadíme na skutečný okraj Evropy.
Design krabiček funguje, proto ho výrobci nemají rádi
A.cz: Z průzkumu agentury STEM/MARK rovněž vyplynulo, že Češi chtějí, aby stát přijal protikuřácká opatření, než aby vymýšlel větší a větší výstražné nápisy na krabičkách cigaret. Jaký je váš názor?
Ohradila bych se vůči výrazu "protikuřácké opatření". My nejsme proti kuřákům, ale v první řadě chceme ochránit nekuřáky. Zůstaneme-li u zákazu kouření v restauracích, nechť kuřáci kouří venku, aby neohrožovali nekuřáky a zaměstnance restaurací. Tady platí demokratické "tvoje svoboda kouřit končí u mého nosu".
Pokud se týká krabiček a jejich grafického pojednání, je to jedno z účinných opatření ke snížení počtu nových kuřáků i odvykání stávajících. To potvrzují reprezentativní vzorky kuřáků i experimentální dotazování nekuřáků.
Tabákový průmysl se tomuto opatření velmi brání a i podle jejich protestů se můžete spolehnout, že výrazné varování na krabičkách a jejich jednotné grafické řešení je účinné.
Avšak nikdy nefunguje jedno patření samo o sobě. Je vždy třeba komplexní přístup celé společnosti: kromě jednotných balení s obrázkovým varováním je to vysoká cena daná daní, nekuřácké veřejné prostory a naprostý zákaz reklamy včetně například vystavování krabiček v místě prodeje.
A.cz: Nepřipadá vám boj s kouřením jako boj s větrnými mlýny?
Rozhodně nepřipadá. Přesvědčuje mě o tom naše každodenní praxe v Centru pro závislé na tabáku. Některé země už mají podrobně propracovaný plán, jak se tabákového průmyslu během několika let zcela zbavit - "End Game", tedy "Konec hry", například Finsko do roku 2040. Konec konců umíte si sama představit tento rozhovor před dvaceti lety?
A.cz: Co říkáte "popularizaci" kouření v podání nového českého prezidenta Miloše Zemana? Jaký vliv na českou společnost může mít prezident-silný kuřák, zobrazování prezidenta se zapálenou cigaretou, jeho časté zmínky o pauze na kouření či častá kritika, že v dané instituci není popelník?
V čele státu by jistě měl stát někdo, kdo je pro nás pozitivním vzorem.
