Jeseník nad Odrou - Rudolf Býček sedí kolem stolu se dvěma kamarády. V pokoji je našlapáno a vlhko. Všichni tři mají na nohou gumáky - i po pěti dnech je to stále poznávací znamení lidí z Jeseníku nad Odrou, který poničila čtyři metry vysoká vlna z rozvodněného potoka.
Mají za sebou hodiny a dny odklízení nepořádku z Býčkovy chalupy, kterou se také v noci ze středy na čtvrtek prohnala pověstná "jesenická tsunami". A ještě mnoho dnů práce před sebou. Dávají si pauzu na oběd.
Nejhorší bláto už je z domu pryč. Zbývá roztřídit a vysušit všechny věci, provlhlé zdi, dát do pořádku zahradu a znovu postavit příčky z ytongu, které sebrala voda.
Obvykle to bývá pan Býček, kdo pomáhá ostatním. Pracuje totiž jako strážník a navíc je náruživý dárce krve. "To byste nevěřila, má už přes dvě stě odběrů," plácá ho kamarád po rameni.
Teď musí majitel chalupy, strážník a oceněný dárce krve přijímat pomoc sám. Ale jak říká, o šikovné ruce není v Jeseníku nouze. "Musím lidi odhánět," tvrdí. Když se odehnat nedají, nechá je aspoň umýt nádobí po svačině. "Tady jsou dobří lidi," říká. Vzápětí přistanou na stole domácí buchty ze sousedství.
Nikdo nemá ruce v klíně
Obec je teď rozdělená na dvě části. Níže položené domy u potoku Luha vypadají jako po válce. Všude je bahno, ploty jsou povalené, některé domy jen mokré, jiné pobořené, stále probíhají demolice. Z vlhka a vedra se začíná šířit charakteristický zápach.
U těch, co bydlí výš, to ale vypadá, jako by žádná povodeň nebyla. Svítí slunce, slepice se procházejí po trávnících. Není to ale tak, že by lidé bydlící dál od vody žili bezstarostně. Potkat někoho bez lopaty, smetáku, hadru nebo lelkujícího jen tak u kafíčka je téměř nemožné. Prostě to nejde.
"Nemyslete si, že jsme vysmátí. Všichni makají. Musíme si pomáhat," upozorňuje jeden z pomocníků, kterému se povodeň vyhnula. V noci, když do obce vtrhla velká voda, ukazoval hasičům na člunech, kde jsou lidé, které je potřeba zachránit ze střech a podkroví.
Kromě známých a příbuzných pomáhá lidem i armáda. Jeseničtí si vojáky pochvalují. "Jsou to pracovití chlapi. Pořád zjišťují, kde je co potřeba," shodují se. Chválí také pracovníky charity i obecní úřad. Jen na jedno jsou naštvaní - že je před ničivou vlnou nikdo nevaroval. Zachránilo by to nejen majetek, ale hlavně lidské životy.
Voda? Když přijde, tak přijde
Býček z Jeseníku pochází. Před lety odešel za prací do Prahy, nakonec si tu alespoň koupil chalupu. A začal ji dávat do kupy. Na dny volna a na důchod, jak říká. Tyto prázdniny měly být první, kdy tvrdou práci na rekonstrukci starého domu vystřídá zasloužený odpočinek.
"Tak budu zase pracovat, no," krčí rameny. Ukazuje novou koupelnu s rohovou vanou. Tu voda nepostihla. Ochránily ji poctivé zdi starého německého domu. Vedle měl být pokojíček pro hosty. Nové tenké příčky vzala voda. Hosté letos nepřijedou.
"Ale co, dopadl jsem ještě hodně dobře. Mám kde bydlet. Jiní lidé přišli o střechu nad hlavou, nebo o holý život," říká. Chalupu prodávat nehodlá. Když přijde voda znovu, tak prostě přijde. "Co s tím nadělám," krčí rameny.
