Praha - Do vládní rady,  která á má čelit ekonomické krizi a kterou dnes představí premiér Topolánek, vstupuje také Jiří Rusnok, prezident Asociace penzijních fondů a ředitel připojištění české pobočky ING.

„Nabídka od pana premiéra padla a já jsem ji akceptoval," potvrdil bývalý ministr financí i průmyslu.

(Seznam dalších členů najdete v infoboxu)

V rozhovoru s Aktuálně.cz Rusnok vysvětlil, jak může být rada konkrétně užitečná.

„Není nikdy na závadu, když se sejde víc názorů na složitou věc, jakou je ekonomický vývoj sám o sobě a zvláště v této době, a když názory přicházejí z různých prostředí. Pochopil jsem to tak, že rada má být týmem nezávislých externích poradců, kteří budou nějakým způsobem ovlivňovat názor vlády na ekonomické a sociální záležitosti. Pokud dokážeme najít nějakou míru tolerance a bavit se o složitých záležitostech bez jakýchkoli předsudků,  můžeme věci jedině prospět," říká osmačtyřicetiletý ekonom.

A.cz: Jak můžete prospět vy osobně?
.
Mohu přispět kombinací zkušeností ze státní správy a ze soukromého, zejména finančního sektoru. V oblastech na rozhraní mezi sociální ekonomickou politiku jsem už něco zažil a mohu k tomu něco říct. Ale rada se ještě nesešla, nedostali jsme žádné zadání ani podklady.

A.cz: V Česku se o krizi mluví od léta, v říjnu nás už zasáhla. Není trochu pozdě zakládat ekonomickou radu vlády až v lednu?

Určitě to tak vypadá. Vůbec je otázka, jestli by takové orgány neměly existovat stabilně. Časování není úplně optimální, ale lépe pozdě než vůbec.

Proti trvalým následkům

A.cz: Z toho se dá vyvodit, že na krizi vůbec nejsme připraveni, nejvýš mimoděk?

Co to vlastně znamená, být připraven na krizi? Státní instituce nejsou na tento typ krize nikde optimálně připraveny. Státy jsou tak velké a složité organizace, že nemají své funkce trvale přizpůsobeny ekonomickému cyklu.
Chápu, že se v médiích zdůrazňuje mechanický pohled. Podle něho přichází krize a stát s ní teď bude bojovat, nebo jí zabrání. Ale tak to nefunguje. Stát má pochopitelně nějakou hospodářskou politiku a nějak se snaží formovat život v dané zemi. Vychází z nějakých trvalých principů a vedle toho se snaží reagovat na aktuální okolnosti. V této chvíli jsou víc vidět reakce na situaci, ale stejně bych s tím nespojoval schopnost státu významně ovlivnit průběh krize. Krize přijde a odejde, stát asi může zmírnit nějaké škody a trvalejší následky, může rychleji nastartovat oživení.

A.cz: Stát nedokáže řídit společnost?

Společnost není stroj. Stát je předurčen být moderátorem milionů nebo statisíců jedinců a zájmových skupin, ale že by něco držel v rukou, to není pravda. Ještě víc to platí pro nás jako malou otevřenou ekonomiku,  kde jsou domácnosti i podniky dramaticky ovlivňovány tím, co se děje kolem nás.
Samozřejmě doba je rychlá a máme tendenci ji strašně zjednodušovat. Není těžké psát nadpisy, jak mají Češi zabránit krizi, nejlépe v celé Evropské unii, ale nevyvolávejme nerealistické iluze.

Velká krize? V březnu uvidíme

A.cz: Dá se už dnes předpovědět, jak bude krize velká? Podle bývalého ministra Jana Mládka se nedá vyloučit opakování velká krize, jakou svět zažil ve třicátých letech minulého století, kdy se ekonomiky propadaly o desítky procent.

Nejsem tak podrobně informován o všech dějích v ekonomice, proto si teď netroufám odhadovat hloubku krize. Na jednu stranu vidíme zdrcující zprávy o poklesu zakázek o desítky procent u velkých producentů například v automobilovém průmyslu. Na druhou stranu je tu celá řada aktivit, které jsou malé, ale je jich hodně a významně ovlivňují ekonomický výkon. Odhadovat budoucí vývoj je proto velmi složité a zatím bych se držel mainstreamu: česká ekonomika zažije významné zpomalení, ale stále to ještě může být růst, nebo velmi mírný pokles HDP. Nemyslím, že to budou desítky procent. Ale v březnu budeme moudřejší.

A.cz: Špatné zprávy skutečně přicházejí z automobilového průmyslu i dalších průmyslových odvětví, nedaří se ani stavebnictví. Dají se vyjmenovat obory, kam krize naopak nedorazí?

Finanční sektor by už v tomto roce nemusel zaznamenat dramatické propady zisku, z tohoto pohledu na tom nebyl špatně ani loni. Jiné obory zase mají povahu nezbytných služeb.

A.cz: Třeba účetní budou vždy potřeba?

Podniky se bez nich neobejdou, možná bude o jednoho, nebo o dva méně. Stejné to je v sektoru služeb spojených s bydlením nebo s dopravou. Lidé bydlí, musíte jim zatopit, odvézt odpadky. Zvlášť to platí pro sektor energetiky. Máme teď problémy s dodávkami plynu, ale na druhé straně je pro energetické firmy požehnáním mrazivé počasí. Teplárny, elektrárny, i ti plynaři, dokud mají plyn, budou vydělávat víc, než loni. Proti nízké spotřebě v minulé zimě to je letos velký skok.
Zemědělci a potravináři mohou zažít velké cenové pohyby, ale poptávka jim dramaticky nemůže poklesnout. Také je pravda, že Hyundai oznámil, že bude vyrábět čtyři dny v týdnu, ale v minulém roce nevyráběl vůbec. Bude to menší nárůst, než jsme čekali, ale bude to pořád kladný příspěvek.
Nejde vyloučit, že pokles bude silnější proti tomu, co bylo dosud očekáváno, ale pořád si nemyslím, že to bude tak dramatická krize jako ve třicátých letech. Má jinou povahu a také svět se změnil.

A.cz: V čem má současná krize jinou povahu?

Moc stručně se to říct nedá. Svět je dnes mnohem víc propojený, mnohem rychleji se šíří informace a stávají se součástí ekonomického světa. Když se podíváte na finanční trhy, tak informace paradoxně tvoří ceny produktů, které se pak prodávají.
Od třicátých let se výrazně změnily ekonomické cykly. Krize jsou obvykle méně hluboké, než byly v minulosti, stejně jako jsou méně výrazná růstová období.
Existuje mnohem víc nástrojů, jak po světě přelévat poptávku a transportovat zboží. Státy mají mnohem větší schopnosti aktivovat své rezervy. Proto si nedovedu představit krizi, která povede k tomu, že se musí ničit výrobky. Je mnohem větší šance, že se podaří shromáždit zdroje a použít neprodejné výrobky na rozvojovou pomoc.
Svět od třicátých let zažil tolik různých krizí, že je na ně dnes lépe připraven.

Snížit daně? Byl bych opatrný

A.cz: Často se mluví o tom, že vlády mohou krizi čelit podporou poptávky, obvykle se přitom doporučuje snížení daní. Zdejší vláda chce snižovat spíše přímé daně, opozice zase ty nepřímé, například daň z přidané hodnoty. Má to smysl?

O tom dost pochybuji. U nás krize nevznikla, ale ve světě přece krize vznikla do značné míry tím, že vznikly bubliny velké poptávky, která se nedala dlouhodobě financovat. Nevím, jestli se máme vracet stejnou cestou a léčit závislost podáváním stejné drogy.
V některých zemích je to možné ospravedlnit, u nás se mi to nezdá, protože u zdejší poptávky nehrozí dramatický pokles a my můžeme ovlivnit právě jenom domácí poptávku. A naše podniky jsou závislé na vnější poptávce.
V podpoře vnitřní poptávky bych byl velmi opatrný i z toho důvodu, že spotřebitelé nemusí mít důvěru v ekonomiku a pak nemusí svůj zvýšený příjem využít k nákupům. Třeba budou víc šetřit a zamýšlený efekt nebude dosažen.

A.cz: Může vláda pomáhat krátkodobými úvěry firmám, které se vinou krize dostanou do potíží?

To si dokážu představit, i když je otázka, jak systém podpor nastavit. Máme poměrně čerstvou zkušenost z krize devadesátých let, kdy pomáhala Konsolidační banka a agentura. Kdyby situace došla i tentokrát tak daleko, tak bych pomoc podnikům nevyloučil. Ale zatím si myslím, že není potřeba.
Dokážu si představit, že poptávku zvýší stát. Nakonec vláda hovoří o tom, že dramaticky zvyšuje investice do veřejné infrastruktury, teď jde o to, jak rychle bude schopna investice uskutečnit.

A.cz: Kam může stát investovat?

Mohou se urychlit stávající investiční programy. Pokud vláda plánuje nakoupit několik tisíc nákladních vozů Tatra, tak ať je nakoupí letos ve větším rozsahu, než plánovala, a ať na to dostane pár stovek milionů navíc.
Jsou tady projekty z Evropské unie, tak ať se pokud možno ještě posílí domácími prostředky.
Příkladem je Obamův plán zateplovat školy a další veřejné budovy. To jsou věci, na kterých se nelze příliš splést. Nikdo nezpochybňuje, že jsou potřeba a že se investice v budoucnu vrátí, protože se později ušetří na topení. A může se tím nahradit chybějící poptávka soukromého sektoru.

A.cz: Členem vládní rady má být rovněž Miroslav Zámečník. Tvrdí, že nová prosperita k nám může přijít pouze z Německa. Souhlasíte?

Do značné míry to je pravda. Jsme fatálně závislí na tom, co se děje kolem nás, stojíme a padáme s vnější poptávkou, Německo je pro nás přitom kruciálním pilířem vnější poptávky. V tomto směru jsme v poměrně šťastné situaci, protože Německo je v posledním období relativně zdravé a jeho vláda dělá rozumné kroky včetně těch na udržení ekonomického výkonu.

Foto: Aktuálně.cz

Blog Jiřího Rusnoka na Aktuálně.cz: Co čeká ekonomiku v roce 2009