Brno - Lidé, kteří v trestním řízení figurují jako poškození, mohou po vyčerpání ostatních prostředků obrany podat ústavní stížnost. Dříve Ústavní soud (ÚS) podobné podněty odmítal, nyní s ohledem na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku svůj postoj změnil.
Poškození se teoreticky mohou domáhat efektivního trestního řízení, a to například v situacích, kdy kauza skončí odložením, zastavením stíhání nebo zproštěním obžaloby.
Vše rozhodla dědická kauza
Změna postoje ústavních soudců vyplývá ze středečního verdiktu ve spletité dědické kauze. Soudci připustili k projednání stížnost muže, jenž se musel rozdělit o dědictví po svém otci. O polovinu majetku - zejména pozemky v Praze v milionové hodnotě - se totiž přihlásil jeho příbuzný, který ve skutečnosti nebyl vlastním ani adoptovaným potomkem zemřelého.
Stížnost ale skončila zamítnutím, trestní řízení tak definitivně končí. ÚS vyzval ke smírnému řešení sporu mezi rozkmotřenými příbuznými. Podle soudkyně zpravodajky Ivany Janů by to bylo efektivnější a vhodnější než právní bitva.
Oba aktéři kauzy měli společnou matku, ale jiného otce. Když zemřel otec mladšího z nich, do dědického řízení se přihlásil také starší syn, který se zemřelým vyrůstal a později spolupracoval ve firmě, ale nebyl jeho vlastním synem. Matka jej přivedla na svět v prvním manželství s cizincem, které skončilo rozvodem, a dokonce také změnou synova jména a příjmení.
Řízení skončilo dohodou
Dědické řízení skončilo dohodou mezi oběma muži. Skutečný syn s rozdělením majetku souhlasil hlavně kvůli tomu, že druhý údajný dědic předložil starý občanský průkaz zesnulého, kde byli v rozporu se skutečností zapsáni dva synové. Později ale vypukl spor a záležitost začala řešit justice.
Městský soud v Praze v únoru 2012 uznal nevlastního syna vinným z podvodu. Vrchní soud ale o čtyři měsíce později verdikt změnil a zprostil jej obžaloby. Podle vrchního soudu obžalovaný sice musel vědět, že není vlastním synem, avšak nepodařilo se vyvrátit jeho obhajobu, že si o sobě myslel, že je osvojený.